Základní instituty

Podnikání

Nově občanský zákoník upravuje otázky související s podnikáním, které jsou dnes obsaženy v obchodním zákoníku.

NOZ upravuje např. definici podnikatele, instituty obchodní firmy, závodu, obchodního tajemství nebo jmění. Ze stávajícího obchodního zákoníku se přebírá též úprava prokury (§ 450 - smluvní zastoupení podnikatele).

NOZ přináší nové pojetí závodu (podniku), a to nejen terminologické, ale i věcné. Změna reaguje na odborné diskuse a není samoúčelná (nedochází jen k výměně pojmenování "pytle" s týmž obsahem, nýbrž změna termínu je provázena změnou obsahu institutu).

Dnes je pojem podnik leckdy chápán jako jiné vyjádření pro podnikatele, tedy subjektu, jehož obsah je dán zákonem, aniž by se při tom příliš zohledňovala vůle podnikatele. NOZ těmto problémům čelí novou definicí a tedy i novým označením.

Závod je sice stále chápán jako věc (§ 502), ale pro jeho vznik a vymezení jeho obsahu je oproti dnešku více zohledňována vůle jeho vlastníka – podnikatele. Je to právě podnikatel, kdo určí, kdy závod vznikne, co bude jeho obsahem, jakož i to, zda bude podnikatel provozovat více závodů nebo zda zřídí pobočky apod.

Informační brožura

Zde si můžete stáhnout informační brožuru k obecné části občanského zákoníku, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti ČR:

 Brožura k obecné části ke stažení (1 MB, Adobe Acrobat dokument)

Právní zastoupení

Ustanovení uvedená v této hlavě mají generální význam pro obecnou úpravu zastoupení osob.

Nově zákoník označuje partii o smluvním zastoupení výrazem „smluvní zastoupení“ na rozdíl od stávajícího názvu „zastoupení na základě plné moci“. Nesprávnost názvu uvedeného na druhém místě spočívá v tom, že právní důvod vzniku tohoto typu zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli až plná moc.

Plná moc je jen jednostranné potvrzení, že zastoupení bylo ujednáno a vzniklo. V případě, že zástupce překročí zástupčího oprávnění, lhostejno z jakého právního důvodu vzniklo, může takové jednání zavázat zastoupeného, jen pokud to schválí bez zbytečného odkladu. Pokud tak neučiní, je osoba, která za něj jednala, zavázána sama (§ 440/2). Totéž má obdobně platit i v případech, kdy někdo jedná za jiného bez zástupčího oprávnění.

Dále NOZ upravuje zákonné zastoupení a opatrovnictví. Rozdíl mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím je v právním důvodu vzniku obou těchto forem zastoupení. Prvé vzniká přímo ze zákona, druhé na základě rozhodnutí soudu. Z této příčiny zákoník důsledně rozlišuje mezi obojím a neslučuje zákonné zastoupení a opatrovnictví pod jednotné označení, jak je tomu v současné době. Upravuje se také opatrovnictví právnické osoby. Důvod této úpravy není jen v nejasnostech plynoucích ze současné úpravy, které spočívají především v tom, zda právnické osobě vůbec lze opatrovníka jmenovat (ač to leckdy nevyžaduje jen zájem této osoby, ale často také veřejný zájem), ale pro zvolené řešení mluví především současná praxe, která úpravu opatrovníka právnické osoby vyžaduje.

Zcela novým institutem je opatrovnická rada (§ 472). Jejím účelem je především provádění dozoru nad opatrovníkem, což by se mělo projevit i v částečném odbřemenění soudů.