Jitka Šrámková (10. 5. 2011) Rozhovor s Karlem Eliášem:

Po jedenácti letech práce bude vláda konečně schvalovat nový občanský zákoník. V Česku stále platí původní norma z roku 1964, která se měla stát vzorem pro zákoníky všech ostatních komunistických států. Z dalších postkomunistických zemí jsou na tom stejně už jen Polsko a Slovensko.

Potřebná změna Po jedenácti letech práce bude vláda konečně schvalovat nový občanský zákoník. V Česku stále platí původní norma z roku 1964, která se měla stát vzorem pro zákoníky všech ostatních komunistických států. Z dalších postkomunistických zemí jsou na tom stejně už jen Polsko a Slovensko.

Všem Čechům přinese více svobody, starým a nemocným dopřeje lepší ochranu, ale bude mít zřejmě i dost odpůrců – jako každá novinka. Řeč je o návrhu nového občanského zákoníku. O dokumentu, jenž upravuje například dědictví či nájemní smlouvy, ale podle slov jeho hlavního autora Karla Eliáše z plzeňské právnické fakulty také může do země přivést nové zahraniční investory, kteří vyžadují srozumitelné a předvídatelné právní prostředí.

* Proč potřebuje Česko nový občanský zákoník?

Karel Eliáš: Náš návrh dává prostor svobodnému životu. Zákoník z roku 1964, který platí dnes, stojí totiž na myšlence, že stát nejlépe ví, jak si lidé mají uspořádat soukromý život, a že jim vlastně nadiriguje pravidla, podle kterých mají žít.

* Co vašemu návrhu říkal Otakar Motejl, který vás k práci na novém občanském zákoníku přivedl?

Karel Eliáš: Otakar Motejl se na mě obrátil v roce 2000. Já jsem požadoval, aby se mnou na návrhu nového občanského zákoníku pracovala paní docentka Zuklínová z pražské právnické fakulty. Když jsme k němu společně dorazili, tak nám zadal takové dvě osobní direktivy. Aby návrh měl nejméně tisíc paragrafů a že se v něm nikdy nesmí objevit slovo občan. Otakar Motejl náš návrh znal a vždy se o něm vyjadřoval kladně.

* Co je tam místo slova občan?

Karel Eliáš: Velmi často se tam objevuje slovo člověk.

* Mohl byste uvést příklad, ze kterého tedy obyčejný člověk pochopí, že je váš občanský zákoník na jeho straně?

Karel Eliáš: Zavádí třeba nový institut, kterému se říká předběžné prohlášení. Ten by měl by pomoci člověku, který trpí nějakou postupně se rozvíjející nemocí, jež oslabuje jeho duševní celistvost, jako je třeba Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza nebo Alzheimerova choroba. Ještě v počáteční fázi nemoci může postižený v písemné formě, ve formě veřejné listiny před svědky vyjádřit přání, že chce, aby jeho záležitosti byly spravovány určitým způsobem. To znamená, že může například zakázat, aby ho vystěhovali z jeho domečku na předměstí třeba do garsonky v paneláku. Může projevit přání, aby jeho opatrovníkem byla určitá osoba, což je samozřejmě pro jeho život a bezpečí strašně důležité.

* Čím se to liší od dnešní úpravy?

Karel Eliáš: Dneska to nejde. Dnes může soud na návrh nějakého úřadu, nebo dokonce i z vlastního podnětu zahájit řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům. Nemocnému jmenuje opatrovníka a ten rozhoduje místo nemocného. Každému se může stát i to, že se bude motat na ulici a bude vypadat jako nemocný, přitom bude pouze ve stavu přechodného pomatení nebo celkové duševní slabosti. Už se staly případy, kdy se paní v duševním rozrušení rozčilila, přijeli pro ni a drželi ji nějakou dobu ve zdravotnickém zařízení. Dnes je to tak, že zdravotnické zařízení musí oznámit soudu do čtyřiadvaceti hodin informaci o zadržení a soud o něm musí rozhodnout do sedmi dnů. Ale to je strašné. Podle nového návrhu musí lékaři oznámit zadržení manželovi nebo rodičům, nejen soudu. Navíc člověk si bude moci zvolit důvěrníka nebo zástupce, s kterým bude moci po zadržení jednat bez přítomnosti dalších lidí. To dneska výslovně upravené není. Z praxe máme zkušenosti, že když jste v ústavu pro duševně nemocné a máte třeba advokáta, tak personál sleduje, o čem se bavíte.

* Uvedete i další příklady?

Karel Eliáš: V návrhu je kvalitněji a srozumitelněji zapracována ochrana spotřebitele, protože ta stávající právní úprava byla přenesena do našeho občanského zákoníku víceméně na základě překladu anglické verze směrnic Evropské unie. My jsme porovnávali ochranu spotřebitele v různých zemích.

* Kvalitnější úprava je určitě zapotřebí, protože v Česku je hodně spotřebitelských sporů. Dá se to vysvětlit tím, že spotřebitel tu není dostatečně chráněný?

Karel Eliáš: To je otázka, jestli dnešní právo koncepčně chrání spotřebitele. Jestli nechrání to, čemu se říká spotřeba, protože máme jen dvouletou zákonnou záruku.

* Takže normy EU chrání to, aby se co nejvíce nakupovalo?

Karel Eliáš: Já když jsem nastoupil po právnické fakultě do podniku, tak můj šéf mi dal tehdy kancelářskou sešívačku, kterou našel na smetišti. Byl to americký výrobek z roku 1902. Dodnes sešívá. Když si ale dnes koupím mobilní telefon, tak mi za dva roky a dva měsíce odejde a je konec.

* Chcete říci, že kdyby byl zákoník podle vás, tak by byl proti spotřebě nebo proti zvyšování spotřeby?

Karel Eliáš: To nevím, spíš jsem chtěl nadhodit otázku, co vlastně zákoník upravuje.

* A ta úprava ve vašem návrhu občanského zákoníku směřuje kam? Je v něm tedy ochráněn spotřebitel, nebo spotřeba?

Karel Eliáš: Takhle bych to nestavěl, ta úprava důsledně přejímá obsah amyšlenky evropských směrnic, protože jinak nemůže. Tam jsme jako členové Evropské unie vázáni předpisy a nemůžeme udělat nic jiného než je převést do národního právního řádu.

* A ty směrnice nahrávají spotřebě, nebo spotřebitelům?

Karel Eliáš: K tomu já se nechci vyjadřovat.

* A budou obyčejní lidé novému občanskému zákoníku rozumět?

Karel Eliáš: Ambice byla napsat text, který je srozumitelný i právním laikům. Ministerstvo spravedlnosti si nechalo udělat posudek od Ústavu pro jazyk český. Ten pochválil, jakou češtinou byl návrh napsaný. Odborníci řekli, že kvalitativně vybočuje z úrovně, na kterou jsme zvyklí u právních předpisů.

* Když mu lidé budou rozumět, je možné, aby si nemuseli brát advokáta amohli by se hájit sami, pokud si na to troufnou?

Karel Eliáš: Samozřejmě nelze vycházet z představy, že každý bude mít doma občanský zákoník a bude si v něm večer číst. I když můj dědeček, který byl strojvedoucí,měl doma obecný zákoník občanský.

* Čím to, že jsme jednou z posledních postkomunistických zemí, kde nový občanský zákoník stále chybí? Je to bojem lobbistických skupin, kterým vyhovuje dnešní úprava?

Karel Eliáš: Takhle bych to neviděl. Je pravda, že od roku 1990 postupně téměř všechny státy bývalého východního bloku přijímaly nové zákoníky. Paradoxně první byla Albánie v roce 1991 a poslední byly Maďarsko a Rumunsko. Takže jen Poláci, Slováci a my nemáme rekodifikované občanské právo. Jedním z důvodů bylo to, že náš občanský zákoník byl ze zemí bývalého sovětského bloku nejhorší, protože se v roce 1964 tvořil jako prototyp socialistického zákoníku. Touhle cestou se žádný jiný stát nevydal.

* Takže jsme byli papežštější než papež – tedy v tomto případě Sověti?

Karel Eliáš: Ano, přesně tak, protože jen bývalá NDR do jisté míry kopírovala naše pojetí. Důsledek je ten, že i nauka občanského práva u nás strašně zaostala, ztratila na vědomostech.

* Takže tu nebyli odborníci, kteří by uměli nový zákoník napsat?

Karel Eliáš: Otakar Motejl v roce 2006 na jedné konferenci vzpomínal, že když po roce 1989 jako předseda Nejvyššího soudu navštívil přední odborníky na civilní právo a jednal s nimi o tom, jak má vypadat občanský zákoník, a komentoval to tak, že zákoník z roku 1964 byl stíhán posměchem, tak nikdo nebyl schopen říci, jakmá vypadat. Další důvod je ten, že práce byly zahájeny třikrát – po roce 1990 skončily rozdělením federace, podruhé v polovině devadesátých let samovolně usnuly amy jsme v roce 2000 začali třetí pokus.

* Na návrhu jste pracovali jedenáct let. To někomu může připadat strašně dlouho...

Karel Eliáš: V kontextu normálních kodifikací to tak dlouho není. Nejčastěji se vzpomíná Nizozemsko nebo Quebec, kde se zákoníky připravovaly kolem padesáti let. Ale my tolik času nemáme, protože tyto země měly starý občanský zákoník, který byl normální. Na Ukrajině na zákoníku pracovaly týmy dvaceti profesorů deset let. Pro mě a nyní už profesorku Zuklínovou to byl velký záběr.

* Stojí současný nekvalitní občanský zákoník za neochotou některých firem v Česku podnikat nebo za odchodem některých firem do zahraničí?

Karel Eliáš: V evropském hospodářském prostoru platí zásady volného pohybu pracovních sil, kapitálu, zboží, takže platí i svoboda usazování. Samozřejmě že zejména ty velké společnosti si vyhledávají státy, které mají vstřícné právní prostředí, kde se dá předvídat, jak budou rozhodovány určité případy. Běžně se mluví o soutěži právních řádů.

* Takže abychom v soutěži obstáli, občanský zákoník musíme co nejdříve přijmout?

Karel Eliáš: To je samozřejmě důvod naší práce. Souběžně s novým občanským zákoníkem jde na vládu také návrh zákona o obchodních společnostech a družstvech, který jde rovněž cestou vytvořit příznivější prostředí pro soukromý život.

* Mohlo by přijetí způsobit i příliv kapitálu?

Karel Eliáš: To samozřejmě může přinést, ale to by nepřišlo okamžitě, protože nová úprava se musí vžít, to bude trvat několik let, než se vyvolá stav důvěry. Zákoník má vstoupit v účinnost 1. ledna 2013.

* Někteří soudci prý návrhu občanského zákoníku věří už teď a rozhodují podle něj, když například navrhují vyšší částky při poškození lékařem.

Karel Eliáš: Ano, protože důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku přináší argumenty, které se dají využít i dnes při výkladu současných předpisů.

***

PROFIL

Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš Narodil se v roce 1955 v Chebu, vystudoval gymnázium v Karlových Varech a Právnickou fakultu UK v Praze. Docentem pro obor obchodní právo se stal v roce 1998 na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 2002 byl prezidentem republiky jmenován profesorem. Působil jako podnikový právník a později vedoucí právního odboru v sokolovském podniku Hnědouhelné doly a briketárny, od roku 1993 vyučuje na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde dnes působí jako vedoucí katedry soukromého práva a civilního procesu. Vedle toho je vedoucím vědeckým pracovníkem Ústavu státu a práva Akademie věd a členem legislativní rady vlády. Kromě příprav nového občanského zákoníku se podílel i na zákoníku práce, který vstoupil platnost v roce 2007.

Ambice byla napsat text, který je srozumitelný i právním laikům. Ústav pro jazyk český nás pochválil za to, jakou češtinou byl návrh napsaný. »

Hlavně velké společnosti vyhledávají státy, kde je vstřícné právní prostředí, kde se dá předvídat, jak budou rozhodovány určité případy. Je to soutěž právních řádů. »

Jitka Šrámková

(10. 5. 2011)

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.