Darovací smlouva

Darovací smlouvou projevuje dárce štědrost vůči obdarovanému a obdarovaný není vůči dárci vázán k protiplnění. Dárce může darovat třeba i všechen svůj současný majetek.

V případě budoucího majetku by mohl darovat maximálně jeho polovinu (§ 2058 odst. 1 NOZ). Pokud se dárce rozhodne darovat věc, kterou ještě nemá, pak je pro splnění platnosti smlouvy třeba zavázat se v ní, že dárce věc nabude (§ 2058 odst. 2 NOZ).

Pokud se dárce rozhodne darovat věc zapsanou do veřejného seznamu, pak bude darovací smlouva vyžadovat písemnou formu (§ 2057 odst. 1 NOZ). Zpravidla se tak bude jednat o darování věcí nemovitých podléhající zápisu do katastru nemovitostí. Písemnou formu bude vyžadovat darovací smlouva i tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar (§ 2057 odst. 2 NOZ).

Za darování se nepovažuje plnění z pouhé společenské úsluhy (§ 2055 odst. 2 NOZ). U společenské úsluhy totiž není úmyslem stran se právně zavázat.

Za společenskou úsluhu může být považováno, pokud vnuk vynáší své babičce odpadky.  Babička nebude moci vnuka k vynášení odpadků donutit, pokud s tím vnuk kvůli svým jiným zájmům přestane.

NOZ nově zavádí závaznost slibu, kdy dárce je zavázán k odevzdání daru. Není ale již povinen platit úrok z prodlení (§ 2057 odst. 2 NOZ). Obdarovaný tak bude oprávněn požadovat jen samotný dar. Tento přístup byl inspirován úpravou německého občanského zákoníku (BGB) a lépe odpovídá povaze darovací smlouvy jako smlouvy bezúplatné.

Dárce se může vyvázat z povinnosti dát dar jen v případě, že dojde po uzavření smlouvy k nepředvídatelné události (§ 2059 NOZ), která má za následek na straně dárce změnu životních podmínek do takové míry, že není nadále spravedlivé požadovat po něm splnění slibu obohatit obdarovaného. Je tak zde výslovně upravena zásada clausula rebus sic stantibus.

NOZ nově zavádí institut darování podpory, kdy se dárce zaváže obdarovaného pravidelně podporovat. Právo na podporu i povinnost k podpoře může (pokud to bylo výslovně ujednáno) přejít na dědice dárce a obdarovaného (§ 2062 NOZ).

Možné je i darování příkazem.

Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální služby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení, nebo jinak přijímal jeho služby (§ 2067 odst. 1 NOZ).

Odvolání daru

Dar lze odvolat v těchto dvou případech:

1. Pro hrubý nevděk obdarovaného vůči dárci

Lhůta pro odvolání daru je zkrácena z dosavadních tří let na dobu jednoho roku. NOZ rovněž řeší situace, za jakých podmínek mohou dar odvolat i dědici dárce. Odstraňuje tak nespravedlnost, k níž se uchýlil výklad platné právní úpravy, dle něhož dokonce ani zavraždění dárce obdarovaným nezakládá dárcovým dědicům oprávnění dar odvolat.

2. Pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze

NOZ nově zavádí i odvolání daru pro nezaviněné upadnutí dárce do nouze. Upadl-li dárce po odevzdání daru nezaviněně do takové nouze, že nemá na vlastní nutnou výživu nebo na nutnou výživu osob, k nimž má zákonnou vyživovací povinnost, pak může dar odvolat. Toto právo je osobním oprávněním dárce, které trvá po dobu jeho života a jeho smrtí zaniká. Leč uplatní-li je, mohou je za stanovených podmínek uplatnit i ti, k nimž je dárce vyživovací povinností zavázán.

Darování pro případ smrti

Specifickým darováním je darování pro případ smrti. Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz (§ 2063 NOZ). Odkaz je odvolatelný, zatímco při darování pro případ smrti dar odvolat nelze (§ 2063 NOZ).