Obecně k závazkovému právu

Současný občanský i obchodní zákoník užívají termín závazek jednak pro pojmenování vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale zároveň i pro označení povinnosti dlužníka, tj. dluh.

Nový občanský zákoník se snaží o jasné rozlišení, když jako závazek označuje vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jehož obsahem jsou práva a povinnosti těchto dvou (či více) osob v rámci tohoto vztahu.

Věřitel je tím, kdo má právo – pohledávku – od dlužníka požadovat, aby pro něj (či pro jiného) např. něco vykonal. Naopak dlužník je k tomuto povinen pouze vůči věřiteli, k němuž jej tíží dluh.

Důvodem vzniku závazku je nejčastěji smlouva, což se projevuje už v rozsahu, který je smluvnímu právu vyčleněn již v současném občanském a obchodním zákoníku, ale také ve zvláštních předpisech (např. v zákoně o pojistné smlouvě).

Nový občanský zákoník se smluvnímu právu věnuje ve více než tisícovce ustanovení (§1724 – 2893), v nichž podrobně upravuje všechny podstatné otázky smluvního vztahu, od jeho vzniku, obsahu, případné změny, až po zánik.

Vždy je také třeba nalistovat do jiných částí zákona, které se věnují např. náležitostem právního jednání – tj. i smluv, nebo do části o věcných právech, kde nalezneme zejména důležitá pravidla o nabývání vlastnického práva.

Závazky vznikají vedle smluv i v důsledku protiprávních činů, kterým je věnován prostor v kapitole o náhradě újmy.

Právním důvodem vzniku závazku jsou ale i jiné skutečnosti. Přestože jejich jednotná úprava není možná, jsou pro přehlednost obsaženy v šesté hlavě NOZ. Kromě toho nelze opomenout ani závazky z právního jednání jedné osoby (§ 2884 a násl.).

Víte, že? I pozdní přijetí nabídky má účinky přijetí včasného, pokud se navrhovatel začne chovat ve shodě s nabídkou.