Pracovní poměr

Pracovní poměr i pracovní smlouva jsou instituty soukromého práva a práva a povinnosti založené pracovní smlouvou jsou právy a povinnostmi soukromoprávní povahy.

NOZ odkazuje ve svém ustanovení (§ 2401 odst. 1 NOZ) na úpravu pracovního poměru a práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru na zvláštní zákon (konkrétně zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce).

Jakkoli se úprava pracovního poměru vyhrazuje zvláštnímu zákonu, půjde právě o zákon zvláštní, vůči němuž plní občanský zákoník funkci zákona obecného.

V soukromoprávní oblasti je typická subsidiarita obecného zákona vůči zákonu speciálnímu, což ostatně potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 12. března 2008 Pl.ÚS 83/06.