JUDr. Petr Čech,Ph.D., LL.M., (Právní rádce, květen 2012). Přijetí nového občanského zákoníku a zákona o korporacích snad nejvíce ovlivní a.s. Hlavní změny mapuje tato stať.

Rekodifikace přiznává i a.s. více volnosti. Účinněji než dosud bude možné modelovat akcionářská práva. Na rozdíl od s.r.o. však nikoliv povinnosti. Z těch zůstává jen povinnost vkladová a - v obecné poloze – loajality. Ostražitost bude přesto namístě. Takřka neomezené možnosti při vydávání různých druhů akcií by mohly nepříjemně překvapit i zde.

Akcie a jejich druhy

Nové akciové právo charakterizuje široká škála představitelných druhů akcií. Dosud mohla a.s. vydat jen kmenové či prioritní akcie. Toto omezení padlo. Stanovy mohou akcie vybavit různým okruhem práv (nikoliv i povinností). Zákon příkladmo uvádí, že zvláštnosti mohou tkvět v rozdílném, pevném nebo podřízeném podílu na zisku či likvidačním zůstatku anebo v rozličné váze hlasů (§ 276 odst. 3 ZOK).

Zdánlivě nic nebrání tomu, aby společnost vydala např. akcie s násobnými hlasovacími právy oproti ostatním. Přesto i zde bude třeba (po vzoru jiných jurisdikcí, které po neblahé zkušenosti takové akcie zakázaly či omezily) krotit extrémy. Dobrými mravy, zásadami veřejného pořádku či těmi, na nichž spočívá zákon. Zdánlivě neomezený je též typ práv, jež by s akciemi mohla být spojena. Objevily se úvahy, že a.s. by mohla vydat akcie, z nichž by plynulo např. právo na slevu zboží či bezplatné parkování v sídle společnosti. Teorie se proti tomu jistě ohradí. Nelze pomíjet, že akcie je stále účastnický cenný papír. Podstata práv do nich vtělených má původ v účasti ve společnosti. Nic nebrání tomu, aby a.s. akcionářům vydala cenné papíry opravňující k výkonu jiných práv; nový občanský zákoník dokonce výslovně předpokládá možnost vydávat i cenné papíry jako druh v zákoně nepojmenované (§ 515 NOZ). Tomuto účelu však nemohou sloužit akcie.

Zákon nadále počítá s listinnými i zaknihovanými akciemi. Právní úpravu však komplikuje, že občanský zákoník (ač je dál nazývá cenné papíry!) vylučuje zaknihované cenné papíry z okruhu cenných papírů (§ 525 NOZ). Půjde o samostatnou kategorii věcí. Cenné papíry budou vždy jen listiny (§ 514 NOZ). Striktně vzato tak občanský zákoník nezná podobu cenných papírů a u zaknihovaných cenných papírů ani formu. Zákon o korporacích to důsledně nectí. Formu zaknihovaných akcií rozlišuje (§ 263 odst. 1 ZOK), i když s ní dál nepracuje (obsahuje zvlášť ustanovení pro akcie na jméno a na majitele a zvlášť pro akcie zaknihované – viz např. § 269 - § 275 ZOK). To se promítlo kupř. ve způsobu svolání valné hromady. A.s., která vydala zaknihované akcie (bez rozdílu formy), svolá valnou hromadu stejně jako ta, jež vydala (listinné) akcie na jméno – tedy individuální pozvánkou (§ 406 odst. 1 ZOK). Aby příliš nevzrostly náklady, doplnilo se ve sněmovně, že stanovy mohou zasílání pozvánky nahradit jinou publicitou svolání. Pokud jde o formu listinných akcií, zákon realizuje záměr zakázat oběh listin na majitele. Rovnou tedy ukládá jejich imobilizaci či zaknihování (§ 263 odst. 2 ZOK). Přechodná ustanovení ale neobsahuje. Mají vyplynout ze zvláštní úpravy, jejíž návrh ministerstvo aktuálně předkládá vládě. Je otázkou, zda a kdy bude přijata.

Novinkou jsou kusové akcie (§ 257 ZOK). Neobsahují jmenovitou hodnotu, na základním kapitálu se tedy podílejí poměrně k celkovému počtu vydaných akcií (de facto určitým procentem). Usnadní postup při nominálních změnách základního kapitálu (z vlastních zdrojů, k úhradě ztráty), při přechodu na euro atd. Odpadne potřeba jejich výměny či vyznačení údaje o jiné jmenovité hodnotě. A.s. nebude moci kombinovat kusové akcie a akcie se jmenovitou hodnotou; případný přechod na kusové akcie se tak bude muset týkat celé částky základního kapitálu (§ 257 odst. 2 ZOK).

K větší flexibilitě přispěje možnost nevydat na nesplacené akcie žádný cenný papír. A.s. nově vydá zatímní listy, jen určí-li tak stanovy (§ 285 odst. 1 ZOK). Ze zákona tuto povinnost (oproti dnešku) mít nebude. Zákon proto stanoví, jak budou tyto podíly převáděny. Odkazuje na úpravu postoupení smlouvy v novém občanském zákoníku (§ 256 odst. 2 ZOK). Ta připouští převod třeba na základě ústní smlouvy. Převodce sice bude ručit za splnění vkladové povinnosti nabyvatelem (§ 256 odst. 2 a § 285 odst. 3 ZOK). Otázkou ale je, jak některé ručitele poznáme, projde-li nevtělená akcie rukama více převodců, aniž převod zanechá jakoukoliv písemnou stopu. Stejný postup se použije na převod akcie splacené, leč přesto nevydané (§ 256 odst. 3 ZOK). Zákon tím realizuje řešení, k němuž dnes dospěla judikatura. S tím souvisí otázka, zda musí a.s. splacené akcie vůbec vydat. Zákon o korporacích nemá výslovné pravidlo, které by ji k tomu nutilo (na rozdíl od § 168 odst. 3 ObchZ). Z toho někteří dovozují, že po 1. lednu 2014 se taková povinnost neprosadí. S tím nesouhlasím. Soudím, že povinnost bude možné dovodit dál, z povahy věci a nepřímo z některých ustanovení zákona.

Obdobně se rozšiřuje okruh práv, která bude možno převádět samostatně, bez současného převodu akcie. Až dosud jej zákon vymezoval taxativně. Nově připouští, aby jej stanovy doplnily o jiná „obdobná majetková práva" (§ 281 odst. 2 ZOK). To nepovažuji za šťastné. Dosavadní judikatura správně zdůrazňovala, že výjimky z principu celistvosti cenného papíru musí stanovit zákon a nejsou v dispozici stran. Stanovy také budou moci určit libovolný okamžik, od něhož bude samostatně převoditelné právo na podíl na likvidačním zůstatku (§ 549 odst. 1 ZOK). Až dosud jej obchodní zákoník stanovil kogentně.

Praxi pomůže i zákonem výslovně upravená možnost „dobrovolné" výměny akcií (§ 542 a § 543 ZOK), ať z iniciativy společnosti (např. v zájmu zvýšení ochrany před paděláním či za účelem vyznačení nové firmy, sídla atd.), anebo akcionáře (např. potřísnil-li akcie kávou a při jejich prodeji nechce být za šmudlu). Pravidla pro takový postup současné úpravě chybí, což působí problémy. Výměnu akcií usnadní též to, že zákon mezi jejich povinnými náležitostmi nově nevyžaduje údaj o datu emise (§ 259 odst. 1 ZOK). Tím odpadnou starosti, zda se při výměně datum mění a, pokud ne, kdo má akcie podepsat, došlo-li v mezidobí k obměně představenstva (dnešní § 155 odst. 4 ObchZ požaduje, aby akcii podepsali členové představenstva „k datu emise"). Praxi potěší i to, že zákon výslovně připouští, aby byl podpis členů nahrazen mechanickým otiskem, jsou-li na listině použity ochranné prvky proti padělání a pozměnění (§ 260 odst. 1 ZOK). V rubopisu akcie na jméno se nově nebude vyžadovat údaj o dni převodu akcie (§ 269 odst. 1 ZOK). Tento požadavek praxi zatěžoval, když den převodu se často neshodoval s datem rubopisace a jeho přesné určení předem mnohdy nebylo možné. Nový občanský zákoník na druhé straně vyloučí, aby strany určily jiný okamžik převodu, než kdy bude listinná akcie (na základě smlouvy) předána a rubopisována (§ 1103 NOZ).

Založení, základní kapitál, podíl na zisku

Zákon o korporacích upouští od sukcesívního zakládání a.s. (s veřejnou nabídkou akcií). V dnešní praxi tento způsob zcela propadl. Tím se úprava zjednodušuje. Všechny dnešní zakladatelské dokumenty zákon soustředí do jediného – stanov. Právě jejich přijetím se a.s. zakládá (§ 250 odst. 1 ZOK). Tomu odpovídají jejich nové náležitosti. Logicky zahrnují údaje, jež se dříve uváděly v zakladatelské smlouvě či listině (§ 250 odst. 3 ZOK). Existující společnosti je však do stanov nemusejí vracet. Zákon totiž umožňuje, aby je a.s. po svém vzniku a splnění vkladové povinnosti ze stanov naopak vypustila (§ 250 odst. 4 ZOK).

Minimální výše základního kapitálu (v souladu s unijním právem) zůstává 2 miliony korun, odpadá tedy varianta 20 milionů korun, spojená se sukcesívním zakládáním. Novinkou je možnost vyjádřit základní kapitál namísto korun v eurech. Jeho výše musí činit nejméně 80 tisíc eur (§ 246 odst. 2 ZOK). Také v a.s. si znalce pro ocenění nepeněžitých vkladů vyberou sami zakladatelé, resp. představenstvo, nebude jej tedy již určovat soud (§ 251 odst. 1, § 478 odst. 1 ZOK). Změny v základním kapitálu se budou do obchodního rejstříku dál zapisovat konstitutivně. Výjimku představuje efektivní zvýšení, pokud akcie jsou či mají být přijaty k obchodování na regulovaném trhu (§ 464 odst. 2 ZOK). K němu dojde zásadně upsáním akcií a splacením předepsané části emisního kursu; zápis bude mít již jen deklaratorní význam. Zásadní novinkou je možnost vyplácet zálohy na podíl na zisku (§ 40 odst. 2 ZOK), jako i přiznat ve stanovách podíl na zisku libovolným jiným osobám, než jsou akcionáři (§ 34 odst. 1 ZOK). To současně znamená, že bude-li a.s. zamýšlet vyplatit např. tantiému členům orgánů, musí to připustit stanovy. Stanovy mohou též umožnit výplatu zisku jinak než v penězích, např. v akciích či dokonce naturáliích (§ 348 odst. 2 ZOK). Praktický význam by mohlo mít zakotvení tzv. pevného podílu na zisku ve stanovách (§ 348 odst. 4 ZOK). Vytvoří-li a.s. zisk, vznikne právo na něj automaticky, bez toho, aby o jeho rozdělení musela rozhodnout valná hromada. Podíl však nebude splatný, dokud valná hromada neschválí účetní závěrku, ze které se zisk podává. Novinkou je tzv. test solventnosti při distribuci vlastních zdrojů. Představenstvo nebude smět vyplatit dividendu, tantiému ani jiné vlastní zdroje (tím méně zálohy na ně), byť by o tom rozhodla valná hromada, pokud by tím přivodilo úpadek společnosti (§ 40 odst. 1 ZOK).

Valná hromada po novu

Řada změn se dotkne působnosti i průběhu valné hromady. Některé body působnosti, které dnes plynou ze zákona, bude valné hromadě nutno přiznat ve stanovách, jinak o ně přijde. Občas jsou to pozoruhodné záležitosti – např. působnost měnit stanovy [§ 421 odst. 2 písm. a) ZOK], jmenovat a odvolávat likvidátora [§ 421 odst. 2 písm. k) ZOK] či udělovat představenstvu zásady a pokyny mimo oblast obchodního vedení (viz a contrario dnešní § 194 odst. 4 ObchZ). Myslím, že působnost k těmto otázkám měla valné hromadě zůstat ex lege.

Z průběhu valné hromady stojí za pozornost možnost, aby stanovy (podobně jako společenská smlouva v s.r.o.) snížily práh usnášeníschopnosti pod 30 % (§ 412 odst. 1 ZOK), tím pádem stanovily jiná pravidla pro náhradní valnou hromadu (§ 414 odst. 1 ZOK), ale i jinou většinu potřebnou k přijetí usnesení (§ 415 ZOK). Také valná hromada a.s. bude moci pokračovat bez toho, aby zvolila své orgány. Připouští se i kumulace některých funkcí na valné hromadě, což dnešní judikatura rovněž zapovídala (§ 422 ZOK). Výslovné úpravy se dočkalo odročení valné hromady (§ 409 ZOK). Dosud se taková možnost podávala jen z judikatury. Určí-li tak stanovy, budou moci všichni akcionáři souhlasit s konáním valné hromady, která nebyla řádně svolána (§ 411 odst. 2 ZOK). V systému platné úpravy to výslovně předvídala jen úprava s.r.o. Stanovy budou také moci limitovat čas vymezený pro výkon některých akcionářských práv, např. pro přednesení žádosti o vysvětlení, návrhu atd., včetně rozsahu samotné žádosti (§ 357 odst. 1 a 2, § 364 odst. 2 ZOK).

Také platnost usnesení valné hromady a.s. bude moci přítomný akcionář napadnout, jen vznesl-li proti němu na valné hromadě protest a uvedl-li, co usnesení vytýká (§ 424 ZOK). Soud bude moci platnost přezkoumat jen z takto namítnutých důvodů; výjimkou budou ty, jež nebyly na valné hromadě zjevné. Společnosti tak budou moci snáze předvídat možné žaloby. Přesto nemyslím, že jim povinná protestace prospěje. Žalobám akcionářů, kteří se valné hromady nezúčastnili, se společnost nevyhne. U přítomných akcionářů naopak úprava vyvolá tlak na preventivní protestace do zásoby, „co kdyby". To by při vysokém počtu protestujících akcionářů mohlo zkomplikovat průběh valných hromad. Protokolace každé okamžité protestace (včetně jejích důvodů) si vyžádá čas, po který bude nutné valnou hromadu přerušit.

Za velmi problematickou považuji úpravu rozhodování valné hromady a.s. per rollam. Platné právo ji nezná. Zákon o korporacích dovolí, aby stanovy tento postup předvídaly (§ 418 - § 420 ZOK). Obávám se však, že povaha akcionářských práv a jejich výkon pouze na valné hromadě vylučují, aby takové hlasování proběhlo, aniž bude hrozit jeho úspěšné napadení akciovou minoritou (viz např. faktické potlačení práva na vysvětlení, návrhy a protinávrhy atd.). Širšího uplatnění by tak institut mohl dojít snad jen v malých a.s. rodinného typu.

Zbylé orgány

Zásadní novinkou je zakotvení monistické struktury řízení a.s. (§ 456 - § 463 ZOK). Jeho česká podoba však není šťastná. Monismus pojmově vychází z konceptu jediného orgánu – správní rady. S tou zákon o korporacích počítá (§ 457 - § 460 ZOK). Nepřiznává jí však působnost k obchodnímu vedení ani postavení statutárního orgánu. Obojí svěřuje dalšímu obligatornímu orgánu – statutárnímu řediteli (§ 463 ZOK). Těžko tak vnímat rozdíl proti dualistické struktuře, když i monistická ukládá a.s. povinně tvořit dva orgány!

Dílčí změny se dotknou též představenstva a dozorčí rady. Stanovy budou moci oba orgány koncipovat jako jednočlenné (§ 439 odst. 1, § 448 odst. 1 ZOK), byť by a.s. měla více akcionářů. To u dozorčí rady dovoluje ústup z povinné účasti zaměstnanců; valná hromada bude moci sama volit všechny její členy, resp. člena jediného (§ 448 odst. 2 ZOK). Funkční období členů obou orgánů bude možné určit libovolně dlouhé, včetně 10 i více let (§ 439 odst. 3, § 448 odst. 4 ZOK). Pozoruhodné je, že v případě rozporu mezi údajem o funkčním období ve stanovách a ve smlouvě o výkonu funkce se prosadí údaj posledně uvedený.

Také v a. s. se uplatní možnost překonat zákonný zákaz konkurence pouhým mlčením akcionářů na písemnou informaci o takovém záměru (viz právní úprava s.r.o.). V a.s. však působí o to podivněji, že směrodatné je mlčení valné hromady jako celku, dokonce ve lhůtě, během které ji reálně nelze ani svolat (§ 442, § 452 ZOK). Praktická na druhé straně bude právní úprava náhradnictví ve výkonu funkce, určí-li tak stanovy (§ 444 odst. 2, § 454 odst. 2 ZOK).

Je patrné, že také v akciovém právu nás čekají diskuse o pravém významu některých novinek a že všechna ustanovení zákona nebude možné aplikovat, jak jsou formulována. Nemluvě o zjevných chybách a rozporech, které zde nezmiňuji, neboť věřím, že je předkladatelé brzy napraví. Rozsah změn je v každém případě obrovský. Teprve praxe ukáže, zda je to vždy ku prospěchu právního prostředí a v zájmu uživatelů, nejen jejich právních poradců.

O autorovi: Petr Čech, odborný asistent, Katedra obchodního práva Právnické fakulty UK v Praze

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.