Rozšíření katalogu věcných práv a změna jejich systematiky

Současný občanský zákoník je ve své úpravě věcných práv velmi lakonický. Nový občanský zákoník se vrací k tradiční úpravě věcných práv.

Tradiční úprava věcných práv se projevuje, když zejména:

1. Rozšiřuje jejich výčet (ten však nadále zůstává uzavřený).
2. Mění systematiku jejich úpravy.

Kategorie věcných práv je v novém zákoníku uvedena obecnými ustanoveními. Tato část je pro celou úpravu věcných práv velmi důležitá, neboť obsahuje některé obecné zásady. Stěžejní význam má v tomto směru právní norma § 979, z níž plyne, že „Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného.

Novinkou oproti současné úpravě je znovuzavedení práva stavby do českého práva, institut přídatného spoluvlastnictví a podrobná úprava správy cizího majetku (včetně svěřenského fondu).

V rámci věcných břemen rozlišuje NOZ mezi služebnostmi a reálnými břemeny. Důležitou změnou je také přesun úpravy bytového spoluvlastnictví ze zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, přímo do občanského zákoníku.

Struktura věcných práv v novém občanském zákoníku

Obecná ustanovení (§ 976 – 986)

Držba (§ 987 – 1010)

Vlastnictví (§ 1011 – 1114)

• Spoluvlastnictví (§ 1115 – 1157)
• Bytové spoluvlastnictví (§ 1158 – 1222)
• Přídatné spoluvlastnictví (§ 1223 – 1235)

Věcná práva k cizím věcem

• Právo stavby (§ 1240 – 1256)
• Věcná břemena (§ 1257 – 1308)
  – Služebnosti
  – Reálná břemena

• Zástavní právo (§ 1309 – 1394)
• Zadržovací právo (§ 1395 – 1399)

Správa cizího majetku (§ 1400 – 1474)

• Svěřenský fond (§ 1448 – 1474)

Vedlejší ujednání s povahou věcného práva (§ 2128)