Zavedení práva stavby do občanského práva

Jednou z největších novinek NOZ oproti současnému OZ je znovuzavedení práva stavby do českého občanského práva (§1240 a násl.).

Důvodem je právě pravidlo, že stavba je součástí pozemku, nemůže mít tudíž rozdílného vlastníka. Pokud však vlastník po určitou dobu nemá v úmyslu na svém pozemku stavět, může pozemek dočasně přenechat jiné osobě, které tam stavět umožní.

Právo stavby má na našem území historickou tradici, kterou odráželo i zakotvení tohoto institutu v právních předpisech. Po tom, co v roce 1950 došlo ke značnému zestručnění úpravy v občanském zákoníku, se jej tvůrci stávajícího občanského zákoníku rozhodli opominout zcela.Od roku 1964 český právní řád právo stavby tudíž vůbec neobsahuje.

Nový občanský zákoník se k zakotvení práva stavby opět navrací, neboť se jedná v praxi o velmi přínosný prostředek. To ostatně potvrzují i zahraniční právní řády, kde právo stavby není žádnou novinkou (např. Nizozemsko, Rakousko, Německo či Švýcarsko).

Podstata tohoto práva spočívá v tom, že jako věcné právo zatěžuje cizí pozemek tím způsobem, že osoba, jíž toto právo přísluší (stavebník), je oprávněna mít na tomto pozemku (popřípadě pod pozemkem) stavbu.

Právo stavby zahrnuje jednak možnost vybudovat stavbu novou, ale může spočívat i v oprávnění převzít již existující stavbu, což je užitečné zejména za účelem její opravy či modernizace.

Právo stavby bude možné zřídit jako právo dočasné, s maximální délkou trvání 99 let.