JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., (iHNed.cz, 18.12.2012).Nový občanský zákoník velmi silně dbá o dobré postavení věřitele. Například změnami v právní úpravě promlčení, v regulaci obrany proti dlužníkům, kteří svým nekalým jednáním zkracují vymahatelnost věřitelovy pohledávky, anebo vyjasněním postavení věřitele vůči různým kategoriím dlužníků (např. dědicům nebo manželům). Tento článek je věnován právnímu postavení věřitele vůči manželům.

V jednom z předchozích článků jsem psal o tom, které dluhy náležejí do společného jmění manželů. Toto posouzení je velmi důležité, protože ohledně takových dluhů má věřitel nejjistější postavení.

Není-li takový dluh manželi splněn a případ dospěje až k výkonu rozhodnutí, může se věřitel uspokojit jak z majetku, který náleží oběma manželům, tak z majetku, který výlučně patří jednomu nebo druhému z manželů. To je nejširší spektrum majetku, který může věřitel postihnout.

Patří-li dluh do společného jmění, může věřitel při exekuci zpeněžit např. byt, který je ve výlučném vlastnictví manžela, šperky, které jsou ve výlučném vlastnictví manželky, stejně tak auto, který mají ve společném jmění.
Dluh jednoho manžela může být splacen i z majetku druhého manžela

Nový občanský zákoník ale věřitelům poskytuje širší ochranu i ohledně dluhů, které nepatří do společného jmění. Jako východisko stanoví, že i když dluh nepatří do společného jmění, přesto může věřitel toto jmění postihnout a uspokojit se z něj.

Příklad: Výlučně manželka vlastní automobil, který nechá v servisu opravit za 50.000 Kč.

Takový dluh nepatří do společného jmění. Ale když žena řádně a včas nezaplatí, může se věřitel v rámci exekuce domáhat uspokojení nejen z jejího výlučného majetku, ale i zpeněžením věcí ze společného jmění; nemůže však žádat zpeněžení majetku, který patří výlučně manželovi.

Druhý z manželů však může dosáhnout toho, že majetek ve společném jmění nebude v takovém případě postižen celý, ale jen jeho část.

Musí být ale aktivní. Nestačí se vznikem dluhu tiše nesouhlasit nebo manželce vynadat, že vůz tak rozsáhlou opravu nepotřeboval. Manžel musí svůj nesouhlas projevit výslovně vůči věřiteli, jakmile se o dluhu dozví.

V takovém případě může věřitel společné jmění postihnout jen do takové výše, jaká by manželovi-dlužníkovi připadla při vypořádání společného jmění. Vztáhneme-li toto na náš předchozí příklad, bylo by nutné, aby manžel ihned poté, co se o dluhu manželky dozvěděl, oznámil autoservisu, že s jednáním manželky nesouhlasí, že dluh vznikl proti jeho vůli.

Můžeme se na to podívat i z pohledu věřitele – autoservisu. V jeho zájmu je, aby si případně zajistil vyjádření druhého manžela, se kterým sice neuzavírá smlouvu, ale jehož pozice je důležitá pro případné budoucí vymáhání dluhu.

Samozřejmě ne vždy má věřitel informaci o tom, zda jeho smluvní partner žije v manželství, ani to nemusí být důležité z pohledu výše dluhu. Ale když se jedná o vyšší částku nebo má věřitel indicie o tom, že by při plnění dluhu mohl nastat problém, měl by raději myslet na vše.

Zákonnou ochranu požívá druhý manžel i v dalších případech.

Patří-li dluh jen jednomu z manželů (tudíž není ve společném jmění) a jde-li o dluh na výživném, dluh z protiprávního činu nebo dluh, který vznikl ještě před uzavřením manželství může věřitel opět ze společného jmění postihnout pouze tu část, která by dlužníkovi připadla při vypořádání společného jmění. V takovém případě se ani nevyžaduje aktivita po druhém z manželů, ochrana platí automaticky ze zákona.

Způsobí-li manžel svým protiprávním činem škodu, jedná se o jeho dluh, který nepatří do společného jmění. Nebude-li dluh dobrovolně splněn, může poškozený (věřitel) žádat uspokojení jak z věcí, které výlučně patří manželovi, tak z majetku, který by manželovi-škůdci připadl při vypořádání společného jmění. To neznamená, že společné jmění musí být zrušeno a vypořádáno, pouze se pro tento případ provede výpočet podílu, společné jmění však existuje dál.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.