Jiří Pospíšil (Právo & Byznys, 14. 4. 2011 ) Demokratický duch nového zákoníku vstupuje do konkrétních ustanovení především prostřednictvím dvou principů. První vychází z okřídlené věty, že je každý strůjcem svého štěstí. Zákon tu nemá být od toho, aby lidem kladl do cesty překážky; neměl by regulovat svobodnou vůli smluvních stran a ordinovat způsoby řešení konkrétních životních situací, protože podstata soukromého práva neleží v kontrole jednotlivce, ale v podpoře jeho svobodné iniciativy.

Na novém občanském zákoníku je nejdůležitější celkový odklon od pravidel socialistického soužití, píše pro právo & byznys ministr spravedlnosti.

Demokratický duch nového zákoníku vstupuje do konkrétních ustanovení především prostřednictvím dvou principů. První vychází z okřídlené věty, že je každý strůjcem svého štěstí. Zákon tu nemá být od toho, aby lidem kladl do cesty překážky; neměl by regulovat svobodnou vůli smluvních stran a ordinovat způsoby řešení konkrétních životních situací, protože podstata soukromého práva neleží v kontrole jednotlivce, ale v podpoře jeho svobodné iniciativy.

Druhý princip potom spočívá v poskytnutí záchranné sítě pro ty, kteří se z těch či oněch důvodů ocitli v pozici slabší strany. Obě zásady se zřetelně promítají například do úpravy smluvního práva.

Dispozitivní charakter

Nový občanský zákoník poskytuje smluvním stranám široký prostor pro vlastní ujednání. Většina ustanovení občanského zákoníku má dispozitivní charakter, tj. strany se od takových ustanovení mohou s klidným svědomím odchýlit a upravit si vzájemné poměry ke vší spokojenosti, ale jejich ujednání nesmí porušit dobré mravy a veřejný pořádek. A dále se nelze odchýlit od ustanovení týkajících se postavení osob a práv na ochranu jejich osobnosti. U velké části smluv zákoník ustupuje od povinné písemné formy. Absolutní neplatností stíhá jenom některá ujednání, jež jsou v rozporu se zákonem, odporují dobrým mravům nebo jsou v rozporu se zákonem, pokud tím zároveň porušují veřejný pořádek či způsobují újmu.

V praxi se dnes setkáváme s případy, kdy je trvání na písemné formě nakonec ke škodě slabší strany. Příkladem může být třeba současná úprava smluv z nájmu bytu. Pokud by byla taková smlouva uzavřena mezi pronajímatelem a nájemcem ústně, byla by dle současné právní úpravy neplatná, ačkoli by nájemník fakticky v bytě bydlel a řádně platil nájemné. Pokud dnes pronajímatel už dále tomuto nájemci byt pronajímat nechce, jednoduše mu to oznámí a nájemce nechrání žádná výpovědní doba, protože smlouva právně neexistuje. Takovým případům nový zákoník brání: pronajímatel nemůže namítat neplatnost smlouvy kvůli nedodržení formy.

O kvalitě nepochybuji

Nové soukromé právo se také nechalo inspirovat některými zásadami mezinárodních obchodních smluv nezávislé mezivládní organizace Unidroit. Ta sleduje potřeby a metody modernizace a harmonizace soukromého a obchodního práva jednotlivých členských států. Kodex tedy například převzal zásadu, že ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, nemá právní účinky. Zpravidla se jedná o smlouvy, do nichž jedna ze smluvních stran, většinou ta silnější, záměrně zakomponuje takové podmínky, které jsou výhodné pouze jednostranně. V praxi se tato ujednání vyznačují nejenom významovou nejednoznačností obsahu, ale i nečitelností a netransparentností formy, která mění nebo doplňuje obsah pro potřeby navrhovatele. Návrh v tomto směru reaguje na „vynalézavost“ některých subjektů, které v obchodním styku zneužívají důvěřivosti svých obchodních partnerů. Typicky se jedná o smlouvy s bankovními institucemi či telefonními operátory.

Současný občanský zákoník už sice do jisté míry chrání spotřebitele, nový návrh jde ovšem dál a poskytuje ochranu slabší straně obecně. Tento posun jistě ocení například drobní podnikatelé či zemědělci, kteří jsou nuceni uzavírat smlouvy se silnými řetězci.

Já osobně o kvalitách nového občanského zákoníku nepochybuji, je za ním vidět více než desetiletá práce našich nejlepších odborníků.

Jeho přijetí navíc zabrání tomu, že se Česká republika stane skanzenem komunistického práva a její občané budou z hlediska práv ve srovnání s občany moderních demokratických států patřit mezi občany druhé kategorie. Doufám tedy, že projde našimi legislativními institucemi hladce a že zákonodárci svými pozměňovacími návrhy zbytečně nerozmělní ucelenost návrhu; byla by to škoda.

(14.4.2011)

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.