JUDr. Petr Bezouška, Ph. D., (iHNed.cz, 30.11.2012). Obchodní podmínky jsou standardním podnikatelským nástrojem při uzavírání smluv. Co když ale potřebujete u dlouhodobého vztahu něco v takových podmínkách změnit, abyste dostáli všem právním povinnostem?

Podnikatelé často využívají obchodní podmínky. V případech, kdy dennodenně uzavírají typově shodné smlouvy, znamená užití obchodních podmínek zjednodušení jejich právního styku, jeho zrychlení a šetření nákladů všech stran smlouvy. Proto se ve smlouvách často objevuje věta obdobná této: "Nedílnou součástí smlouvy jsou též obchodní podmínky dodavatele." Text samotných obchodních podmínek je pak většinou umístěn na webových stránkách podnikatele, kde se s nimi může každý seznámit, nebo je jinak zajištěno, aby byly pro smluvního partnera známé (nejsou-li příliš rozsáhlé, je dobré je ke smlouvě přiložit, což se ostatně často i činí).

Vstupuje-li podnikatel do dlouhodobého vztahu, může v praxi nastat potřeba následně změnit vzájemná práva a povinnosti, tedy vyjednat změnu smlouvy. Odkazuje-li smlouva na obchodní podmínky, pak k jejich změně může za současné právní úpravy dojít pouze stejnými způsoby, jako ke změně smlouvy samé.

Jak lze změnit smlouvu?

Východiskem je, že smlouvu mohu měnit pouze v součinnosti s druhou smluvní stranou. Bez toho, aby druhá strana vyjádřila se změnou svůj souhlas a došlo tak ke vzájemnému konsensu na změně, není změna možná. To se týká jak smlouvy, tak i obchodních podmínek.

Je třeba si uvědomit, že pro obě strany jsou závazné obchodní podmínky, které byly platné a účinné ke dni uzavření smlouvy. Jejich pozdější změny jsou sice možné (s účinkem na nové smluvní vztahy), ale nebudou mít žádný vliv na dříve uzavřené obchody, ledaže se na tom strany dohodnou.

Změnová doložka a jiné možnosti

I dnes však existují možnosti, jak zefektivnit vyjednávání smluvních změn (potažmo změn obchodních podmínek). Tyto cesty je třeba hledat v případech, kdy má podnikatel uzavřené stovky či tisíce smluv a individuální vyjednávání je v podstatě nemožné. Jako příklad se nabízí finanční instituce nebo třeba telekomunikační firmy, které mají dlouhodobé vztahy se zákazníky po řadu let a své obchodní podmínky jsou nuceny takto upravovat.

Pokud podnikatel dopředu ví (nebo alespoň předpokládá), že ke změně v budoucnosti bude muset přistoupit a dokáže-li tuto změnu konkretizovat, je dobré pojmout ji již do smlouvy. Ta pak bude obsahovat změnovou doložku s předem dojednaným obsahem a předpoklady, za kterých se stane účinnou. Tyto předpoklady mohou spočívat i v nastoupení okolností, které jsou nezávislé na vůli smluvních partnerů, nebo o nichž nevíme, zda se skutečně stanou. Takové ujednání je v podstatě učiněno s odkládací podmínkou, o které nevíme, zda a kdy se naplní. Například banka může ve smlouvě uvést, že své podmínky změní v případě, že dojde ke změně situace na bankovním trhu nebo regulace ze strany centrální banky.

Další možností je ujednat si se smluvním partnerem v rámcové smlouvě, že jeho nečinnost – mlčení k zaslanému návrhu na změnu obchodních podmínek po určité období (např. dvou týdnů) vyjadřuje jeho souhlas (tzv. tichý souhlas). Souhlasí-li s takovou akceptací změny obchodních podmínek druhá smluvní strana předem, je takové ujednání platné a účinné. I zde nicméně platí, že by měl být dohodnut dopředu také okruh možných změn. Ve chvíli, kdy taková změna nastane, nemusí například pojišťovna nutit všechny své klienty k návštěvě pobočky, nebo odesílání dopisů, stačí je jen o změně informovat.

Podmínky a smlouva

Nutno však upozornit, že tato možnost se týká primárně změn obchodních podmínek, u samotné smlouvy je tato problematika složitější. Vyžaduje-li totiž zákon pro smlouvu dodržení písemné formy, nelze ji měnit jinak než dodatkem uzavřeným opět v písemné formě.

Z pohledu praxe je třeba odmítnout takové ujednání, podle kterého má jedna smluvní strana právo měnit jakýmkoliv způsobem obsah smlouvy. To by bylo popřením rovnosti smluvních stran a principu smlouvy.

A co nový občanský zákoník?

Nový občanský zákoník se problematice obchodních podmínek věnuje podrobněji než doposud. Zvláštní pravidlo věnuje i právu smluvního partnera měnit jednostranně obchodní podmínky (§ 1752). Jedná se o pravidlo iniciované Českou bankovní asociací (ČBA), což je logické, neboť jsou to právě banky, které uzavírají velké množství typově shodných smluv s odkazy na obchodní podmínky, z nichž vznikají dlouhodobé závazky (např. účet).

Navíc právě pro velké instituce tohoto typu umožňuje speciální pravidlo tomu, kdo v běžném obchodním styku uzavírá s větším počtem osob smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky, aby si s druhou smluvní stranou ujednal, že je bude moci v přiměřeném rozsahu sám měnit.

Takové ujednání je však možné pouze tehdy, vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba pozdějších změn obchodních podmínek. Musí se též ujednat, jak se změna druhé straně oznámí a musí jí být též založeno právo odmítnout změnu a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečně dlouho k tomu, aby si obstarala obdobné plnění od jiného dodavatele.

Nový občanský zákoník nebrání následným změnám již uzavřených smluv, nebo obchodních podmínek způsoby, které se doposud užívají a jsou judikaturou hodnoceny jako přípustné. I bez speciálního ustanovení zmíněného výše si tak strany mohou ujednat vlastní způsob toho, jak budou měnit smlouvu nebo obchodní podmínky.

Bude-li však jedna strana chtít jednostranně měnit obchodní podmínky u výše zmíněných smluv, u kterých je následná změna připuštěna bez ohledu na vůli druhého smluvního partnera, musí respektovat pravidla stanovená zákoníkem.

*Autor je právník, působí ve společnosti PRK Partners

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.