Lze považovat stavbu (hrob, hrobka, kaplová hrobka) na hřbitově za věc?

Hrob

V prvé řadě je nutné vymezit, co pojem hrob skutečně označuje. Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“) sice pojmy hrob a hrobka poměrně hojně užívá, nicméně nedefinuje je. V návaznosti na definici pojmu hrobové místo v § 2 písm. e) zákona o pohřebnictví proto hrobem rozumíme hrobové místo, do něhož již bylo pohřbeno, čili došlo k uložení lidských pozůstatků nebo uložení zpopelněných lidských ostatků s následným zásypem hrobu zeminou.1 Hrob tedy, na rozdíl od hrobky, není zděnou stavbou a představuje účelové ztvárnění terénu.

Věci v právním smyslu a jejich následné rozdělení upravuje NOZ v ustanoveních § 489 a násl. Nový občanský zákoník vymezuje pouze věci nemovité, a to jako „pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.“ (§ 498 odst. 1). Dále je nutné upozornit na to, jak NOZ definuje součást věci, v tomto případě konkrétně pozemku – „součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.“ (§ 506 odst. 1) „Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek.“ (§ 506 odst. 2).

Máme-li určit, zda s ohledem na výše uvedené vymezení hrobu a také s ohledem na předmětná ustanovení NOZ (zejména pak vymezení podzemní stavby se samostatným účelovým určením jako věci nemovité) je hrob věcí v právním smyslu, pak je nutné nejdříve určit, zda jej lze považovat za stavbu. Stavba je podle judikatury Nejvyššího soudu chápána v soukromém právu jinak než v právu veřejném, tedy podle § 2 odst. 3 až 6 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2006, sp. zn. 22 Cdo 1118/2005 pak lze konstatovat, že „stavbou ve smyslu občanskoprávním nemůže být stavební činností vytvořená stavba či konstrukce, u níž nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a kde začíná samotná stavba.“ V rozhodnutí ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 911/2005 Nejvyšší soud konstatuje: „Vždy ovšem půjde o posouzení konkrétní situace (např. pouhá prostora v zemi nebude stavbou).“

V kontextu této judikatury se proto spíše kloníme k závěru, že hrob, tak jak jsme jej vymezili výše, nelze považovat za stavbu v soukromoprávním smyslu, a proto jej nelze podřadit ani pod pojem podzemní stavby se samostatným účelovým určením uvedený v § 498 odst. 1 a ani pod jiné vymezení nemovité věci v § 498 NOZ, když hrob za nemovitou věc neoznačuje ani zákon o pohřebnictví. Hrob proto nelze považovat za samostatnou věc v právním smyslu. Hrob je součástí pozemku – hřbitova ve smyslu § 506 NOZ.

Považujeme však za korektní upozornit i na názor, že vzhledem k novému pojetí věci v NOZ, které již obecně nevyžaduje u věci její hmotnou podstatu, nebude ani materiální podstata (tedy např. existence zděné konstrukce) kritériem pro určení, zda určitý objekt je či není stavbou a za podmínky, že taková stavba je vymezitelná vůči okolnímu pozemku a má samostatné, od okolního pozemku odlišné účelové určení, jí bude možné označit za samostatnou nemovitou věc.2 Podle tohoto názoru by tedy bylo lze považovat za samostatnou nemovitou věc zjevně i hrob.

Hrobka

Hrobka je zděná nadzemní nebo podzemní hřbitovní stavba určená k uložení lidských pozůstatků v rakvi nebo uložení zpopelněných lidských ostatků v urně, kdy nedochází k zásypu zeminy (rakev či urna je volně uložena v prostoru hrobky).3 Takto definovanou hrobku lze bezpochyby označit za stavbu.

V případě hrobky nacházející se pod zemí nelze pochybovat ani o tom, že je snadno vymezitelná vůči okolnímu pozemku a má taktéž autonomní účelové určení, které je specifické a jiné, než je účelové určení okolního pozemku. V návaznosti na výše uvedené se proto domníváme, že takto definovanou podzemní hrobku lze, podobně jako štoly, tunely či atomové kryty4 označit za podzemní stavbu se samostatným účelovým určením a tedy za samostatnou nemovitou věc podle § 498 odst. 1 NOZ.

Kaplová hrobka

Kaplovou hrobku považujeme za nadzemní hřbitovní stavbu, jde o zděnou budovu. Podle stávajícího občanského zákoníku (§ 120 odst. 2 OZ) není stavba součástí pozemku. Podle současných právních předpisů tedy kaplová hrobka je samostatnou nemovitou věcí.

Nový občanský zákoník v tomto směru přináší zásadní změnu. Kaplová hrobka coby stavba zřízená na povrchu pozemku bude nově podle ustanovení § 506 odst. 1 NOZ pouhou součástí pozemku (hřbitova) a nebude již samostatnou věcí v právním smyslu. V případě kaplové hrobky se tedy v obecné rovině po 1. 1. 2014 uplatní tzv. superficiální zásada. Tato zásada se uplatní jednak na kaplové hrobky vybudované po 1. lednu 2014 a jednak na kaplové hrobky, které jsou již dnes postaveny a jejich vlastníkem je táž osoba, která je i vlastníkem pozemku, na němž jsou zřízeny (srov. § 3054 NOZ). Vybudování kaplové hrobky po 1. lednu 2014 cizí osobou na pozemku hřbitova bude možné právně řešit prostřednictvím institutu práva stavby (§ 1240 a násl. NOZ).

Ve vztahu k již dnes existujícím kaplovým hrobkám je nicméně nutné upozornit na přechodná ustanovení NOZ, konkrétně § 3055, podle něhož kaplové hrobky, které budou k 1. lednu 2014 ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka hřbitova, na němž se tato kaplová hrobka nachází, zůstanou i nadále samostatnými nemovitými věcmi a výše uvedená tzv. superficiální zásada se u nich neuplatní. S účinností od 1. ledna pak vlastníku pozemku (hřbitova) a vlastníku kaplové hrobky vznikne ze zákona dle § 3056 odst. 1 NOZ vzájemné předkupní právo.

——————————————–

1 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv – Pohřebnictví, Kancelář veřejného ochránce práv, 2013, kap. IV. Užívání hrobových míst, Hrobová místa, hroby, hrobky, str. 20, http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/stanoviska-pohrebnictvi/

BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vydání. Praha: ANAG, 2013, s. 68.

3 Sborník stanovisek veřejného ochránce práv – Pohřebnictví, Kancelář veřejného ochránce práv, 2013, kap. IV. Užívání hrobových míst, Hrobová místa, hroby, hrobky, str. 20, http://www.ochrance.cz/stiznosti-na-urady/pripady-a-stanoviska-ochrance/stanoviska-pohrebnictvi/

4 Tyto příklady viz v BEZOUŠKA, Petr, PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Nový občanský zákoník – nejdůležitější změny. 1. vydání. Praha: ANAG, 2013, s. 69.