Prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., (Právní rozhledy 12/2012). Od ledna 2014 má vstoupit v platnost nový, „Eliášův“ občanský zákoník. Člen autorského týmu reaguje na výhrady, že kodex nepostihuje technologický vývoj dneška.

Někteří kritici poukazovali na údajnou „nemodernost" nového občanského zákoníku: údajně nedostatečně reaguje na soudobou informační společnost či společnost sítí. Přiznávám, že těmto – pohříchu jen všeobecným a nekonkretizovaným (tudíž i nevědeckým) – výtkám věcně ani právně nerozumím.

SMS, MMS, e-maily

Uzavírání smluv po internetu čili distančním způsobem je v novém občanském zákoníku upraveno obecně v rámci právního jednání vůči nepřítomné osobě (§ 570).

Používání prostředků dálkové komunikace zákoník dále řeší u smluv spotřebitelských (§ 1820). Zákoník i nadále počítá s obecnou možností používání nejen kvalifikovaného (zaručeného), ale i prostého elektronického podpisu na písemnostech v elektronickém styku (§ 561 odst. 1). Nově se zákoník věnuje e-mailům či elektronickým zprávám typu SMS a MMS v právním styku. Zavádí totiž vyvratitelnou domněnku spolehlivosti systematických, posloupných a proti změnám chráněných záznamů údajů o právních jednáních v elektronickém systému (§ 562 odst. 2); například v systému soukromé elektronické pošty v mobilním telefonu anebo na poštovním serveru třetí osoby v kyberprostoru.

Věc v právním smyslu je pojata široce v duchu zjednodušení transferu technologií, jakož i významu práv duševního vlastnictví (§ 489). Dílo s nehmotným výsledkem je upraveno podobně jako dosud (§ 2631) a úprava licenční smlouvy je konečně sjednocena v jednom kodexu (§ 2358), čímž je překonána dlouholetá nežádoucí dualita smluvního práva. Způsoby užití autorských děl a jiných ideálních předmětů po internetu speciálně řeší jako doposud autorský zákon, což je ve světě běžné.

Občanský zákoník zavádí novou zvláštní skutkovou podstatu deliktu škody, a to škody způsobené informací nebo radou (§ 2950). Rovněž tak zavádí novou zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže, jíž je dotěrné obtěžování (§ 2986), které se týká zneužívání sítí elektronických komunikací. Zákoník též rozšiřuje případy náhrady nemajetkové újmy (§ 2971).

Nicméně stranou úpravy občanského zákoníku byla ponechána jedna věc. Jedná se o nahrazení přísné (objektivní) soukromoprávní odpovědnosti poskytovatelů ukládacích služeb na internetovém serveru (hostingu), například provozovatelů elektronických úložišť videí či diskusních fór (information service providers), subjektivní odpovědností za zavinění protiprávního jednání alespoň nevědomou nedbalostí. Tato úprava zůstává zachována v kontextu zvláštního zákona o službách informační společnosti jako dosud. Nikdo ani nenavrhoval zahrnutí této látky do občanského zákoníku jakožto obecného předpisu. Týká se to nejen omezení odpovědnosti, ale i celého nápravného postupu v těchto případech (notice and takedown procedure).

Jak vidno, některé věci, které mají soukromoprávní význam ve „společnosti sítí", zůstávají i nadále upraveny zvláštními předpisy. Stalo se tak proto, aby nový občanský zákoník nebyl zahlcen technikáliemi, například podrobnostmi elektronického podpisu.

Doménová jména

Ojedinělé výtky se týkaly toho, že nový občanský zákoník neupravuje doménová jména, jež jsou v současnosti běžně používána – tyto námitky měly demonstrovat „zastaralost" kodexu. Připomínky to ale byly nesprávné. Doménová jména jsou v podstatě jen zjednodušenými překlady složitých číselných internetových adres – jedinečných věcných identifikátorů – počítačů (serverů) v síti elektronických komunikací, které jsou navenek vyjádřeny „uživatelsky přívětivými" znaky, zejména písmeny a z nich utvořenými slovy. Přesnější je hovořit o názvu či označení domény nežli o „jménu" domény, protože jméno má osoba, nikoli věc.

Doménová jména bývají ve světě běžně spojována s relativním majetkovým právem čili se závazky, jež souvisí s využíváním služeb elektronických komunikací. Nikoli s právy absolutními (věcnými právy a právem dědickým). Tak jako by ve světě nikoho rozumně nenapadlo, aby běžné kuchařské recepty na bramboračku byly předmětem věcných práv, podobně ani u nás nikoho rozumně nenapadá, aby takovým předmětem byly znaky tvořící internetovou adresu, která souvisí s číselným označením počítače, resp. serveru.

Podstata celé soukromoprávní záležitosti kolem internetových adres spočívá v něčem zcela jiném než ve věcných právech. Totiž v majetkovém plnění na základě smlouvy, neboť se pohybujeme v prostředí poskytování elektronických služeb v soukromých poměrech. Znamená to, že disponibilním předmětem tu je pohledávka. V praxi to nepřináší žádné problémy, protože pohledávku, jež tvoří nehmotný majetek, resp. jmění, lze ocenit, postoupit včetně vydražení na elektronicky vedené dražbě, vložit do základního kapitálu či zastavit. Navíc nový občanský zákoník zavádí možnost postoupení celé smlouvy (§ 1895). Nikoli jen pohledávky (§ 1879).

Je pravda, že běžně hovoříme o „převodu" doménového jména či o jeho „zastavení". Právně ale nakládáme s pohledávkou věřitele na majetkové plnění poskytované správcem internetových adres (dlužníkem). Ve skutečnosti tak dochází k postoupení pohledávky, která je i zastavitelná, případně půjde i o možnost postoupení celé smlouvy. Pohledávka je rovněž předmětem exekuce.

Sama doménová jména jsou i nadále ideálními soukromoprávními předměty (nově s povahou nehmotných věcí). Jejich soukromoprávní ochrana je však i do budoucna stanovena nepřímo prostřednictvím ochrany před nekalou soutěží, zejména před vyvoláním nebezpečí záměny (§ 2981). V tomto směru se vůbec nic nemění.

Ve světě neexistuje právně politické dorozumění o tom, že by snad některé druhy zevnějších označení či adres, a to zrovna internetové adresy, měly být absolutně právně chráněny prostřednictvím přiznání absolutních majetkových soukromých práv. Neznám stát, který by tak stanovil. Ani právo EU upravující doménová jména v doméně nejvyšší úrovně „.eu" k nim nepřiznává absolutní majetková práva.

Správa internetových adres

Nový zákoník nadále spojuje internetové adresy (doménová jména) s relativními majetkovými právy (pohledávkami) na majetková plnění poskytovaná správcem internetových adres (zhotovitelem díla).

A to s relativními právy založenými smlouvou, která bývá uzavírána adhezním způsobem (§ 1798). Monopolním – technicky odůvodněným – smluvním správcem internetových adres v doméně „.cz" je nevýdělečná civilní korporace CZ. NIC, z. s. p. o., se sídlem v Praze 2. Podobně tomu bývá i v cizině (vyjma Finska).

Právě smlouva, jejíž obsah obvykle odpovídá světovému standardu, se stává právním důvodem soukromé správy internetové adresy, která je prostou správou cizího majetku podle občanského zákoníku, popřípadě se řídí podobností. Majetkové plnění spočívá ve správcově konání (facere), to jest v hmotném zachycení patřičné nehmotné internetové adresy v příslušné soukromé databázi a vudržování tohoto označení (sady znaků) v provozuschopném stavu adresy. Obligačně se jedná zpravidla o „dílo" jakožto zvláštní typ smluvního závazku podle občanského zákoníku.

Internetová adresa je v každé doméně technicky jedinečná. Z hlediska ustálené praxe platí pro uzavření smlouvy se správcem zásada, kdo dřív přijde, je dřív na řadě (first-come, first-served).

Ve světě i u nás mívá správa internetových adres povahu soukromé správy. Internetové adresy jsou zákonem výslovně vyňaty z veřejné správy adres vykonávané Českým telekomunikačním úřadem. Proto ani doménová jména nepodléhají státní kontrole. A to na rozdíl od veřejné správy telefonních čísel jakožto znaků podléhajících veřejnoprávní regulaci. Výjimku tvoří zmiňované Finsko, kde se jedná o veřejnou správu internetových adres. Zvláštností je právo EU, v němž se správa internetových adres v doméně „.eu" odvíjí od koncesní smlouvy uzavřené mezi komisí a nevýdělečnou civilní korporací (EURID vzw/asbl) se sídlem v Belgii.

A co předchozí uživatel?

I nadále můžeme v případě doménového jména hovořit o relativním majetkovém právu předchozího použivatele („uživatele") nezapsané internetové adresy (starší značky), které je pro obchodní styk tradičně založeno známkovým zákonem. Toto právo ovšem působí jen vůči vlastníkovi shodné či podobné mladší ochranné známky (inter partes). Nový občanský zákoník na tom nic nemění, protože tuto zvláštní otázku ani neřeší, neboť se vůbec nejedná o látku obecného soukromého práva.

Kromě toho stále platí aktivní legitimace použivatele staršího, úředně nezapsaného označení majícího podobu internetové adresy, jež nemá místní dosah, a to k podání námitek v přihlašovacím známkoprávním správním řízení. Rozumí se tím námitky proti zápisu cizího mladšího a zároveň shodného či podobného označení do rejstříku ochranných známek.

Relativní právo předchozího použivatele staršího doménového jména tak může být i v budoucnu právně silné v poměru k mladší ochranné známce. Její vlastník může být zbaven známkoprávní výsady (a kvalifikované právní ochrany), a tím i pozbýt své absolutní majetkové známkové právo. A to nemluvě o možné souběžné ochraně předchozího použivatele doménového jména před nekalou soutěží; například tehdy, jestliže by se určité doménové jméno stalo pro soutěžitele příznačným anebo kdyby z něj někdo jiný nepoctivě těžil v hospodářském styku, nebo na něm dokonce parazitoval.

Z toho všeho je patrné, že není v možnostech občanského zákoníku všechny tyto speciality upravit. Ani ve světě se tak běžně neděje.

Jen politické výkřiky

Povšechné výtky, že nový civilní kodex nereaguje na „současné problémy sítí", považuji za nesprávné, za poněkud nezorientované v právním světě a zejména za právně argumentačně nepodložené; tudíž vědecky i legislativně-politicky od počátku diskvalifikované. V podstatě se jednalo spíše o politické výkřiky.

Nový občanský zákoník není „překážkou na síti" ani netrpí „informačním deficitem".

***

Tak jako nejsou předmětem věcných práv recepty na bramboračku, nejsou jím ani domény, internetové adresy

O autorovi: IVO TELEC (*1959), profesor občanského práva, přednáší v Brně a v Olomouci. Byl členem rekodifikační komise a je členem Expertní skupiny Komise pro aplikaci nové civilní legislativy. Text je zkrácenou verzí článku, který vyšel v Právních rozhledech, č. 23/24, 2012 (převzato se souhlasem redakce).

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.