Začlenění úpravy úroků a závdavku do NOZ

V současném občanském zákoníku zcela schází obecná úprava smluvních úroků. NOZ tuto mezeru zaplňuje v ustanoveních § 1802 – 1806, kde stojí za pozornost zejména § 1806, který připouští, aby si strany ujednaly placení úroků z úroků již splatných.

Pro pohledávky z protiprávních činů lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. K ochraně dlužníka slouží pravidlo § 1805, dle něhož může věřitel, který bezdůvodně otálí s uplatněním své pohledávky, požadovat úroky maximálně do výše jistiny. Od okamžiku, kdy své právo uplatnil u soudu, mu však další úroky náleží (§1805).

Zcela nově se do občanského zákoníku zavádí institut závdavku, který znají mnohé zahraniční právní řády, neboť se jedná o praktický nástroj smluvního práva.

Závdavek charakterizují jeho tři hlavní funkce – prvně jde o důkazní nástroj potvrzující, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu, což je praktické zejména u smluv uzavřených v jiné, než písemné formě.Další funkcí závdavku je zajištění toho, že dluh bude splněn. Poslední je funkce sankční, která se realizuje v případě, že osoba, která dala závdavek, dluh nesplní. Tehdy totiž druhé straně propadá (§ 1808). Nesplní-li smlouvu ta ze stran, která závdavek naopak přijala, je povinna vydat jeho dvojnásobek nebo druhé straně nahradit škodu vzniklou v důsledku porušení smluvní povinnosti.

Vedle závdavku obsahuje NOZ i ustanovení o záloze (§ 1807). V obou případech se jedná pouze o dispozitivní úpravu, od níž se strany tudíž mohou odchýlit, pokud jim plně nevyhovuje.