(Prof. JUDr. Karel Eliáš, Dr. 19. 3. 2012) Právo uveřejnilo 12. 3. zprávu, podle níž budou za účinnosti nového občanského zákoníku lichvářům stačit i ústní dohody s dlužníky. Zpráva vykazuje některé nepřesnosti, a hodí se je tedy uvést na pravou míru.

Nejdůležitější je, že lichvářům nebudou podle nového zákoníku stačit žádné smlouvy. Nový zákoník prohlašuje v § 1796 lichevní smlouvy za neplatné. To je novinka, se kterou přichází. I kdyby tedy lichvář uzavřel s dlužníkem lichevní smlouvu ve formě notářského zápisu, bude neplatná. Tím spíš to platí o ústní dohodě – svědci potvrzující, že ji uzavřel „v hospodě nebo ve špinavém motelu", jak se v článku píše, lichváři nepomohou.

Lichvu spojuje řečené ustanovení s případem, kdy někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozrušení nebo obdobného stavu jiného a vytěží z toho protiplnění, jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru k tomu, co sám poskytl. Protože jde o formulaci obecnou, nedopadá jen na nepřiměřené úroky, ale také na sazbu nákladů na finanční operaci (RPSN), která se účtuje vedle úroků, i na sankční plnění (smluvní pokuta, úrok z prodlení apod.).

Obecná formulace je zvolena i proto, že není v možnostech zákona stanovit, jak vysoký úrok je již lichvářský. Na úrok mají vliv různé okolnosti – zejména ty, které posilují nebo oslabují jistotu, že dlužník splatí, co si půjčil.

Zda jsou plnění a protiplnění v hrubém nepoměru, musí zvážit a pro konkrétní případ rozhodnout soud. Stejně řeší lichvu rakouské, německé či nizozemské občanské právo; stejně k ní přistupuje i náš trestní zákoník (§ 253), který lichvu prohlašuje za trestný čin.

Novinkou naopak není, že půjčky a úvěry nemusí být ujednány písemně. Dosud účinný občanský zákoník z roku 1964 se v úpravě půjčky spokojuje s ústním ujednáním. Stejně tak se ani pro zřízení úvěru, upraveného dnes v obchodním zákoníku, nevyžaduje písemná forma smlouvy. S tímto řešením praxe za několik desetiletí nezaznamenala obtíže. Proto nebyl důvod měnit přístup k takovým smlouvám. Jinak by si i sousedky musely podepisovat kus papíru, když si půjčí do zítřka pár vajec.

Něco jiného je spotřebitelský úvěr. U něho se písemnost jako podmínka platnosti vyžaduje vždy. Půjčuje-li si tedy člověk, který není podnikatelem, peníze od osoby, která při své obchodní činnosti půjčky nebo úvěry poskytuje, je podmínkou platnosti písemná smlouva. Ani na tom nový občanský zákoník nic nemění a přístup k těm, kdo si z vysokých úroků a dalších poplatků chtějí udělat výhodný byznys, zůstává při ochraně spotřebitelů stejně přísný jako dosud.

Nový občanský zákoník však kromě výslovného zákazu lichvy přichází ještě s něčím. Soudní praxe si s nejkřiklavějšími případy může poradit i dnes a prohlásit lichevní smlouvy za neplatné pro jejich rozpor s dobrými mravy. Leč nutným následkem toho je, že si strany musí navzájem vrátit, co si plnily. S neplatností smlouvy padají všechna ujednání v ní obsažená – nejen ta o vysokých úrocích a smluvních pokutách, ale třeba také klauzule o splatnosti nebo o splácení půjčky ve splátkách.

V důsledku toho se půjčka stane splatnou okamžitě. Odpadnou sice lichvářské úroky, ale začne přirůstat zákonný úrok z prodlení: dokonce zpětně od přijetí půjčky. Tím se dlužník, který si půjčil třeba 50 tisíc Kč, sice na lichvářský úrok, ale s tím, že půjčku splatí do dvou let, dostane do bezvýchodné situace: musí splatit vše hned, a to i se zákonným úrokem z prodlení.

Nový občanský zákoník tyto situace řeší jinak a vstřícněji k slabší straně. Jeho § 577 stanoví, že vadu v nezákonném určení rozsahu plnění soud odstraní vlastním rozhodnutím.

Půjčí-li si tedy někdo u lichváře na padesátiprocentní úrok, soud nezruší celou smlouvu, ale úrok sníží na rozumnou míru, např. na 16 procent. Jinak smlouva zůstane zachována a ujednání o splátkách a splatnosti půjčky se nezmění. Ale to až po 1. lednu 2014, kdy se nový občanský zákoník stane účinným.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.