Barbora Buřínská, (Penize.cz, 6. 8. 2012). Může se dnes člověk spolehnout na to, že pozůstalí po jeho smrti vykonají veškerá jeho přání? Většinou nemůže a to hodlá změnit nový občanský zákoník, který vstupuje v platnost 1. ledna 2014.

Podle dosud platného občanského zákoníku se po zemřelém dědí buď ze zákona, nebo ze závěti. Závěť má sice co do právní síly přednost, málokdo ji ale sepisuje, proto se v naprosté většině dědí ze zákona.

Nový občanský zákoník rozšiřuje takzvané dědické tituly (tedy dědictví ze zákona a závěť) o titul třetí. Tím je dědická smlouva. V ní se může člověk se svými dědici dohodnout, jak to bude s jeho majetkem po smrti.

Třeba takto: Pan Josef, starší člověk, vlastní rozsáhlou nemovitost. Fyzicky a ani finančně už na údržbu svého domu nestačí. Nově bude moci prostřednictvím dědické smlouvy odkázat dům třeba svému příbuznému, ale klidně i sousedovi nebo komukoli dalšímu s tím, že ho v domě nechá dožít a bude platit veškeré náklady, které si provoz domu vyžádá.

U dědické smlouvy se na rozdíl od závěti jedná o dohodu dvou stran. Není tedy možné, aby ji jedna strana bez souhlasu strany druhé zrušila. Dědic tak má větší jistotu, že po zemřelém bude opravdu dědit. Pochopitelně, bude-li co. Smlouva totiž člověka v ničem neomezuje. Se svým majetkem může i nadále nakládat podle své vůle. Ovšem daruje-li ho třeba ještě za života někomu jinému, může se smluvní dědic bránit tím, že k darování došlo v rozporu s dědickou smlouvou.

Pokud dosud člověk sepsal závěť, ve které určil, jak s jeho majetkem budou pozůstalí nakládat, mohl jen doufat, že podle ní budou jednat. Pozůstalí se totiž mohli dohodnout na jiném rozdělení, aniž by brali zřetel na přání zemřelého vyjádřená v závěti. V současnosti jsou totiž v dědickém právu totiž upřednostňováni před mrtvými a nemusí jejich (poslední) vůli.

Podle nového občanského zákoníku se budou muset pozůstalí vůlí zemřelého řídit, ledaže by do závěti přímo uvedl, že nechává na dědicích, zda budou jeho přání respektovat, či se o rozdělení majetku dohodnou jinak.

Nově bude také možné připsat k závěti podmínky, například podmínit dědictví tím, že si dědic dodělá vysokou školu nebo se postará o nemocného příbuzného.

Pokud se rozhodnete darovat někomu jen nějakou určitou věc – například své kamarádce sošku, kterou vždy u vás tolik obdivovala -, můžete do své závěti zřídit takzvaný odkaz. Výhodou je, že dojde ke zrychlení dědického řízení, protože vaše kamarádka není dědicem, a tím pádem ani účastníkem dědického řízení. Pokud by se totiž dědické řízení kvůli neshodám dědiců protahovalo, vaší kamarádky se to netýká. Zároveň bude kamarádka zproštěna od povinnosti podílet se na splacení vašich případných dluhů.

I v tomto případě, ale zákon pamatuje na dědice, aby kvůli zřízení odkazů nebyla krácena jejich práva, stejně tak práva případných věřitelů: odkazovníci totiž nemají povinnost platit po zemřelém dluhy. Každému z dědiců musí z hodnoty dědictví zůstat alespoň čtvrtina, odkazy nezatížená.

Dnes se nejčastěji dědí „ze zákona" – dědici se stávají pozůstalí příbuzní, hledají se postupně ve čtyřech skupinách. Vezmeme-li to postupně, tak nejdříve dědí děti zemřelého, poté jeho manžel (manželka či partner nebo partnerka), rodiče, sourozenci, synovci a neteře a v poslední čtvrté skupině pak prarodiče a strýcové či tety.

Nenajde-li se dědic ani v jedné z těchto čtyř skupin a zemřelý po sobě nezanechal platnou závěť, připadne dědictví státu. Nová úprava občanského zákoníku víc dbá, aby soukromý majetek zůstal nadále v rodině. Dochází k rozšíření okruhu osob, které se budou moci stát dědici ze zákona. Nově se počítá se šesti dědickými třídami, do okruhu zákonných dědiců jsou tak zahrnuti i praprarodiče a sestřenice či bratranci zemřelého.

Podle dnešní úpravy dědického práva se dědictví nemůžete dopředu zříct. Až po smrti člověka, po kterém byste měli dědit, můžete dědictví buď přijmout, nebo je odmítnout. Podle nového občanského zákoníku už je možné dopředu říci – jak to známe z Cimrmanovy hry Vizionář – Ten váš grunt tatínku, ten já nechci. Stačí, když s příbuzným, po kterém byste měli dědit, sepíšete smlouvu.

Zřeknutí se dědictví bude vhodné například tehdy, když člověk za svého života zvýhodní některého z případných dědiců.

Pan František má dvě děti, syna a dceru. Když se syn rozhodl postavit si vlastní dům, daroval mu otec nemalý finanční obnos, aby se nemusel zadlužit u banky. Dcera od otce nic nedostala. Aby po jeho smrti nebyla znevýhodněna a aby tak zabránil případným sporům při dědickém řízení, podmínil František svůj dar synovi tím, že s ním zároveň podepíše dohodu o zřeknutí se dědictví.

Za nepominutelné dědice dnes zákon považuje potomky zemřelého, zároveň u dědických podílů rozlišuje mezi zletilými i nezletilými. Nepominutelný dědic nemůže být z dědictví vyloučen. Vždycky má právo na určitý podíl z pozůstalosti. I když sepíšete závěť, ve které budete chtít jejich práva zkrátit, máte smůlu: nezletilý potomek musí dostat tolik, kolik činí jeho dědický podíl ze závěti. Dospělý potomek nesmí být v dědictví zkrácen více, než na polovinu svého dědického podílu ze zákona.

Například, zůstane-li dnes po zemřelém otci manželka, nezletilý syn a dospělý syn, musí třetinu majetku zdědit nezletilý syn a dospělý syn musí zdědit minimálně polovinu ze „své" třetiny.

Nově bude možné zákonné podíly u nepominutelných dědiců – nezletilých i dospělých – víc krátit. Nezletilý bude muset dostat minimálně tři čtvrtiny svého zákonného podílu a dospělý potomek pak minimálně čtvrtinu zákonného dědického podílu.

Zůstanou-li po zemřelém s majetkem i dluhy, buď můžete dědictví včetně dluhů odmítnout, nebo dluhy splatit. Maximálně ovšem do výše nabytého dědictví. Účetní a skutečná hodnota majetku se však mohou výrazně lišit, a tak mnohdy věřitelé dostanou zpátky jen zlomek toho, co jim zemřelý ve skutečnosti dlužil, ale dědicům se vyplatí dědictví přijmout.

Podle nové úpravy občanského zákoníku, budou ale muset dědici splácet dluhy zemřelého v plném rozsahu, tedy i nad rámec získaného dědictví. Zároveň se prodlouží i promlčecí doba u dluhu zemřelého. Nebude již možné, aby došlo k promlčení před ukončením dědického řízení. Podle nového občanského zákoníku se pohledávka promlčí až půl roku po jeho ukončení.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.