Karel Eliáš (11. 5. 2011) Občanský zákoník je zákonem obyčejným i neobyčejným. Obyčejným proto, že je jako jiné zákony podřízen našemu ústavnímu pořádku, zejména Listině základních práv a svobod a mezinárodním smlouvám, jimiž je náš stát vázán.

Neobyčejným proto, že staví opěrný pilíř k řešení právních důsledků plynoucích ze záležitostí soukromého života. Jde o záležitosti spletité, komplikované, někdy těžko uchopitelné, protože vzájemný styk lidí nelze zglajchšaltovat sebelépe míněnými vnějšími pravidly.
Dlouhá desetiletí se u nás tvrdilo, že občanské právo je nástrojem řízení společnosti. Tak tomu ale není. Společnost se vyvíjí sama a rozvoj její soukromé sféry se odvíjí z privátní iniciativy jednotlivců. Občanský zákoník neumí donutit k uzavření manželství, plození dětí, k uzavření smlouvy, k péči o vlastní majetek ani k tvořivé práci. Jeho ustanovení k tomu mohou jen podat pomocnou ruku a dát návod k jednání považovanému obecně za rozumné – nic víc.
Je na každém, aby sám pro sebe zvážil, zda to, co zákonodárce považuje za racionální, rozumně vyhovuje i jemu osobně, anebo zda se rozhodne jinak a po svém. Volnost k tomu má, pokud tím ovšem jinému bezdůvodně neublíží. Jsou-li nějaké základní zásady právní, nejsou lepší, než jaké formulovalo římské právo: žít čestně, nikomu neškodit a dát každému, co mu patří.
Z nich vychází i nový občanský zákoník. Jeho návrh vznikal na ministerstvu spravedlnosti se zapojením několika set právníků postupně v debatách a při hledání správných řešení přes deset let. Vznikající návrh byl postupně uveřejňován tiskem (2002, 2005, 2007, 2008) i průběžně na internetu, diskutován na řadě odborných fór, ale i s neprávnickou veřejností.
Výsledkem je celek, který otvírá nové možnosti, jaké dosud nebyly. Kohokoli může např. postihnout vážná nemoc, jako je třeba roztroušená skleróza, Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba. Takto postižený člověk se zvolna propadá do vlastní bezmocnosti a plně si uvědomuje, co ho čeká, v obavách o vlastní budoucnost. Nový občanský zákoník umožňuje, aby ještě při plném vědomí předběžným prohlášením závazně určil, kdo má být jeho opatrovníkem nebo jak mají být spravovány jeho záležitosti, až o nich sám nebude s to rozhodovat. To dnes možné není.
Platné právo vylučuje svobodné rozhodnutí v řadě dalších případů. Neumožňuje zřeknout se dědictví za zůstavitelova života, ač je to v řadě případů praktické a život po tom volá. Dnes není možné smluvit si, kdo bude mým dědicem – dědická smlouva je podle platného práva neplatná. Na přání mrtvého vyjádřená v závěti se dnes hledí jako na nezávaznou samomluvu, která nikoho nezavazuje.
Chcete-li si osvojit dvanáctileté děvčátko, nemůžete současně osvojit i jejího devatenáctiletého bratra, třebaže jste oba léta vychovávali v pěstounské péči. Zemře-li dlužník, ocitá se věřitel v neřešitelné situaci, zvláště pokud je jeho pohledávka ohrožena promlčením, protože až do soudního potvrzení nabytí dědictví není jisté, kdo je dědicem. Nový občanský zákoník tyto a další situace řeší vstřícně k potřebě soukromého života.
Vedle nových možností dává návrh zákoníku, zvláště v oblasti smluvního práva, lepší návod. Jistěže i dnes lze uzavřít třeba smlouvu o výměnku a výměnek zapsat jako věcné břemeno do katastru, ale kdo ví, na co v takové smlouvě pamatovat, když zákon mlčí? Nový zákoník vymezuje pro jednotlivé typy smluv návodná pravidla. Ta ale nepředstavují víc než záchytnou síť, pokud si strany neujednají něco jiného. Stejně jako je pro trestní právo příznačná presumpce neviny, je pro soukromé právo typická presumpce poctivosti. Soukromé právo ukládá každému jednat v soukromém styku poctivě, ale u každého předpokládá jeho dobrou víru. Kdo tvrdí cizí nepoctivost, musí ji dokázat.
Velkou předností navrhovaného zákoníku je ochrana dobré víry, např. při nabytí vlastnického práva při koupi v obchodě, ve veřejné dražbě nebo na burze, třebaže věc prodal neoprávněný. Myslí však i na ty, jimž byla věc ukradena a je prodávána v autobazaru, zastavárně nebo jiném obchodě použitým zbožím, a chrání jejich vlastnictví.
Nový občanský zákoník staví na respektu k lidské svobodě a na rozumné ochraně slabší strany. V postavení slabší strany však nejsou jen spotřebitelé, nájemci bytů nebo zaměstnanci, jak to je dnes zhusta vnímáno, ale také nezletilí, zdravotně postižení, senioři – a vlastně každý, kdo se bez své viny ocitne v tísni. Proto se např. navrhuje možnost odvolat dar pro následnou nezaviněnou nouzi.
Navrhovaný zákoník staví na zdejších tradicích, jaké tu byly před rokem 1948, ale jen v rozsahu, ve kterém tyto tradice obstojí před současností. Vstřebává vlivy úprav evropských zemí, pokud je prověřil čas, respektuje evropské právo, ale přihlíží i k nejnovějším trendům projevujícím se v civilním právu v posledním desetiletí, jak tomu je třeba v úpravě cenných papírů nebo pojištění.
Pro životnost nového zákoníku je důležité, že jeho příprava a obsah dosud stály mimo politické vlivy. Jeho projektu vtiskla nepolitický charakter už v roce 2001 Zemanova vláda a všechny následné vlády, včetně té současné, toto paradigma ctily a ctí, protože soukromý život není ani pravicový, ani levicový. Soukromý život si žije každý sám a podle svého – na občanském zákoníku je, aby mu podal pomocnou ruku, pokud ji potřebuje a chce.

O autorovi: Karel Eliáš (Autor vede tým pro přípravu nového občanského zákoníku)

(11. 5. 2011)

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.