JUDr. Petr Bezouška, Ph. D., (Právní rádce, 27. 9. 2012). S členem rekodifikační komise Petrem Bezouškou o novém smluvním právu, jeho zákoutích i nových výzvách a také o tom, že vláda už nemůže odložit účinnost nového občanského zákoníku.

Téma čísla jsme nazvali Rekodifikace: Převrat ve smlouvách? Nastane v nich podle vás převrat? Musíme rozlišit dvě roviny. Stávající smlouvy nový občanský zákoník uzavírá do bubliny, jde totiž cestou nerektroaktivity. Mohou tak fungovat podle starého práva s určitými výjimkami a je na stranách, aby se rozhodly. U nových smluv uzavíraných po 1. lednu 2014 bych asi nehovořil o revoluci, ale o evoluci, viděl bych to jako příležitost. Těm právníkům a uživatelům, kteří budou chtít stvořit nějaký nadstandard, se otevírá vyšší míra kreativity. Je tam méně zákazů, větší možnost volby různých řešení a možnost ušít klientovi na míru to, co mu bude nejlépe vyhovovat podle jeho zájmů. Kdo bude chtít jít cestou, kterou by šel dnes, nebude muset dělat žádné zásadní změny. Samozřejmě je třeba respektovat novou úpravu, která se týká třeba obchodních podmínek nebo adhezních smluv. Veskrze je ale úprava závazků a smluvního práva dispozitivní, takže v této oblasti asi velká revoluce nenastane.

Co je tedy podle vás základní tezí nového smluvního práva?

Často bývá prezentováno, že jde zejména o vytvoření většího prostoru, většího respektu ke svobodě člověka, k jeho autonomii vůle a smluvní svobodě. Ale čím více si zákoník čtu, tím v něm vidím silněji druhou zásadu, na které stojí, a to je ochrana slabšího. Nejen slabší strany, ale obecně slabšího, ať jsou to nezletilí, osoby převzaté do zdravotnického zařízení bez svého souhlasu nebo osoby, které se ocitnou v ohrožení života. Jde samozřejmě také o ochranu slabší strany v závazkovém právu, kdy slabší stranou může být i podnikatel. Občanský zákoník tak nestojí jen na jednom pilíři, tedy svobodě, ale opravdu je spravedlivě vyvážen.

Nový občanský zákoník ustupuje od formálnosti. To, že bude častěji stačit pouze ústní projev, má ale svá rizika...

Nemyslím si, že ústup od formálnosti je negativní. Přísnější formu si strany budou moci vždy zvolit. Pokud budou jednat ústní formou, samy se tak vystavují riziku, že se ocitnou v těžší důkazní pozici. Občanský zákoník stojí na zásadě, že strany mají více dbát o svá práva. Nejsilnějším důvodem upuštění od formálnosti je snaha zachovat právní jednání, omezit jejich neplatnost. Pokud všude dám co nejvíce zákonné formy a na ni budu vázat neplatnost, kladu tím stranám hodně překážek. Většina stran bude smlouvu uzavírat v písemné formě. Pokud to neudělají, tak OZ už nebude stát tak, že je smlouva neplatná, ale budou zde možnosti, jak vady zhojit. Celé je to o konceptu občanského zákoníku, který se snaží udržet právní jednání spíše platná, než neplatná.

Podle Petra Čecha může přibýt ukvapených, neuvážených a nejspíš i zčásti nechtěných závazků...

Je otázka, zda forma opravdu lidi tolik varuje. Nejsem si jistý, jestli zrovna v současné době jsme schopni říct, že forma plní tu varovnou funkci, kterou by měla. Stává se, že i tehdy, když se pod sankcí neplatnosti vyžaduje zákonná forma, lidé toho nedbají. Myslím si, že společenská situace je jiná. Tam, kde potřebujeme člověka varovat a ochránit, můžeme použít i jiné instituty, než je forma. Navíc si myslím, že tam, kde by forma měla být ze zákona, tam, kde je to opravdu vážné a kde by následky mohly člověka velmi ohrozit, tak tam zůstává. Z mého pohledu tohle asi nebude moc relevantní i s ohledem na současnou praxi.

Nový zákoník přichází také s tím, že bude možné nabýt nemovitost i od nevlastníka, bude-li nabyvatel v dobré víře...

Obecně chceme, aby byl chráněn vlastník i nabyvatel. Zároveň chceme, aby vkladové řízení bylo co nejrychlejší. Nejlépe v řádech dnů, což se s elektronizací katastru daří. A nakonec chceme, aby to vše fungovalo dohromady. Ve světě je běžné, že se vždy klade více povinností na toho, kdo má možnost se proti nekalému jednání aktivně zajistit. Vlastník si může zkontrolovat, jaký je stav zápisu. Rozhoduje o tom, komu případně udělí plnou moc, aby za něj jednal, a zneužití plné moci může jít k jeho tíži. Na druhou stranu zde máme nabyvatele, který neví a nemá možnosti, kromě nahlédnutí do katastru, aby zjistil jaký je pravý stav věcí. V současnosti se tu provádí velké právní prověrky několik desítek let zpátky, aby člověk vůbec zjistil, zda by mu svědčilo vydržení. To právnímu obchodu moc nesvědčí. Proto jsme se v zahraničí poučili a pravidla se snad nastavila rozumně. Ačkoliv by ta lhůta ex post pro ochranu vlastníka mohla být delší, myslím si, že celkově je to dostatečné. Navíc nyní se v souvislosti s přijímáním nového katastrálního zákona diskutuje problematika preventivní ochrany, tak aby každý vlastník mohl být informován o tom, že vůbec bylo zahájeno nějaké řízení ohledně jeho nemovitostí. Je snaha zabránit, aby někdo mohl jednat na základě falešné plné moci a dostat člověka do situace, kdy se o tom dozví ex post, ale už bude muset absolvovat soudní řízení.

Jakým směrem se tato snaha vyvíjí?

Pokud vím, do parlamentu odešel návrh katastrálního zákona s pravidlem, že by vlastník byl informován elektronickou cestou, přes datovou schránku. Je to primární návrh a dají se očekávat úpravy. Podle mě, pokud je to jen informace, se kterou nejsou spojeny žádné právní následky, bylo by to možné provést i přes e-mail, který člověk sdělí. Bylo by asi nesnesitelné dělat to klasickou poštou, to by katastrální úřad asi nedělal nic jiného, než vyřizoval obálky.

Nový občanský zákoník umožňuje sjednat úroky z úroků, čímž jde proti současné judikatuře...

Tato možnost v zákoně je, ale omezená. Podle mě není problém, aby existovaly úroky z úroků, pokud si to strany sjednají. Pravidlo není izolované a vstupují do něj další, která chrání slabší stranu. Příkladem je paragraf 433, kde je jasný příkaz podnikateli, jak se má chovat vůči slabší straně v hospodářském styku. Je to vlastně rozvinutí poctivého jednání, že nemůže zneužít svou hospodářskou sílu a nadiktovat, jak to bude. Pokud to poruší, nastane neplatnost a žádné úroky z úroků mít nebude. Je tedy nutné brát v potaz situaci, kdy strany mají stejnou vyjednávací pozici a kdy to pro ně může být zajímavé. Současně je tam totiž připuštěna limitace náhrady škody, takže si mohou dohodnout, že budou limitovat škodu, ale sjednají úroky z úroků, čímž se to vyváží.

Pohledávka se stává věcí movitou...

Když dnes postupuji pohledávku, tak ji vlastně prodávám. Můžu ji kapitalizovat a nakládat s ní podobně jako s věcmi movitými. Je to tedy otázka přístupu, zda si budeme hrát na to, že věcí je pouze to, na co si mohu sáhnout. To dnes neplatí. Je zajímavé, že pojetí věci jako hmotného předmětu se v doktríně drží od 50. let, ale legislativa šla za posledních 15 let úplně jinam. Legislativa prohlásila, že vlastníme dluhopisy nebo ochranné známky. Těch předpisů, které nabourávají koncept věci, jako hmotného předmětu, je již kolem 20. Nový občanský zákoník se tedy snaží být v tomto ohledu moderní. Stojí na různých evropských studiích, které vznikaly v posledních letech, kdy třeba profesor von Bar nebo profesor Drobnick psali o tom, jak je Německo zastaralé, když trvá na konceptu hmotné věci a jak by se mělo přiblížit třeba k rakouskému vnímání jednotného konceptu věci hmotné a nehmotné. Obecně si myslím, že je jedno, jestli zvolíme ten nebo onen přístup, ale důležité je vyrovnat se s tím, že doktrína a legislativa jdou jinou cestou.

A co možnost zrušení smluv uzavřených na dlouhou určitou dobu po 10 letech soudem?

Je to konvenční s dnešní situací, ale vstřícnější k vůli stran. Byl to už Knapp, který v 90. letech v článku nazvaném myslím „99" o smlouvách uzavíraných na 99 let, jasně napsal, že to přesahuje jasně hranice lidského života a že to tedy není smlouva na dobu určitou, ale smlouva uzavřená na dobu neurčitou a to od počátku. Ostatně taková je i judikatura. Stranám se tedy říká, že uzavřely smlouvu, která je zavazuje na dlouhou dobu nebo na celý život, 10 let jim bude zachován režim, který si ujednaly, ale po této dlouhé době se smlouva překlopí do jiného režimu, ledaže by tu byl závažný důvod to nedělat. Možné je pak takovou smlouvu i vypovědět.

Často se objevuje kritika terminologie nového občanského zákoníku...

Problém je v tom, že řada institutů u nás není v současné době upravena. Pokud se teď upravují a pacht má určité odchylky vůči nájmu, stejně jako výprosa má odchylky vůči výpůjčce, tak je třeba tyto instituty nějak nazvat. Proč tedy nepoužít staré vyzkoušené názvy, ke kterým se obrací i judikatura? Naopak například půjčka a zápůjčka mohou být brány jako určitý jazykový purismus. Asi by nevadilo, kdyby se zápůjčka dál jmenovala půjčka.

Také se mluví o tom, že až příliš mnoho věcí se objevuje v jednom zákoně...

To odpovídá věcnému záměru schválenému již vládou Miloše Zemana. Dnes všichni pracují s elektronickými systémy a využívají všemožné vyhledávače. V tom množství informací je úplně jedno, jestli musím hledat v jednom nebo v 10 zákonech. Díky tomu, že je to všechno v jednom zákoně, si ale lidé lépe uvědomují, že je to všechno pod jedním myšlenkovým hlediskem a má to jeden myšlenkový základ. Tedy jestliže je tady jedno pravidlo o výkladu zákona, pravidlo o výkladu právního jednání, tak se to vztahuje na všechny tyto případy. Je totiž vidět, jak velmi mnoho právníků – a není to jejich vina, je to spíš vina systému, ve kterém vyrůstali – má v hlavě zakódováno, že například právní úkony se v občanském zákoníku vykládají jinak, než v obchodním právu. To je hrozně nebezpečné. Hrozí, že se to rozjede a každý si v tom najde něco jiného. Zastřešení tomu dá ten jednotný ráz a ulehčí to praxi a judikatuře.

Bude to ale snazší pro orientaci neprávníků, třeba podnikatelů?

Jsem skeptický k tomu, že by si podnikatelé, běžní živnostníci či manažeři listovali v zákonech. Je to iluziorní představa, protože když dnes potřebuje někdo nějakou informaci, tak první co udělá je, že použije internetový vyhledávač a vyhledává. Jít přímo do zákona, to už moc neprávníků dnes nedělá. Kdo dnes něco hledá, nejde cestou studia několika zákonů. Pokud by se jí ale vydal, tak je pravda, že to pro něj bude jednoduší, že vše najde v jednom zákoně. Pokud například podnikatel bude chtít vědět, jaké dopady pro něj a jeho majetek bude mít uzavření sňatku, tak dnes musí do zákona o rodině, do občanského zákoníku a obchodního zákoníku. V novém občanském zákoníku to bude mít srovnáno všechno za sebou.

Podle vás nový občanský zákoník právo spíše přizpůsobí tomu, jak ho chápou běžní lidé...

U nás v kanceláři jsme srovnávali staré a nové právo. Snažili jsme se ukázat, kde je určitá nějaká nefunkčnost a proč se tedy vydat cestou nového zákoníku. Často jsme naráželi na nesmysly, které jdou proti zdravému rozumu. Člověka, který se chová tak, jak se to naučil od rodičů, ve škole nebo v komunitě, ve které žije, by vůbec nenapadlo, že se něco takového může stát. Například, že když uzavře nájemní smlouvu a domluví se s pronajímatelem na tom, že nájem i cena za poskytované služby je jedna částka 10 tisícKč, tak je smlouva absolutně neplatná. To jde zcela proti zdravému selskému rozumu. V téhle rovině si proto myslím, že nový občanský zákoník respektuje sociální podhoubí, tedy to, co je běžné a obvyklé, to co si lidé představují pod určitým jednáním. V tom vidím přiblížení se běžnému chápání. Proto také říkám, že běžný člověk příliš nepocítí, že je nový občanský zákoník a také si nemyslím, že by lidé začali s velkou pompou využívat nové instituty dědického práva, že by se vytvářely svěřenské fondy nebo se využívalo svěřenské nástupnictví. To půjde spíše pozvolna. Ostatně, když jsem se nedávno bavil s jednou rakouskou privátní bankéřkou a šel jsem do toho rozhovoru s přesvědčením, že přece Rakušané v tom žijí, musejí ty instituty znát a také je využívají, tak mě vyvedla z omylu. Musí je prý půl roku přesvědčovat, aby jim představila všechny způsoby a možnosti, jak se postarat o vlastní majetek, jakým způsobem mohou využít nadace, trusty a jiné instituty. Tedy ani to právní povědomí lidí v Rakousku není nijak větší, ačkoliv tam občanský zákoník funguje přes 200 let.

Účinnost se tedy podle vás z 1. ledna 2014 již neposune?

Tato vláda nemůže učinit žádné rozhodnutí o odložení, protože už by stoprocentně přesahovalo její mandát. Třeba odklad o rok by znamenal, že se toho úplně vzdává a že následující vláda si s tím může dělat, co chce. To by vedlo k destabilizaci celého prostředí, které se na rekodifikaci již připravuje. Ačkoliv pro běžného člověka to nic moc neznamená, tak banky, pojišťovny a další korporace už musí mít své projekty implementace dávno rozjeté, protože je pak čeká například fáze odlaďování IT systémů. Najednou by ale musely všechno vrátit nazpět a je otázka, kdo by si tohle „vzal na triko" a takto znejistil trh.

***

JUDr. Petr Bezouška, Ph. D. člen rekodifikační komise, Of counsel PRK Partners a odborný asistent * vystudoval Fakultu právnickou Západočeské univerzity v Plzni, kde později působil jako odborný asistent. V období děkanátu Jiřího Pospíšila zde působil jako proděkan. * po nástupu děkana Květoslava Růžičky fakultu opustil a začal přednášet na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci * od roku 2006 patří k členům Legislativní rady vlády ČR, zaměřuje se na rekodifikaci soukromého práva a na pracovní právo * od roku 2010 je poradcem premiéra * v roce 2011 nastoupil do PRK Partners.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.