(Parlamentnilisty.cz, 8. 6. 2011). Řeč ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila na 19. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 8. 6. 2011.

Řeč na 19. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 8. 6. 2011.

Vážená paní předsedající, dámy a pánové, děkuji za udělené slovo. Vzhledem ke změně programu u sebe bohužel nemám podklady. O to stručněji možná odůvodním tento návrh zákona, nebo naopak, o to možná podrobněji. Nicméně to bude od srdce, jak já vnímám návrh tohoto zákona.

V životě ministra spravedlnosti je jen málo tak významných okamžiků jako moment, kdy může Poslanecké sněmovně předložit nový návrh klíčového zákona, a mezi klíčové zákony v každém případě řadíme kodexy. Nejklíčovějším kodexem pak v každém případě je občanský zákoník.

I když to, dámy a pánové, podle atmosféry ve Sněmovně tak nevypadá, já jsem hluboce přesvědčen, že dnes projednáváme zcela klíčový zákon, který – pokud se jej podaří schválit – pak vězte, že ovlivní život nás všech, život všech občanů na desítky let do budoucna.

Občanský zákoník v každé civilizované zemi je vedle ústavy základním zákonem země, který upravuje v zásadě veškeré občanské vztahy, resp. veškerá právní jednání, která každý občan dnes a denně uzavírá. Je jedno, zda se jedná o bohatého, chudého, starého, mladého, chytrého či hloupého občana, byť já neznám hloupé občany. Nicméně každý z nás dnes a denně, ač si to neuvědomuje, využíváme občanského práva a vstupujeme do právních jednání, která právě tento zákon upravuje.

Je to dnes opravdu historická chvíle, a to z toho důvodu, že začínáme projednávat návrh zákona, který tým expertů z různých právnických fakult připravoval přes deset let. Žádný zákon v této zemi nebyl tak dlouho připravován jako tento. Zadán byl v roce 2001 za vlády sociální demokracie, za vlády Miloše Zemana, kdy tehdejší ministr Otakar Motejl správně rozhodl, že je třeba, aby Česká republika stejně jako jiné postkomunistické transformující se země vedle ekonomické transformace provedla též transformaci právního řádu a přijala nové klíčové kodexy.

Deset let se na těchto zákonech více či méně intenzivně pracovalo a je třeba říci, že práce nabraly tempa zvláště za vlády premiéra Topolánky, kdy se práce dokončily. Jak víte, již v minulém volebním období měla Poslanecká sněmovna šanci se s návrhem občanského zákoníku seznámit. Bohužel díky pádu Topolánkovy vlády tento návrh zde na půdě Sněmovny nebyl projednáván, zůstal zde takzvaně zaparkován, a my se k jeho projednání dostáváme až nyní po dvou letech. I ty dva roky, kdy se protáhl celý legislativní proces, byly využity ku prospěchu návrhu.

Jak jsem řekl, v dějinách českého státu žádný zákon nebyl připravován a projednáván v připomínkových a odborných kruzích více než deset let. První verze zákona byla napsána již v roce 2005. Proběhlo připomínkové řízení, proběhlo několik různých odborných diskusí a jednání s experty z řad advokacie, z řad justice, z řad řekněme právní praxe, a všechny tyto připomínky, které byly probírány na přelomu roku 2007 a 2008 byly zapracovány. Reaguji tak na častou námitku, že se jedná v zásadě o akademické dílo, připravené akademiky, kteří nevědí, jak právní život funguje a jaké potřeby má právní praxe. Tento zákon byl pět let připravován akademiky a pět let podrobně diskutován praktiky z České advokátní komory, z Notářské komory, z Exekutorské komory, z řad řekněme soudcovské unie atd.

Jsem přesvědčen, že při projednávání tohoto návrhu zákona určitě otevřeme různá témata a určitě různé otázky vyvolají zásadní a vášnivou diskusi. Ostatně, včera jsme byli svědky toho, kdy zde jeden z poslanců navrhoval vyřazení tohoto návrhu zákona z projednávání právě z důvodu takzvaných anonymních (?) akcí. Na určité instituty lze mít zkrátka různý názor. A já předpokládám, že právě zde, na půdě Poslanecké sněmovny, se povede velmi věcná, ale i politická debata nad tím, jakou konkrétní podobu ono občanské právo má mít, protože – jak jsem již naznačil – určité instituty /viz například cenné papíry/ mohou být upraveny různým způsobem. A nelze říci, že nějaký způsob je více či méně správný. Je to v zásadě o politickém rozhodnutí. Předpokládám tedy, že takto to zde budeme debatovat.

Nicméně i při takto rozsáhlém díle, které má přes dva tisíce paragrafů, určitě každý z nás v zákoně najde pasáže, které více či méně by třeba upravil jiným způsobem. To je zkrátka věc, která je přirozená. Je to dáno tím, že se jedná o lidský, nikoliv božský výtvor a samozřejmě mnoho věcí lze vůči němu namítat.

Já vás však moc prosím, vážené kolegyně a kolegové, abychom k tomuto návrhu přes analýzu a diskusi nad dílčími problémy přistupovali jako ke komplexu, jako k celku. Zkrátka a dobře, Česká republika si zaslouží, aby měla moderní evropský liberální občanský zákoník, Česká republika si zaslouží, aby současná právní úprava, přijatá v roce 1964, přes změny a novely, které byly přijaty na počátku devadesátých let, byla nahrazena komplexní hodnotou, úpravou občanských vztahů, civilního práva.

Je třeba se podívat na to, že jsme dnes už jednou z mála zemí postkomunistické Evropy, která dosud nemá nový občanský zákoník. Jsme to my, je to Polsko a Slovensko, s tím, že v Polsku a na Slovensku také finišuje úprava nového civilního práva a lze předpokládat, že v brzké době tam budou také projednávány nové občanské zákoníky.

Jinými slovy, není postkomunistická země v Evropě, která by řekla "náš komunistický občanský zákoník je správný, my si ho chceme nechat, my ho považujeme za ideální právní předpis a neuvažujeme o novém občanském zákoníku".

Pokud by Česká republika šla tímto směrem, pak zde varuji a upozorňuji, že bychom opravdu byli jakýmisi skanzenem práva v Evropě a opravdu bychom byli jistou raritou a výjimkou. Asi vám jako zkušeným politikům nemusím předjímat a říkat, jaký vliv by takováto nekvalitní úprava civilního práva měla například na důvěru zahraničních investorů v Českou republiku, jaký dlouhodobý vliv by tato nekvalitní právní úprava měla na stabilitu soudní judikatury, na efektivitu a rychlost rozhodování české justice.

Jinými slovy, já se vám zde snažím odůvodnit, že to, že projednáváme občanský zákoník, není jakási manýra akademiků, kteří si napsali nový zákon, aby se zviditelnili a zapsali se do dějin. Je to v zásadě podle mého hlubokého přesvědčení nutnost přijmout novou právní úpravu občanského práva. Jakou má mít konkrétní podobu, o tom zde v následujících týdnech povedeme diskusi.

Mohu zde jmenovat jednoznačné jasné přínosy a výhody a důvody, proč je třeba nový občanský zákoník. Nebudu zde všechny uvádět, uvedu aspoň některé. Nový zákoník upravuje komplexní úpravu civilního práva, upravuje věci, které bohužel ten "rudimel" z roku 1964 doplněný novelami, neobsahuje. Upraví celou řadu věcí, které dnes chybí českým občanům, upravuje novou úpravu dědického práva, které je v zásadě velmi nedokonalé, velmi omezené a neumožňuje českým občanům dostatečně nakládat se svým majetkem v případě, že uzavírají závěti a chtějí řešit své majetkové situace pro případ smrti. Není dostatečně upravena náhrada škody. Otázka náhrady škody v českém právu je opravdu hanebná. Podíváte-li se na výši a formy náhrady, pak jsme opravdu na chvostu Evropy a nemůžeme se srovnávat se západní Evropou. Podíváte-li se na to, jaká odškodnění se poskytují za poškození zdraví, za smrt a i za jiné v zásadě banálnější záležitosti, pak opravdu je zde velký předěl mezi světem západní Evropy a mezi námi.

Stále nás občanský zákoník a filozofie občanského práva řadí do totalitních režimů, nikoliv tam, kam bychom chtěli. Mohl bych takto uvádět desítky institutů, které současné civilní právo nezná, ovšem znají je západní země a my je chceme do českého práva přivést. Mohu zmínit novou právní úpravu ve způsobilosti k právním úkonům, kdy do&nbnbsp;budoucna by nemělo dojít k absolutnímu vyloučení způsobilosti občana k právním úkonům. Opět, Česká republika je skanzenem a je výjimkou. V České republice máme přes třicet tisíc osob, které jsou úplně zbaveny způsobilosti k právním úkonům. Jsme v Evropě v této oblasti raritou. Musíme přijmout právní úpravu, která bude chránit práva osob, které jsou nějakým způsobem postižené a která jim umožní důstojné fungování ve společnosti a nebude z nich dělat občany druhé kategorie. A o tom všem je nové civilní právo – doplňuje ty oblasti, které chybí. To je první důvod.

Druhý důvod – řeší systémové problémy, které bohužel současný stav přináší. Uvedu jeden příklad. Smluvní právo dnes je upraveno ve dvou základních zákonech – v občanském zákoníku a samostatně v obchodním zákoníku s tím, že na právní vztah mezi podnikateli se má aplikovat obchodní právo, respektive úprava závazku podle obchodního zákona. V praxi to způsobuje celou řadu problémů. Jiná úprava promlčení je v občanském zákoníku, jiná právní úprava promlčení je v obchodním zákoníku. A takhle bych mohl jmenovat příklady, kdy dvojkolejnost civilního práva jednoznačně zvyšuje právní nejistotu a poškozuje naše občany a jejich zájmy. Bude-li zde jedna úprava závazkového práva, jak to předpokládá občanský zákoník, výrazně se zvýší právní jistota občanů.

Proti návrhu zákona slyším dnes a denně celou řadu, připomínek a slyším kritiku. Já jsem velmi rád, že se o občanském zákoníku v poslední době vede široká diskuse. Ne na akademické půdě, kde ta diskuse občas bývá zatížena osobními vztahy, historickými vztahy a tím, že zkrátka někdo měl to štěstí, že psal občanský zákoník a někdo holt měl tu smůlu, že ho psát nemohl a nebo mu to nebylo dáno. Jsem rád, že ta debata se nevede jenom v té úzké akademické úrovni, ale vede se též na stránkách tisku a dnes a denně se k ní vyjadřují nejen odborníci, právníci, ale též občané, pro které je tento zákon primárně určen.

My jsme připraveni se bavit o celé řadě změn a možných úprav, které by v zákoně mohly být změněny a doplněny, už jsem to také v úvodu řekl. Nicméně konstatuji, že některé ty námitky považuji za liché, zvláště jedná-li se o obecné paušální námitky, nikoliv konkrétní. Rozsah zákona – kritika, že zákon je příliš rozsáhlý. Podíváte-li se, dámy a pánové, na jiné evropské, opravdu evropské občanské zákoníky, já zmíním alespoň jeden, který platil na tomto území 150 let a v těchto dnech se oslavuje 200 let jeho účinnosti a je už považován za součást jakéhosi evropského kulturního právního dědictví, mám na mysli rakouský všeobecný občanský zákoník z roku 1811, tak tento zákon, který my dnes projednáváme, je v zásadě obdobně rozsáhlý jako všeobecný občanský zákoník, který zde platil 150 let a který je vedle jiných moderních evropských zákoníků inspiračním zdrojem návrhu, který zde dnes projednáváme. Tedy dílo, které má přes dva tisíce paragrafů v komparaci s evropskými občanskými zákoníky není nikterak rozsáhlé. Zkrátka a dobře, chceme-li naším občanům umožnit celou řadu různých úkonů a jednání, které dosud občanské právo neupravovalo, tak se nemůžeme divit, že nový zákon bude rozsáhlejší. Je rozsáhlejší a já jsem přesvědčen, že ku prospěchu občanů, protože umožňuje řešit situace, které dosud civilní české právo neřešilo, nemělo na ně úpravu a neříkalo, jak postupovat. Například před třemi dny jsem řešil ve své poslanecké kanceláři dědické smlouvy, které podle současného práva v zásadě nejsou upravené. Nový zákon to umožňuje.

Složitost návrhu. My jsme záměrně po kritice, že návrh je archaický, jazykově složitý a nepřehledný, požádali Akademii věd, konkrétně Ústav pro jazyk český o analýzu textu totoho návrhu zákona. Konstatuji, že ta analýza bude k dispozici v dalším projednávání, nabízím ji samozřejmě při případném projednávání na výborové úrovni. Ta analýza jasně říká, že ten návrh zákona je psán srozumitelnou, zřetelnou, přehlednou češtinou, která bude přístupna i lajkům, tedy nejen právníkům. Jsem přesvědčen, že kdyby každý zákon byl psán takovouto logickou a přehlednou češtinou, jako je občanský zákoník, pak by celková kvalita českého právního řádu byla určitě vyšší než u mnohých zákonů, které zde na půdě Parlamentu projednáváme. Chci tedy říci, že obecné paušální argumenty o rozsahu, délce, archaičnosti, zbytečnosti, jazykové složitosti, občanského zákoníku neobstojí.

Já si netroufám říci, že v občanském zákoníku nemá být upraven určitý institut. Má tam být pak, nemá tam být. To jsou věci, kdy jsem přesvědčen, že pouze praxe může ukázat, zda určité instituty civilního práva jsou přežilé nebo nejsou přežilé. To, že v době socialistické společnosti se zkrátka určité instituty civilního práva nepotřebovaly, např. ochrana věcných práv, na prvním místě vlastnického práva nebo třeba služebnosti, reálného břemene atd. To přece není měřítkem toho, že by ve svobodné moderní společnosti tyto instituty neměly být. Mimo jiné si uvědomme, že právě třeba vlastnictví, věcná práva, institut služebnosti, reálná břemena jsou instituty, které pocházejí ze starého římského práva. Platí v Evropě přes 2000 let. Ve svobodných společnostech, kdy občané mohli uzavírat právní vztahy, jaké chtěli a mohli svobodně vlastnit, tak se vždycky tyto instituty užívaly. Není tedy důvod, aby se do českého práva v plném rozsahu nevrátily. Nechme na našich občanech, aby sami řekli, zda tyto instituty a v jakém rozsahu chtějí či nechtějí využívat.

Dámy a pánové, když dovolíte, já se ve svém úvodním slově pomalu budu chýlit ke konci. Mám ho záměrně kratší díky tomu, že se přeskupilo jednání a nemám tady u sebe úvodní slovo. Ale já si myslím, že do úplného úvodu pro představení tohoto tisku postačí. Co říci závěrem úvodního slova navrhovatele. Já jsem přesvědčen, že je legitimní vést na půdě Parlamentu velmi tvrdou věcnou debatu o tom, jak má vypadat nové občanské právo v této zemi.

My jsme připraveni bavit se o každém paragrafu, každém institutu, dokazovat na komparacích, na judikatuře, proč ta či ona věta má být v občanském zákoníku. Nicméně prosím všechny, aby si uvědomili, že Česká republika opravdu nutně potřebuje nový občanský zákoník. Pokud promarníme tuto šanci, pokud tento zákon odmítneme, pak já avizuji ze své zkušenosti, že příprava nového zákoníku mu zabere opět několik let. Garantuji jako člověk, který ví leccos o české právní vědě a české právnické akademické sféře, že zde není "geniální" tým akademiků, kteří by napsali úplně jiný, lepší občanský zákoník v krátké době. Takoví lidé v České republice bohužel – bohudík, to nechám na vás, nejsou.

Na tomto zákoně se deset let intenzivně pracovalo, podíleli se na něm všichni, co o civilním právu v České republice něco ví, ať jsou to akademici nebo praktici. Pokud tento návrh zamítneme a začneme pracovat na úplně novém, pak avizuji, že to zabere opět pět až deset let. Kladu si otázku, může si Česká republika dovolit současné provizorium komunistického občanského zákoníku, může si dovolit přepych dalšího posunu a odsunu přijetí nového zákona? Vždyť už v tuto chvíli je zřejmé, že to, že přijímáme nový občanský zákoník 20 let po změně společenských poměrů, kdy zde rozhodujeme, soudíme, aplikujeme v zásadě jakési právní provizorium, tak toto už bude mít obrovské důsledky při aplikaci nového zákona.

Já vás moc prosím, dámy a pánové, abyste při projednávání tohoto návrhu zákona pozapomněli na stranické pohledy, na případné pouze politické pohledy a vnímali jste to, že nový občanský zákoník je objektivní potřebou této země a že jakákoliv jiná varianta než přijetí tohoto, byť opraveného a pozměněného návrhu zákona, bude z pohledu zájmu občanů České republiky vždycky variantou a alternativou horší.

Děkuji vám za pozornost.

Jiří Pospíšil

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.