(Petra Sýkorová, Ekonom, 2. 6. 2011). Nový občanský zákoník dovolí majetným lidem ovlivňovat osudy jejich blízkých i ze záhrobí.

Dědické právo

Umírajícímu dnes nezbývá než věřit, že pozůstalí budou respektovat jeho přání. Právní řád totiž poslední vůli příliš velkou oporu neposkytuje.
"V případě, že máte potomky, je dnes sepsání závěti takřka bezvýznamné. Když klientovi vysvětlím, co svojí poslední vůlí může a nemůže ovlivnit, často se zvedne a odejde," konstatuje viceprezident Notářské komory České republiky a člen Legislativní rady vlády Miloslav Jindřich. Člověk musí počítat například s rizikem, že až zemře, jeho milenka skončí na ulici a kočka v útulku.
Situaci by měl změnit nový občanský zákoník. První čtení jeho návrhu se má uskutečnit na devatenácté schůzi poslanecké sněmovny, která začne 7. června. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil věří, že zákon by mohl být účinný již od roku 2013.

Týdeník Ekonom vybral z návrhu zákoníku pět nejzajímavějších změn plánovaných pro oblast dědického práva.

1.  Závětní podmínky Současný občanský zákoník říká, že "jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky".
Pokud tedy člověk stojí například o to, aby jeho ostatky nebyly spáleny, ale pohřbeny do země, nezbývá mu než se spoléhat, že se jeho dědicové budou tímto přáním řídit. Zákon jim totiž takovou povinnost neukládá.
Nová úprava kladení podmínek umožní, nicméně s určitým omezením. K závětním doložkám, které by směřovaly jen k obtěžování dědice či odporovaly veřejnému pořádku, se přihlížet nebude. Stejně tak by neměl být brán ohled na podmínky typu svateb a rozvodů.
"Naopak povolená by měla být třeba podmínka, aby dědic přispíval na výživu určité osoby," uvádí příklad hlavní tvůrce návrhu občanského zákoníku právník Karel Eliáš.
Podle Jindřicha však lze předpokládat, že závětní podmínky budou v praxi problematické a stanou se zdrojem mnoha soudních sporů.
Co kdyby zůstavitel svému dědici uložil podmínku vystudovat vysokou školu?
"Pokud by dědic již byl vysokoškolským studentem, byla by podmínka v pořádku. V případě, že by měl ale třeba Downův syndrom, byla by tato podmínka považována za nemožnou, a celá jí dotčená část závěti by byla považována za neplatnou," vysvětluje Eliáš. Jinými slovy, rovnou by nedostal nic.
Zákon však bude myslet i na to, aby nebožtík ze záhrobí své dědice vyloženě nešikanoval. Pisatel závěti si například může stanovit podmínku, že dědici majetek připadne pouze, pokud se postará o jeho domácího mazlíčka. Co kdyby si však těsně před svojí smrtí pořídil kocoura jen proto, aby potrápil svého nevyvedeného synovce trpícího alergií na kočky? "Závětní doložka by se v takovém případě měla posoudit jako zakázaná šikana," konstatuje Eliáš. Dotyčný by pak na rozdíl od předchozího příkladu dědil.

2.  Zkrácení podílů Podmínky může zůstavitel v závěti ukládat i svým dětem. Nemůže ale doufat, že se mu neoblíbeného potomka podaří pomocí chytře zvolené výhrady dostat ze hry o dědictví. Dítě totiž je a bude takzvaný neopomenutelný dědic. To znamená, že má právní nárok na určitou část majetku svého zesnulého rodiče.
V současné době musí plnoletý potomek (pokud nebyl vyděděn) dostat minimálně polovinu podílu, který by mu připadl, kdyby závěť neexistovala.
Pokud by zůstavitel zemřel svobodný a zanechal po sobě jediné dítě, mělo by za všech okolností nárok nejméně na polovinu majetku. Pokud by bylo nezletilé, náležel by mu dokonce celý jeho zákonný podíl, tedy 100 procent majetku zemřelého.
Kdyby se tedy například svobodný otec nezletilého dítěte pokoušel zajistit svoji družku, závěť by mu dnes v ničem nepomohla. Nový zákon však má jeho možnosti rozšířit. Nezletilý potomek by měl mít nárok jen na tři čtvrtiny svého zákonného podílu a zletilý pak pouze na čtvrtinu.

3.  Více dědiců Nejvzdálenějšími příbuznými, kteří dnes mohou dědit ze zákona, tedy v případě neexistence závěti, jsou synovci, neteře a prarodiče. Po nich přichází na řadu stát.
"Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se tak musí často postarat o staré vybavení bytu, šatstvo či zbytky potravin. Většinou jde o zcela bezcenné věci, které odvážíme na skládky," popisuje jeho mluvčí Jana Rennerová.
Ne vždy však jde jen o neprodejné harampádí. Celková hodnota majetku, který stát »zdědí«, se pohybuje ve výši několika desítek milionů korun ročně. Asi největším státním úlovkem pak byl případ z roku 2002, kdy jediná osoba státu zanechala nemovitosti, akcie i hotovost v hodnotě 35 milionů korun.
Nový občanský zákoník rozšiřuje okruh zákonných dědiců o praprarodiče zůstavitele a rovněž o jeho sestřenice a bratrance a jejich potomky. "Jde o to, aby majetek zůstal pokud možno v rukou rodiny," říká advokát a člen Legislativní rady vlády Michal Mazel.

4.  Dluhy v plné výši Nový zákon myslí i na věřitele zesnulého. V současné době má dědic možnost pozůstalost odmítnout. Této alternativy lidé využívají zejména v případech, kdy po zesnulém zůstalo více dluhů než majetku.
I v situaci, kdy k odmítnutí nedojde, je dědic povinen hradit závazky pouze do výše hodnoty zděděného majetku. V praxi se však stává, že dědic jeho značnou část zatají.
"U majetku evidovaného, například nemovitostí, automobilů, ale i bankovních účtů, to sice nehrozí, ale v případě šperků či třeba akcií na majitele k tomu dochází běžně," konstatuje Jindřich.
Nová právní úprava by proto měla dědice proti příliš velkým dluhům jeho zůstavitele chránit pouze tehdy, dojde-li k vyhotovení soupisu pozůstalosti.
Tento soupis dědici zaručí, že musí uhradit jen tu část dluhů, jež odpovídá výši dědictví, které nabyl. "Pokud ale dědic o tento úkon v soudem určené lhůtě nepožádá, bude riskovat povinnost zaplatit zůstavitelovy dluhy ze svého," varuje Mazel.

5.  Dědická smlouva Nový zákon dá lidem mimo jiné i šanci dohodnout se s jejich potenciálními dědici na určité protislužbě.
K možnosti sepsat závěť (tedy jednostranný právní úkon) má totiž přibýt i takzvaná dědická smlouva – dohoda mezi stávajícím vlastníkem majetku a jeho dědicem.
Podstatou této smlouvy je závazek zůstavitele závěti, že až zemře, jeho majetek připadne konkrétní osobě. Tato osoba se pak dědickou smlouvou zaváže k tomu, že zůstaviteli samozřejmě již za jeho života poskytne něco na oplátku.
V praxi tento institut využijí například staří lidé, jejichž příjmy nestačí na pokrytí výdajů spojených s provozem nemovitosti, v níž chtějí dožít.
Dědickou smlouvou se zavážou, že tuto nemovitost odkážou konkrétní osobě, a ta za ně na oplátku bude tyto náklady hradit. *

Podmínky v závětích budou problematické a stanou se zdrojem právních sporů. V praxi se běžně stává, že dědic před věřiteli zatají značnou část majetku z pozůstalosti.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.