Karel Eliáš (23. 9. 2010) Při surfování na internetu se dočteme leccos. Například že v Řecku zákon č. 1257/99 zakazuje na dobu deseti let pastvu dobytka (včetně ovcí a koz) po těžbě vysokého lesa. Ale i to, že se nedostudovaný právník Vlastimil K., který s pomocí komerční televize hledá ženu, dal na farmářství a živí se pasením koz v Krkonoších.

Při surfování na internetu se dočteme leccos. Například že v Řecku zákon č. 1257/99 zakazuje na dobu deseti let pastvu dobytka (včetně ovcí a koz) po těžbě vysokého lesa. Ale i to, že se nedostudovaný právník Vlastimil K., který s pomocí komerční televize hledá ženu, dal na farmářství a živí se pasením koz v Krkonoších. Nebo že dostudovaný právník a průměrný spisovatel Milan K. vtipkuje o občanském zákoníku odmítaném prý v Čechách – na Moravě a ve Slezsku patrně nikoli – v němž se údajně složitě právnicky řeší přebíhání ovcí po pozemcích dosti odlišně od přebíhání koz.

 Přejeme tedy Vlastimilu K., ať najde ženu, ať již s mediální pomocí nebo bez ní. Milanovi K. zavinšujeme o něco víc invence; zkazkami o kozách v návrhu občanského zákoníku, ba ani neuvěřitelnými fabulacemi, že zpětvzetím žaloby žalovaný spor prohrává, velké literární slávy asi nedobude.

Leč překvapí, že fámy pronikají i na stránky ctihodných tiskovin. Bulletin advokacie přinesl v č. 7-8/2010 „povolební“ úvodník Davida Uhlíře, jistě váženého člena představenstva České advokátní komory, který o osnově píše, že „se v tomto staronovém občanském zákoníku pojednává podrobně o pasení koz v lese, ale třeba o obchodování na internetu kde nic tu nic“. Inu, tak asi pracuje tichá pošta. Osnova zákoníku je dostupná a jeho vládní návrh vyšel i knižně. Ať v něm listujeme, jak chceme, o pasení koz, natož v lese, tam nenajdeme ani slovo.

 No a jak s internetem? Návrh občanského zákoníku řeší důsledky projevu vůle vůči nepřítomnému – rovněž s použitím elektronických prostředků (§ 510), jakož i uzavření smlouvy mezi nepřítomnými. Písemnosti v elektronické podobě staví osnova zásadně na roveň s listinami. Zájemce tu najde i úpravu kontraktace podnikatelů se spotřebiteli distančním způsobem, elektronickou komunikaci nevyjímaje, v rozsahu tak podrobném, jak nás k tomu zavazuje evropské právo. Tyto otázky návrh neřeší jen prostým překladem směrnic, jak se dělo dosud, ale s poučením z jejich aproximace dalšími členskými státy Evropské unie od Nizozemska po Polsko.

Nikdo se u nás neorientuje v právních aspektech elektronické komunikace lépe než Vladimír Smejkal. Ne každý má to štěstí, že s ním zasedá v sekci České advokátní komory pro soukromé právo jako třeba autor zmíněného úvodníku, aby se – dřív než literárně uletí – třeba mohl pana profesora předem zeptat. Ale každý může číst jeho závěr, že „že úprava elektronické písemné formy, jak je navržena v novém občanském zákoníku, by neměla činit potíže“, ve sborníku z konference, kterou k tomu pořádala pražská právnická fakulta v roce 2007.

Tož tak tomu je s bajkami některých juristů o kozách v lesních porostech a obchodech po síti sítí v osnově civilního kodexu.

O autorovi: Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni, Ústav státu a práva Akademie věd České republiky, Praha člen redakční rady Právního rádce

(23.9.2010)

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.