JUDr. Eva Kabelková (Deník, 27. 8. 2012). Zástavní právo. Seznamte se s hlavními změnami, které v této oblasti přinese nový občanský zákoník.

Institut zástavního práva je známý od nepaměti, i když se tak pochopitelně nejmenoval. Když chtěl mít věřitel jistotu, že dlužník mu půjčenou věc – nebo pohledávku – skutečně vrátí, vzal si od něho do zástavy věc, která mohla být jak movitá, tak i nemovitá. Nejdůležitější bylo, aby měla dostatečnou hodnotu. Postupem času se z uvedené problematiky vyvinula samostatná část občanského práva.

 Nové pojmy

 Pokud jde o zástavní právo, je nová právní úprava částečně obdobná s tou, kterou jsme znali až dosud. Přináší však též řadu změn. Zákon používá například nové termíny, jako jsou „osobní dlužník" nebo „zástavní dlužník".

Osobním dlužníkem se rozumí osoba, jejíž dluh je zástavním právem zajištěn. Zástavním dlužníkem je osoba, která je vlastníkem zástavy.

Zástavcem je osoba uzavírající se zástavním věřitelem zástavní smlouvu.

Novým prvkem je možnost, aby si strany ve smlouvě dohodly ustanovení, jímž se zakazuje zřídit k určité věci zástavní právo, a to s účinky vůči třetím osobám.

Ujednání zakazující zřízení zástavního práva má účinky vůči třetím osobám tehdy, pokud je zmíněný zákaz zapsán do rejstříku zástav anebo i do veřejného seznamu.

Předmět zástavy je vymezen velmi široce, a to tak, že zástavou je každá věc, s níž lze obchodovat. Zástavní právo lze zřídit rovněž k věci, k níž zástavnímu dlužníkovi vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Věcí, ke které zástavnímu dlužníkovi vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu, není pouze věc, kterou má na být například koupí, ale může to být i taková věc, která dosud nevznikla a vznikne až v budoucnu.

Jako příklad můžeme uvést dům, který teprve bude postaven, nebo rostliny, které teprve někdo vypěstuje. I ty tedy můžete dát nově do zástavy.

Dosavadní právní úprava stanovila, že zástavní právo k věcem nemovitým, které nejsou evidovány v katastru nemovitostí, vzniká zápisem do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou.

Nová právní úprava, pokud jde o formu zástavní smlouvy k movitým věcem, obsahuje zásadu, že když movitá věc jako zástava není odevzdána zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, aby ji pro zástavního věřitele opatrovala, vyžaduje se pro zástavní smlouvu písemná forma, nikoli forma veřejné listiny.

Větší právní jistota

Tato právní úprava umožňuje, aby i zástavní právo k pohledávce bylo možno zřídit zápisem do rejstříku zástav, který vede Notářská komora České republiky. Pohledávky jsou totiž podle nového občanského zákoníku považovány za movité věci nehmotné. V důsledku nové právní úpravy je tedy přípustné, aby smluvní strany zřizovaly zástavní práva k pohledávce zápisem do rejstříku zástav. Tento postup zřízení zástavního práva k pohledávce představuje pro smluvní strany velmi významnou právní jistotu, neboť zástavní smlouva je sepsána kvalifikovaným způsobem a je vždy doložitelná.

Pro spotřebitelské právo – a tedy pro občana -má velký význam ustanovení, které se snaží zabránit svévoli ve vztazích mezi dlužníky a věřiteli.

K té docházelo zejména v souvislosti s ujednáním, že věřitel může zástavu libovolně zpeněžovat a nebo že si ji může ponechat – přičemž cena zástavy zůstávala často jen na vůli věřitele.

To už příště nebude možné. Vpřípadě, že tedy bude zástavcem nebo zástavním dlužníkem spotřebitel nebo malý či střední podnikatel, k podobnému ujednání se už nebude vůbec přihlížet. Pokud by se ujednání o libovolném zpeněžení zástavy ze strany věřitele ve smlouvě přece jen vyskytlo, bude bráno jako neexistující.

A to bez ohledu na to, zda by taková dohoda byla učiněna před splatností zajištěného dluhu, nebo i poté, co se dluh stal splatným.

Stop libovůli

Spotřebitel i podnikatel je tak chráněn před tím, aby se v rámci zástavních smluv stal obětí libovůle věřitele bez ohledu na faktický stav věcí. Tedy bez ohledu na to, zda dluh je již splatný, nebo ne.

U jiných právních vztahů, kde na jedné smluvní straně nestojí spotřebitel ani malý podnikatel, je takové ujednání možné. Smluvní strany se tedy mohou dohodnout, že věřitel může brát ze zástavy plody nebo užitky nebo že ji může zpeněžit libovolným způsobem.

Stejně tak bude platné i ujednání, že věřitel si může zástavu ponechat za libovolnou nebo i předem určenou cenu.

Významná je nově také skutečnost, že vlastník věci má oprávnění požadovat od provozovatele zastavárny její vydání. Podmínkou je, aby vlastník prokázal, že konkrétní, přesně identifikovatelnou věc pozbyl ztrátou nebo třeba krádeží. Od vlastníka, který tuto skutečnost prokáže, pak provozovatel zastavárny nemůže požadovat, aby mu uhradil částku vyplacenou předtím zástavci.

Zastavárna nemůže žádat ani úroky. Je tedy na jejím provozovateli, aby si ohlídal, jaké věci a od koho bere do zástavy.

Postavení zástavního věřitele je posíleno, i pokud jde o jeho nároky vůči pojišťovně. Platí totiž, že je­li zástava pojištěna a nastane­li pojistná událost, pojišťovna uhradí závazky vyplývající z pojistné smlouvy zástavnímu věřiteli. Ten však musí včas prokázat, že na konkrétní věci vázne jeho zástavní právo.

K tomu, za jakých okolností může být zástava zpeněžena, se vrátíme v některé z dalších částí seriálu.

Tři tisíce paragrafů

Nový občanský zákoník představuje jednu z největších změn českého právního systému za posledních 20 let. S jistou nadsázkou lze říct, že jde o normu, která upravuje život občana od narození až po smrt.

Zákoník má asi tři tisíc paragrafů a je rozdělen do pěti částí. První tvoří předmět úpravy zákona, druhá upravuje rodinné právo. Třetí určuje absolutní majetková práva jako například vlastnictví, čtvrtá pak majetková práva relativní. Pátou část tvoří závěrečná ustanovení. Zákoník bude účinný od 1. ledna 2014.

Některé z důležitých změn, které norma přináší, vám představujeme v našem seriálu v textech renomovaných právníků.

O autorovi: Eva Kabelková, Autorka je doktorkou práv, pracuje v advokátní kanceláři Svejkovský-­Kabelková.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.