(JUDr. Karel Čermák, 13. 2. 2012) V Právu 6. února kritizoval návrh nového občanského zákoníku Jaroslav Kuba. Právník musí především litovat, že Kuba při dělení práva na soukromé a veřejné tak totálně zapomněl na starého římského Ulpiana. Na fakultě zřejmě Kuba na Ulpiana chyběl.

Ulpian definoval soukromé a veřejné právo tak, že veřejné právo hledí ku prospěchu státu a soukromé k užitku jednotlivců. Ulpianovo dělení práva se používá až dosud v kontinentální Evropě, tedy i u nás. Rodinné právo vždy bylo a snad už zase je typickým právem soukromým, protože slouží k užitku jednotlivců, a ne ku prospěchu státu. To si mysleli na rozdíl od Ulpiana jen komunisti a Kuba.

S dělením právních norem na kogentní (přikazující) a dispozitivní (nahraditelné jinou vůlí subjektu práva) to nemá vůbec co dělat. Obojí druh norem se vyskytuje v právu veřejném i soukromém. Např. v typickém právu veřejném, jako je trestní řád, existuje někdy povinnost vypovídat, jindy zákaz vypovídat (mlčenlivost), což jsou normy kogentní, ale někdy i možnost podle své úvahy výpověď odmítnout nebo neodmítnout. To je norma dispozitivní. Počet kogentních norem v právu rodinném nebo i pracovním (i to je právo soukromé) nehraje žádnou roli pro jejich zařazení do soukromého práva.

Úsměvná je ústavněprávní (?) úvaha o svépomoci a svévoli exekutorů, které by měl podle Kuby řešit Karel Eliáš v občanském zákoníku místo nesčetných zbytečností. Svépomoc samozřejmě do soukromého práva patří, stejně jako do veřejného práva patří sebeobrana. Tu i tam platí zásada přiměřenosti. Když najdu za rohem své ztracené auto, prostě do něho sednu a odjedu. Veřejnoprávní exekutory ale v soukromoprávním občanském zákoníku nevyřeším. To jsem měl spíš jako poradce prezidenta včas varovat před zběsilou privatizací státní moci a divokou privatizací státního majetku.

K evergreenu o archaickém jazyku je nutno zdůraznit, že komunisti nám plno slov a pojmů zakázali. Třeba Bůh, víra, Havel, svoboda, demokratické volby a tak, ale nám, právníkům, zakázali i slova a pojmy jako smlouva odvážná, zciziti, odkaz, pacht a desítky dalších. Když zakázané buržoazní instituty a pojmy po 40 letech ožily, ožila s nimi i pozapomenutá slova.

Dobře, že jsme tu ta slova před komunisty měli. Můžeme se teď snadno vrátit do evropské kultury.

Myslíte, že Francouzi, Němci, Rakušani, Švýcaři nemluví o právu archaicky? A co teprve Angličani! Každý z nich si na tom zakládá. Naučit se tomu, toť právní vědomí a právní kultura. Jen chudák Kuba to má zase popletené s českým žertovným jazykovým purismem a nechápe, že odkazovník nebo výprosa nemá se sestromužem vůbec nic společného.

Pacht zkrátka není ze stejného hrnce jako šnuptychl. Český právní jazyk tvořila elita jako Karel Jaromír Erben a proslulý vídeňský bohemista prof. Alois Vojtěch Šembera. Važme si toho.

*O autorovi: Autor je exministr spravedlnosti a bývalý předseda České advokátní komory

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.