JUDr. Petr Čech, Ph.D., LL.M., (Právní rádce, květen 2012). Přijetí nového občanského zákoníku a zákona o korporacích se významně dotkne s.r.o. Společníkům otevírá nové možnosti, ale také rizika a povinnosti. Hlavní z nich mapuje tato stať.

Posun nastává v samé koncepci úpravy s.r.o. Ta dnešní v mnohém odkazovala na akciové právo. Obchodní zákoník vztahoval na s.r.o. četná omezení, která unijní právo ukládalo jen a.s. (např. pro nabývání majetku od zakladatelů – § 196a ObchZ, tvorbu a zachování základního kapitálu). Zákon o obchodních korporacích tuto vazbu rozvolňuje. S.r.o. se dočkala ucelené úpravy, na pravidla o a.s. se již téměř neodkazuje. Tím některá omezení padla. Změnilo se ale i akciové právo. Věcně se s.r.o. a a.s. spíše přiblížily.

Více volnosti i opatrnosti

Rekodifikace přiznává s.r.o. více svobody; společníkům otevírá větší prostor pro dohodu o jejich postavení. Účinněji než dosud bude možné modelovat jejich práva, i povinnosti. Práce či služby dál nebudou přípustným vkladem do základního kapitálu. Společenská smlouva je však bude moci společníkovi uložit (např. odpracovat ve společnosti určitý počet hodin). Povinnost se stane součástí podílu a bude přecházet na nabyvatele. Její splnění bude možné vymoci např. vyloučením ze společnosti. Při formulaci takových práv a povinností zákon neklade omezení. Nepochybně se však uplatní limity plynoucí z dobrých mravů, zásad veřejného pořádku či těch, na kterých stojí zákon a právo společností.

Mizí také omezení u příplatkové povinnosti, kterou valná hromada může uložit i proti vůli společníka. Dosud tak mohla činit, předpokládalali to společenská smlouva, jen do výše poloviny základního kapitálu. Do budoucna může jít i dál. Společník sice bude moci povinnost odvrátit tím, že ze společnosti vystoupí, i toto jeho právo však bude moci společenská smlouva vyloučit. V extrémních případech i zde bude možné uvažovat o neplatnosti rozhodnutí pro rozpor s dobrými mravy nebo zneužití většiny hlasů.

To vše by zakladatele, společníky i nabyvatele podílů mělo vést k větší ostražitosti. Dosavadní rigidnost zákona vylučovala mnohé smluvní modifikace, současně ale chránila účastníky před nepříjemnými překvapeními v podobě nechtěných povinností a rizik, a mnohdy i před sebou samými. Nemohlo se stát, aby společník s podílem nabyl povinnost účastnit se na podnikání s. r. o. nebo aby mu valná hromada uložila neomezeně vysokou příplatkovou povinnost. Do budoucna na tuto zákonnou ochranu nelze spoléhat.

Praxe naopak přivítá zrušení některých dnešních brzd při zakládání s.r.o. či nabývání jejích podílů, např. zákaz řetězení jednočlenných s.r.o. Ten neblaze nesla zvláště ve vztahu k zahraničí.

Základní kapitál a vklady

Zákon nestanoví minimální výši základního kapitálu s.r.o. Uplatní se tak jedině omezení, dle kterého výše vkladu musí činit nejméně korunu (§ 142 odst. 1 ZOK). Základní kapitál s.r.o. o jediném společníku tak musí dosáhnout alespoň této částky. Bude-li mít společníky dva, bude muset vytvořit základní kapitál minimálně dvě koruny atd. Doporučit to však nelze. Takto podkapitalizovaná s.r.o. se od počátku ocitne v situaci hrozícího (neli nastalého) úpadku, která bude pro její jednatele i společníky velice riziková (viz k obecným dopadům rekodifikace). Zákon o korporacích nepřejímá ani dnešní zákaz nepeněžitých vkladů, které s.r.o. nemůže hospodářsky využít vzhledem k předmětu svého podnikání (§ 15 ZOK). Do základního kapitálu tak půjde (kromě prací, služeb a pohledávek za společností) vložit cokoliv, co lze ocenit penězi. Vkladatele potěší i to, že znalce pro ocenění nepeněžitých vkladů již nebude vybírat soud, jako dosud, nýbrž zakladatelé či jednatel (§ 143 ZOK).

Podíl v sro a jeho převod

Flexibilnější je pojetí podílu v s.r.o. Stanoví-li tak společenská smlouva, nebudou všechny podíly společníka v s.r.o. srůstat v jediný (§ 32 odst. 1, § 135 odst. 2 ZOK), jak se děje dnes. Společník bude moci vlastnit v s.r.o. více podílů, téhož či různých druhů, a samostatně s nimi i disponovat, aniž bude muset podstupovat dnešní proceduru jejich rozdělení.

Společenská smlouva bude moci připustit, aby byly na podíly v SRO vydávány cenné papíry, tzv. kmenové listy (§ 137 a § 138 ZOK), podobně jako a.s. vydává akcie. Jejich převoditelnost nebude možné omezit ani podmínit. Připouští se jen (listinné) cenné papíry, ve formě na řad. Zakazuje se jejich veřejná nabídka i obchodování na regulovaném či veřejném trhu. Vydá-li s.r.o. kmenové listy, ztratí kontrolu nad jejich převodem. Pro převod nevtěleného podílu bude nadále třeba písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy, což vyloučí manipulace. K převodu kmenového listu postačí ústní smlouva, předání kmenového listu a jeho rubopis s obyčejným podpisem převodce. Okamžik skutečného převodu nepůjde zjistit. Je také otázkou, jaká smlouva se potom bude vkládat do sbírky listin. Rejstříkový zákon dosud není, očekávám však, že od publicity smlouvy o převodu podílu upustí, již pro faktickou nesplnitelnost právě v případě převodu kmenových listů.

Také podíl nevtělený do kmenového listu se dle nového občanského zákoníku stane věcí (§ 489 NOZ) – movitou (§ 498 odst. 2 NOZ) a nehmotnou (§ 496 odst. 2 NOZ). Odpadnou tak dnešní pochyby o jeho právním režimu. To umožní jeho nabytí od nevlastníka na základě dobré víry (§ 1109 – § 1113 NOZ), zásadně presumované (§ 7 NOZ). Nejvyšší soud dosud takové nabytí nepřipouštěl a ani např. právo německé či rakouské o něm neuvažují. Domnívám se, že to není dobrý posun. Nabytí podílu od neoprávněného se dotýká i práv ostatních společníků (do uzavřené s.r.o. se např. jen na základě dobré víry vlomí nevítaný třetí). Myslím, že zákon měl spíše upravit výjimku.

Mění se také koncepce převoditelnosti podílu. Převod na třetího dosud musela připustit společenská smlouva. Nově jej umožní zákon sám, se souhlasem valné hromady (§ 208 ZOK). Společenská smlouva bude moci převod vyloučit, nebo naopak uvolnit do té míry, že ani souhlas valné hromady nebude třeba. Smlouvu o převodu podílu již zákon neupravuje jako smluvní typ. Použije se tedy obecná úprava mobiliární koupě či darování v občanském zákoníku. Tím odpadnou dnešní náležitosti (např. povinnost prohlásit pod sankcí neplatnosti, že nabyvatel přistupuje ke společenské smlouvě) a přísnost (neuvedení kupní ceny např. nově nezaloží neplatnost; použije se úprava ceny obvyklé – § 1792 NOZ).

Vystoupení ze společnosti

Zákon otevírá společníkům ve čtyřech případech možnost, aby ze společnosti vystoupili, tj. svou účast vypověděli. O útěku před příplatkovou povinností již byla řeč (§ 164 ZOK). Tzv. abandonní právo se dále přiznává tomu, koho valná hromada přehlasovala při rozhodování o změně převažující povahy podnikání (i faktické – společnost např. prodá podnik, který dosud provozovala, a stane se jen prázdnou schránkou) či o prodloužení trvání společnosti, byla-li založena na dobu určitou (§ 202 ZOK). Právo vystoupit budou mít i společníci, kterým příslušný orgán společnosti bezdůvodně odepře souhlas s převodem podílu na jiného společníka, vyžaduje-li se, nebo ve věci jeho udělení zůstane déle než šest měsíců nečinný (§ 207 odst. 3 ZOK). Zajímavé je, že zákon výčet pojímá jako taxativní, tj. určuje, že společník může ze společnosti vystoupit jen v případech stanovených zákonem (§ 202 odst. 1 ZOK). To odporuje jinak široce pojaté dispozitivnosti, ale i situaci v jiných právních řádech, včetně těch přísných. V Německu např. může společenská smlouva přiznat společníkovi abandonní právo i v dalších případech.

Nový režim uvolněného podílu

Uvolněný podíl (např. právě společníka, který ze společnosti vystoupil či jeho účast jinak zanikla, aniž podíl převedl) nově již nebude přecházet na společnost. Ta sice získá právo jím disponovat, leč nikoliv jako vlastník, nýbrž zmocněnec (§ 212 odst. 2 ZOK). Mění se též způsob, jak s ním naloží. Zásadně jej musí bez zbytečného odkladu prodat za přiměřenou cenu (§ 213 odst. 1 ZOK). Výtěžek z prodeje bude (po odečtení nákladů a po započtení pohledávek za společníkem) tvořit vypořádací podíl, který vyplatí společníkovi, jehož účast zanikla, jeho dědicům či věřitelům (§ 213 odst. 2 ZOK). To ale znamená, že výše vypořádacího podílu bude plně v rukou společnosti a její (ne)šikovnosti při prodeji podílu. Taková koncepce – dle mého názoru – odporuje zásadě rovnosti. Povinný sám určí obsah svého dluhu. Předkladatelé v zákoně na poslední chvíli zakotvili dispozitivnost tohoto řešení. Společenská smlouva může vypořádací podíl určit jinak (§ 214 odst. 2 ZOK), v podstatě dle dnešních pravidel (podíl na vlastním kapitálu či reálné hodnotě společnosti – § 36 ZOK). Pokud ale společníci zapomenou a otázku neupraví odlišně (a praxe ukazuje, že vesměs zapomínají), velmi se podiví, jak málo si ze společnosti odnesou, až jejich účast v ní jednou zanikne.

Valná hromada nově

Nové možnosti i nová omezení se týkají valné hromady. Společenská smlouva předně může snížit kvórum i pod dnešní zákonné minimum, tedy polovinu všech hlasů (§ 169 odst. 1 ZOK). Tím se otevře prostor jak pro valnou hromadu schopnou ihned usnášení bez ohledu na počet přítomných, tak pro náhradní valnou hromadu, o jejíž úpravě v dnešní s.r.o. panovaly pochyby.

Zákon nevylučuje, aby valná hromada přijímala rozhodnutí i jinak než většinou přítomných hlasů či vyšší (§ 170 ZOK). Z matematického hlediska sice bude sotva možné uvažovat o „méně než poloviční většině". Lze si však představit jiné než většinové způsoby tvorby vůle (např. usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně konkrétní společník, byť jinak nikoliv většinový). Jistě i zde bude třeba aplikovat dobré mravy, zásady veřejného pořádku či ty, na kterých spočívá zákon, a výstřelky jimi korigovat. Sám zákon však fantazii společníků výslovné překážky neklade. Novinkou je kumulativní hlasování (§ 178 - § 180 ZOK). Umožní, aby i minoritní společníci (v případě více jednatelů) vhodnou strategií kumulace hlasů prosadili volbu alespoň jednoho „svého" kandidáta. Je nicméně otázkou, nakolik se institut prosadí v s.r.o. Pokud se někde uplatňuje, tak spíše v a.s.

Valnou hromadu bude možné konat, i když nezvolí své orgány (§ 188 odst. 1 ZOK). Tomu dnes brání judikatura. Návrh každého usnesení ale bude muset být uveden v pozvánce (§ 184 odst. 1 ZOK), což průběh valné hromady znepružní. Výslovně se zakotvuje pravidlo, podle něhož doba a místo jednání valné hromady nesmějí nepřiměřeně omezovat právo společníka účastnit se valné hromady. Judikatura je však dovodila i nyní, bez výslovné úpravy. Platnost usnesení valné hromady bude moci přítomný společník napadnout, jen vznesl-li proti němu na valné hromadě protest a uvedl-li, co usnesení vytýká (§ 192 odst. 2 a 3 ZOK). To bude dál zvyšovat nároky na bdělost a připravenost společníků. Kdo včas nezareaguje, ztratí právo dovolat se neplatnosti usnesení. Jak plyne již z dnešní judikatury k družstvům, soud bude moci platnost přezkoumat jen z důvodů, na něž společník na valné hromadě poukáže. Výjimkou budou důvody, jež nebyly na valné hromadě zjevné.

Sbor jednatelů a zákaz konkurence

S.r.o. o více jednatelích bude moci ze svých jednatelů učinit jediný orgán – sbor. Ten zvolí svého předsedu a bude o všem rozhodovat hlasováním (§ 156 NOZ). Návrh s tímto pravidlem původně počítal jako s povinným, pro všechny s.r.o. s více jednateli. Nakonec je zákonodárce formuloval jen jako možnost, stanoví-li tak společenská smlouva (§ 44 odst. 5, § 194 odst. 2 ZOK). Nestanoví-li nic, bude mít s.r.o. dál tolik statutárních orgánů, kolik společníci zvolí jednatelů. Ti se spolu nemusí radit o ničem, vyjma rozhodnutí o obchodním vedení. K nim bude nadále nutný souhlas většiny (§ 195 odst. 1 ZOK).

Pozoruhodná je úprava zákazu konkurence (§ 199 ZOK). Ten zákon ukládá ve stejném rozsahu jako dnes. Lze jej však snadno překonat (dosud byl kogentní). Postačí, informuje-li jednatel o záměru písemně společníky a během měsíce nikdo z nich nezareaguje nesouhlasem (§ 199 odst. 2 ZOK). Pouhé mlčení společníků tak potlačí zákonný zákaz. To dokládá důraz, jaký zákon klade na ostražitost účastníků a aktivní přístup k ochraně jejich práv. Kdo zaváhá, může se záhy ocitnout ve zcela jiné právní pozici. Míra dispozitivity § 199 odst. 2 ZOK není na první pohled zřejmá. Přimlouval bych se za výklad, který připustí, aby společenská smlouva uvedené účinky mlčení společníků předem vyloučila.

Je patrné, že zákon o korporacích je k s.r.o. celkově vlídný. Vesměs otevírá možnosti a boří omezení. Existující společnosti ani nemusejí hned reagovat. Přechodné ustanovení § 777 odst. 4 ZOK zachová obsah práv a povinností společníků tak, jak by odpovídal dosavadní úpravě, nedostane-li se výsledek do rozporu s kogentní úpravou novou. Mlčí-li tak společenská smlouva uzavřená před 1. lednem 2014 o převoditelnosti podílu na třetího, dál se uplatní zákaz převodu (§ 115 odst. 2 ObchZ), nikoliv právo převést dle § 208 odst. 1 ZOK. Mlčí-li o vypořádacím podílu, aplikuje se i po 1. lednu 2014 dnešní § 61 odst. 2 ObchZ, nikoliv problematický § 213 ZOK. Jakmile se však s.r.o. rozhodne přejít do režimu nového zákona, použije se na ni jako celek včetně dispozitivních norem. Nové možnosti jistě budou lákat, vždy je však třeba pamatovat také na (skrytá) úskalí, zvláště pro málo pozorné. Odborná právní pomoc bude potřeba častěji než dnes. Advokátský stav čekají zlaté časy.

O autorovi: Petr Čech, odborný asistent, Katedra obchodního práva Právnické fakulty UK v Praze

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.