Mohu si vybrat způsob nahrazení škody?

Za současného stavu se škoda nahrazuje primárně v penězích. Uvedení do původního stavu je možné pouze, pokud o to poškozený sám požádá a soud to zároveň uzná za vhodné.

Naproti tomu NOZ preferuje náhradu formou uvedení do původního stavu. Zároveň si však může poškozený zvolit náhradu v penězích, aniž by mu do toho mohl soud (až na určité výjimky) zasahovat (§ 2951).

Co se stane v případě, že zhotovitel zjistí, že nemůže stavbu provést na určeném místě?

Po takovém zjištění má zhotovitel povinnost to bez zbytečného odkladu oznámit objednateli a navrhnout mu změnu díla. Do doby, než se zhotovitel s objednatelem dohodnou o změně díla, může zhotovitel jeho provádění přerušit (§ 2627 odst. 1 NOZ). Nedohodnou-li se strany na změně smlouvy v přiměřené lhůtě, může kterákoli z nich od smlouvy odstoupit. Zhotovitel má právo na cenu za část díla provedenou do doby, než zjistil překážku v podobě nevhodného místa k provedení stavby (§ 2627 odst. 2 NOZ).

Lze považovat stavbu (hrob, hrobka, kaplová hrobka) na hřbitově za věc?

Hrob

V prvé řadě je nutné vymezit, co pojem hrob skutečně označuje. Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“) sice pojmy hrob a hrobka poměrně hojně užívá, nicméně nedefinuje je. V návaznosti na definici pojmu hrobové místo v § 2 písm. e) zákona o pohřebnictví proto hrobem rozumíme hrobové místo, do něhož již bylo pohřbeno, čili došlo k uložení lidských pozůstatků nebo uložení zpopelněných lidských ostatků s následným zásypem hrobu zeminou.1 Hrob tedy, na rozdíl od hrobky, není zděnou stavbou a představuje účelové ztvárnění terénu.

Věci v právním smyslu a jejich následné rozdělení upravuje NOZ v ustanoveních § 489 a násl. Nový občanský zákoník vymezuje pouze věci nemovité, a to jako „pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“ (§ 498 odst. 1). Dále je nutné upozornit na to, jak NOZ definuje součást věci, v tomto případě konkrétně pozemku – „součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.“ (§ 506 odst. 1) „Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.“ (§ 506 odst. 2).

Máme-li určit, zda s ohledem na výše uvedené vymezení hrobu a také s ohledem na předmětná ustanovení NOZ (zejména pak vymezení podzemní stavby se samostatným účelovým určením jako věci nemovité) je hrob věcí v právním smyslu, pak je nutné nejdříve určit, zda jej lze považovat za stavbu. Stavba je podle judikatury Nejvyššího soudu chápána v soukromém právu jinak než v právu veřejném, tedy podle § 2 odst. 3 až 6 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 22 Cdo 1118/2005 pak lze konstatovat, že „stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být stavební činností vytvořená stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.“ V rozhodnutí ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 911/2005 Nejvyšší soud konstatuje: „Vždy ovšem půjde o posouzení konkrétní situace (např. pouhá prostora v zemi nebude stavbou).“

V kontextu této judikatury se proto spíše kloníme k závěru, že hrob, tak jak jsme jej vymezili výše, nelze považovat za stavbu v soukromoprávním smyslu, a proto jej nelze podřadit ani pod pojem podzemní stavby se samostatným účelovým určením uvedený v § 498 odst. 1 a ani pod jiné vymezení nemovité věci v § 498 NOZ, když hrob za nemovitou věc neoznačuje ani zákon o pohřebnictví. Hrob proto nelze považovat za samostatnou věc v právním smyslu. Hrob je součástí pozemku – hřbitova ve smyslu § 506 NOZ.

Považujeme však za korektní upozornit i na názor, že vzhledem k novému pojetí věci v NOZ, které již obecně nevyžaduje u věci její hmotnou podstatu, nebude ani materiální podstata (tedy např. existence zděné konstrukce) kritériem pro určení, zda určitý objekt je či není stavbou a za podmínky, že taková stavba je vymezitelná vůči okolnímu pozemku a má samostatné, od okolního pozemku odlišné účelové určení, jí bude možné označit za samostatnou nemovitou věc.2 Podle tohoto názoru by tedy bylo lze považovat za samostatnou nemovitou věc zjevně i hrob.

Hrobka

Hrobka je zděná nadzemní nebo podzemní hřbitovní stavba určená k uložení lidských pozůstatků v rakvi nebo uložení zpopelněných lidských ostatků v urně, kdy nedochází k zásypu zeminy (rakev či urna je volně uložena v prostoru hrobky).3 Takto definovanou hrobku lze bezpochyby označit za stavbu.

V případě hrobky nacházející se pod zemí nelze pochybovat ani o tom, že je snadno vymezitelná vůči okolnímu pozemku a má taktéž autonomní účelové určení, které je specifické a jiné, než je účelové určení okolního pozemku. V návaznosti na výše uvedené se proto domníváme, že takto definovanou podzemní hrobku lze, podobně jako štoly, tunely či atomové kryty4 označit za podzemní stavbu se samostatným účelovým určením a tedy za samostatnou nemovitou věc podle § 498 odst. 1 NOZ.

Kaplová hrobka

Kaplovou hrobku považujeme za nadzemní hřbitovní stavbu, jde o zděnou budovu. Podle stávajícího občanského zákoníku (§ 120 odst. 2 OZ) není stavba součástí pozemku. Podle současných právních předpisů tedy kaplová hrobka je samostatnou nemovitou věcí.

Nový občanský zákoník v tomto směru přináší zásadní změnu. Kaplová hrobka coby stavba zřízená na povrchu pozemku bude nově podle ustanovení § 506 odst. 1 NOZ pouhou součástí pozemku (hřbitova) a nebude již samostatnou věcí v právním smyslu. V případě kaplové hrobky se tedy v obecné rovině po 1. 1. 2014 uplatní tzv. superficiální zásada. Tato zásada se uplatní jednak na kaplové hrobky vybudované po 1. lednu 2014 a jednak na kaplové hrobky, které jsou již dnes postaveny a jejich vlastníkem je táž osoba, která je i vlastníkem pozemku, na němž jsou zřízeny (srov. § 3054 NOZ). Vybudování kaplové hrobky po 1. lednu 2014 cizí osobou na pozemku hřbitova bude možné právně řešit prostřednictvím institutu práva stavby (§ 1240 a násl. NOZ).

Ve vztahu k již dnes existujícím kaplovým hrobkám je nicméně nutné upozornit na přechodná ustanovení NOZ, konkrétně § 3055, podle něhož kaplové hrobky, které budou k 1. lednu 2014 ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka hřbitova, na němž se tato kaplová hrobka nachází, zůstanou i nadále samostatnými nemovitými věcmi a výše uvedená tzv. superficiální zásada se u nich neuplatní. S účinností od 1. ledna pak vlastníku pozemku (hřbitova) a vlastníku kaplové hrobky vznikne ze zákona dle § 3056 odst. 1 NOZ vzájemné předkupní právo.

——————————————–

1 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv – Pohřebnictví, Kancelář veřejného ochránce práv, 2013, kap. IV. Užívání hrobových míst, Hrobová místa, hroby, hrobky, str. 20, http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/stanoviska-pohrebnictvi/

BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vydání. Praha: ANAG, 2013, s. 68.

3 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv – Pohřebnictví, Kancelář veřejného ochránce práv, 2013, kap. IV. Užívání hrobových míst, Hrobová místa, hroby, hrobky, str. 20, http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/stanoviska-pohrebnictvi/

4 Tyto příklady viz v BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vydání. Praha: ANAG, 2013, s. 69.

Jaký je rozdíl z pohledu čerpání dávek mezi svěřením dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče, oproti pěstounské péči?

Rozdílem svěření dítěte do výchovy jiné osoby než rodiče, oproti pěstounské péči, je, že nevzniká nárok na dávky pěstounské péče. Rodiče platí výživné státu a ten jej vyplácí pěstounovi v rámci dávek pěstounské péče. U svěření dítěte do péče jiné osoby platí výživné rodiče přímo pečující osobě.