Plán splněn

Ministerstvo spravedlnosti dokončilo podle plánu legislativních prací vlády k 31. prosinci 2012 hlavní doprovodné zákony k rekodifikaci soukromého práva hmotného a doručilo je vládě. Po projednání v pracovních komisích a v Legislativní radě vlády se jimi bude zabývat kabinet. Cílem je, aby se celý balík těchto zákonů dostal na březnovou schůzi Poslanecké sněmovny a ta je stihla schválit do letních prázdnin. Všechny počítají s nabytím účinnosti k 1. lednu 2014 spolu s novým občanským zákoníkem.

Doprovodnou legislativu tvoří pět hlavních zákonů. Jsou jimi:

1. Zákon o zvláštních řízeních soudních (tj. zejména nespory, které se po 63 letech vydělují z OSŘ do samostatného procesního předpisu s 512 paragrafy),

2. Novela OSŘ s 392 novelizačními body a s doprovodnými novelami zákona o soudních poplatcích, zákona o státním zastupitelství, soudního řádu správního a zákona o vyšších soudních úřednících,

3. Novela insolvenčního zákona s 357 novelizačními body a s doprovodnou novelou zákona o insolvenčních správcích,

4. Nový rejstříkový zákon, který upravuje veřejné rejstříky právnických (a podnikajících fyzických) osob ve vazbě na § 120 NOZ,

5. Velký doprovodný zákon, který novelizuje dalších 124 zákonů.

Rozdělení sporů a nesporů

Na Ministerstvu spravedlnosti vznikla skupina expertů, složená z předních odborníků z oblasti civilního práva procesního a hmotného, která měla za úkol navrhnout způsob provedení nového občanského zákoníku v procesním právu. V rámci harmonizace právní úpravy civilního procesu s rekodifikovaným hmotným právem bylo vybráno jako nejvhodnější legislativní řešení rozdělení civilního procesu do dvou samostatných zákonů podle toho, zda jde o úpravu řízení sporného či nesporného.

Jde o řešení, které platí v Německu a Rakousku a které bylo součástí i našeho právního řádu až do 1. ledna 1951. Do té doby byl účinný zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného (100/1931 Sb.) upravující obecnou část nesporů a tzv. nesporný patent (zákon o soudním řízení v nesporných věcech právních, 208/1854 ř. z.), který byl převzat z dob monarchie a upravoval jednotlivé typy nesporných řízení. Tyto předpisy existovaly vedle civilního řádu soudního (113/1895 ř. z.) upravujícího klasický sporný proces. K jejich zrušení a sjednocení došlo až přijetím zákona č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) a toto řešení převzal i dosud platný občanský soudní řád č. 99/1963 Sb.

Faktem je, že dosavadní spojení sporného procesu s nespory v OSŘ je dlouhodobě kritizováno jako nekoncepční. Je tomu tak z více důvodů, z nichž hlavním jsou odlišný účel a principy obou řízení, které nutně vedou ke konstrukci desítek výjimek pro nespory v rámci OSŘ. Tyto jsou obvykle konstruovány jako zvláštní pravidla s odkazem na § 120 odst. 2 OSŘ. Obsahově se tyto výjimky týkají zahájení řízení (v nesporech lze zahájit ex offo), dokazování (v nesporech musí soud dokazovat i nad rámec návrhů stran), vázanosti návrhem (v nesporech není soud vázán návrhem), ale i okruhu účastníků a jejich postavení, vedení řízení a dokazování, možnosti uzavřít smír, důsledků koncentrace řízení, přípravného jednání, doručování, charakteru rozhodnutí, přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodování o opravných prostředcích aj. Nevhodné je řazení nesporů do několikanásobně lomených paragrafů v ustanoveních § 175a – 200za OSŘ. Navíc rozkol mezi sporným a nesporným procesem se postupem doby zvětšuje kvůli neustálému nárůstu počtu a významu nesporů, čemuž přispívá i nový občanský zákoník. Lze tedy uzavřít, že oddělení nesporů z OSŘ do samostatného předpisu bylo učiněno jak z důvodů odborných, tak i z důvodů praktických kvůli lepší přehlednosti (srov. např. první ohlasy k oddělení právní úpravy in Winterová, A.: K připravovaným změnám v civilním procesu, kritické a jiné poznámky, Právní rozhledy 23-24/2012, s. 836-840).

Zákon o zvláštních řízeních soudních

Z výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že sporný proces zůstane upraven v OSŘ a nesporná řízení a další zvláštní druhy řízení budou upraveny v novém zákoně, který byl nazván „zákon o zvláštních řízeních soudních" (ZŘS). Občanský soudní řád má zůstat základním stavebním kamenem celého civilního procesu, ZŘS má být zvláštním zákonem, který stanoví odchylky od obecného sporného procesu. Ustanovení OSŘ se na řízení podle ZŘS použijí podpůrně a zároveň vedle sebe. To znamená, že obecná úprava procesu v ZŘS není komplexní a nemá za cíl nahradit obecná pravidla v OSŘ, nýbrž je pouze doplňuje. Říká-li ZŘS například, že řízení lze zahájit bez návrhu, není to ustanovení výlučné, ale doplňkové, neboť řízení lze samozřejmě zahájit i na návrh podle obecné úpravy v OSŘ, nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného.

Obecná část ZŘS byla záměrně konstruována jako minimalistická, a proto neopakuje ani zbytečně nemění nic, co lze využít z OSŘ. Vedle úpravy poměru těchto dvou zákonů nalezneme v obecné části úpravu věcné a místní příslušnosti, přenesení příslušnosti, vymezení účastníků řízení včetně postavení státního zastupitelství, úpravu smíru, dohody o předmětu řízení, zvláštností doručování, předběžných opatření, zahájení řízení, zpětvzetí návrhu, zastavení řízení, jiného soudního roku, specifik jednání, průběhu řízení a dokazování, náhrady nákladů řízení, pořádkových sankcí, usnesení jako výchozí formy meritorního rozhodnutí, pluspetice, obecné závaznosti výroku rozhodnutí o osobním stavu a opravných prostředků.

Ve zvláštní části má být zákon o zvláštních řízeních soudních především procesní reflexí hmotněprávních změn, které přináší rekodifikace soukromého práva, tj. nový občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích a zákon o mezinárodním právu soukromém, jež jsou od března 2012 součástí platného práva ČR. Po jistém zvažování byly do ZŘS zahrnuty nejen reakce na nové hmotněprávní instituty, ale i úprava dalších zvláštních řízení, která byla dosud součástí OSŘ a s rekodifikací soukromého práva přímo nesouvisí (např. řízení o úschovách, řízení o umoření listin, řízení ve věcech ochrany hospodářské soutěže, řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK s prolomením mlčenlivosti advokáta, řízení o plnění povinností z předběžného opatření ESLP, řízení ve věcech voleb do rady zaměstnanců aj.) a dále některá sporná řízení v oblasti rodinného práva. Výsledkem je, že v OSŘ budou do budoucna upravena jen obecná pravidla pro vedení sporného řízení, zatímco v ZŘS budou upravena všechna specifická řízení, a to jak klasické nespory, tak i všechna jiná řízení se samostatnou úpravou.

Pokud jde o klasické nespory, tyto jsou řazeny v části druhé ZŘS, hlavě první až třetí. Jsou jimi řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob, řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a řízení o pozůstalosti.

Nejrozsáhlejší je řízení o pozůstalosti, které čítá plných 188 paragrafů. Nenechme se však tímto rozsahem odradit, jde o úpravu podrobnou, ale účelnou, která nejen reaguje na nové hmotněprávní instituty v dědickém právu (jako např. dědická smlouva, odkaz, podmínky závěti, rozšíření dědických skupina na šest, dědická substituce, zřeknutí se dědictví, přechod dluhů, výhrada soupisu aj.), ale odstraňuje i mnohé deficity dosavadního stavu, kdy například likvidace dědictví nebyla upravena prakticky vůbec. Přestože dosavadní úprava řízení o dědictví a činnosti notářů v řízení o dědictví měla jen 31 paragrafů, řízení o projednání pozůstalosti v rakouském nesporném patentu z roku 1854 mělo již od počátku 160 paragrafů.

Řízení o pozůstalosti obsahuje samo o sobě vlastní společnou část o místní příslušnosti, soudním komisariátu, odměně a náhradě za činnost soudního komisaře, účastnících, rozhodnutí, nákladech řízení a opravných prostředcích. Dále obsahuje jednotlivá pravidla o projednání dědictví, nabytí dědictví následným dědicem, likvidaci pozůstalosti a úschovách v řízení o pozůstalosti.

Řízení o některých otázkách týkajících se fyzických osob obsahuje 63 paragrafů a značná část z nich přenáší do procesního práva zásadní novinky vyplývající z nového občanského zákoníku. Doposud byla v OSŘ upravena pouze řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení opatrovnické, řízení o určení data narození nebo úmrtí a řízení o prohlášení za mrtvého. Ta zůstávají s podstatnými modifikacemi zachována a nově se doplňují další. Jde o řízení o některých podpůrných opatřeních (jimi jsou dle NOZ předběžné prohlášení pro případ budoucí nesvéprávnosti, smlouva o nápomoci a zastoupení členem domácnosti), řízení o prohlášení člověka za nezvěstného či řízení o přivolení k zásahu do duševní a tělesné integrity člověka.

V řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob se bude rozhodovat o statusových záležitostech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, statusu veřejné prospěšnosti, přeměnách a náhradě z nich, o jmenování znalce, o řízeních, která lze zahájit i bez návrhu a o řízeních ve věcech opatrovnictví právnických osob. V této hlavě jsou obsažena též ustanovení o řízeních v záležitostech svěřenského fondu, byť ten sám o sobě není právnickou osobou, neboť nemá právní subjektivitu, a v řízení před soudem vystupují jeho zakladatel, svěřenský správce, obmyšlený a osoba, která má právo dohledu nad správou svěřenského fondu, pokud tu jsou. Tato procesní ustanovení jsou v českém právu novinkou.

V části třetí ZŘS jsou upraveny některé záležitosti rodinného práva, o čemž byly v odborné veřejnosti vedeny dosud největší polemiky. V zásadě jde o to, že některé z těchto záležitostí jsou spornými řízeními, která by nemusela být normována v ZŘS, ale mohla by probíhat podle obecných ustanovení zákona o řízení sporném, tj. dle OSŘ. Zejména řízení o rozvod manželství, zrušení registrovaného partnerství a řízení o výživné pro zletilé děti. Je pravdou, že tato řízení nejsou svou povahou nesporná; ale o klasické spory tu také nejde. Pokud by zůstala v OSŘ, musely by kvůli nim zůstat i některé výjimky. Jako např. § 131 OSŘ, podle nějž může soud nařídit důkaz výslechem účastníků i bez jejich souhlasu v nesporných řízeních a v řízení o rozvod manželství nebo v řízení o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství.

Do nesporů a tím pádem do ZŘS patří řízení o povolení uzavřít manželství, řízení o určení, zda tu manželství (registrované partnerství) je či není, řízení o neplatnost manželství (registrovaného partnerství), řízení ve věcech ochrany proti domácímu násilí, řízení o určení a popření rodičovství, řízení ve věcech osvojení, péče soudu o nezletilé a výkon rozhodnutí v těchto záležitostech.

Novela občanského soudního řádu

Také novela občanského soudního řádu je zaměřena zejména na promítnutí hmotněprávních změn, které přináší rekodifikace soukromého práva hmotného, do civilního procesu. Podle důvodové zprávy jsou oba kodexy, občanský zákoník a občanský soudní řád komplementární, tzn., že se vzájemně doplňují, a nelze tedy připustit, aby ve výsledku došlo k věcné či terminologické neshodě, resp. aby procesní úprava nepostačovala k ochraně těch subjektivních práv, která mohou na podkladě nového kodexu občanského práva vzniknout.

Změny v OSŘ lze rozdělit do čtyř oblastí:

1. Změny vyvolané novou filosofií občanského práva

2. Změny vyvolané souběžným přijetím zákona o zvláštních řízeních soudních

3. Další věcné změny vyvolané konkrétními instituty NOZ

4. Terminologické změny

Nový občanský zákoník nepřináší jen řadu zcela konkrétních změn v hmotném právu, ale primárně s sebou nese i změnu pohledu na občanské právo jako celek. Již z úvodních ustanovení je zřejmé, že dochází k naprosté změně chápání soukromého práva a opuštění koncepce založené doktrínou totalitního státu v 60. letech minulého století. Nový občanský zákoník navazuje na tuzemské právní tradice, jak se vyvíjely do roku 1948, a stejně tak i na standard demokratických států, jejichž právní řády náležejí do oblasti kontinentální právní kultury. Dochází k obnovení občanského zákoníku jako integrovaného základního kodexu soukromého práva a zrušení parciálních soukromoprávních úprav v desítkách dílčích zákonů. Nový občanský zákoník mnohem více akcentuje osobnost člověka a svobodu jeho jednání (opouští se např. koncepce absolutní neplatnosti právních úkonů, která doposud představuje enormní zásah státu do soukromoprávních vztahů i proti vůli stran), důsledně uplatňuje dispozitivní způsob regulace (s výjimkou ujednání porušujících dobré mravy, veřejný pořádek nebo statusové postavení osob), konstruuje základní zásady soukromého práva a celkově vychází z přirozenoprávního pojetí práva s dominancí lidských práv, ústavního pořádku a zásad, které mají při výkladu konkrétních ustanovení přednost před výslovným zněním zákona. Nový občanský zákoník vkládá značnou důvěru i do role soudu, a to jak používáním obecných pojmů (spravedlivé uspořádání vztahů, zvyklosti soukromého života aj.) a generálních klauzulí, tak i zdůrazněním role judikatury výslovným zakotvením do zákona klasické Hartovy definice procesní spravedlnosti, podle níž se má rozhodovat ve stejných případech stejně a v rozdílných rozdílně (srov. § 13 NOZ).

Na uvedené musí být reagováno i v úpravě civilního procesu. Konkrétní promítnutí tohoto přístupu se nejvíce odráží v návrhu úpravy základních ustanovení OSŘ. Tato ustanovení nově reflektují zejména soukromoprávní pojetí materie hmotného práva, jsou promítnutím základních zásad a kladou větší důraz na vyjádření ochrany soukromých práv. Základní zásady hmotněprávní úpravy byly nově promítnuty do úvodních šesti ustanovení občanského soudního řádu za účelem eliminace deficitu vyjádření základního smyslu soudního řízení v soukromoprávních věcech (viz důvodová zpráva). Typickým výrazem těchto změn je např. nahrazení pojmu „upevňování a rozvíjení zákonnosti" v § 3 OSŘ, z nějž velkou demokratizační novelou č. 519/1991 Sb. vypadlo jen slůvko „socialistické", ale jinak v něm koncept totalitního práva zůstal. Hodnotou v demokratické společnosti však není formální zákonnost, ale především spravedlnost a právo (Radbruch, G.: O zákonném bezpráví a nadzákonném právu).

V rámci navrhované harmonizace dojde ke zrušení ustanovení § 175a až § 200za OSŘ a k jejich nahrazení novou úpravou v rámci nového zákona o zvláštních řízeních soudních, vyjma těch ustanovení, která upravují řízení ve věcech obchodního rejstříku, která budou nahrazena zákonem o veřejných rejstřících. Dosáhne se tím odstranění nejen celé značně nesourodé a neorganicky začleněné hlavy páté třetí části OSŘ, ale i množství výjimek, které byly pro účely nesporů roztroušeny v celém zákoně. Tím dojde k žádoucímu zpřehlednění a zjednodušení obecného procesního předpisu pro civilní řízení soudní.

Velmi významnou věcnou změnou je redefinice věcné příslušnosti soudu v § 9 OSŘ. V souvislosti se zrušením obchodního zákoníku, a tím pádem všech dosavadních obchodních závazkových vztahů a jejich hmotněprávním sjednocením v novém občanském zákoníku, není důvod rozlišovat občanské a podnikatelské vztahy ani v procesní úpravě. Proto budou všechny spory ze závazkové části nového občanského zákoníku začínat jednotně v prvním stupni u okresního soudu. Důsledkem této změny je i změna funkčně příslušného odvolacího soudu, kterým nadále nebudou vrchní soudy, ale krajské soudy. Dojde tím mimo jiné k postupnému omezování působnosti vrchních soudů.

Mezi další věcné změny vyvolané novým občanským zákoníkem patří obecné umožnění nápomoci jinou osobou při jednání účastníka v průběhu řízení, zavedení tzv. posesorní ochrany, která nahrazuje ochranu pokojného stavu podle dosavadního § 5 OZ, nebo četné změny ve vykonávacím řízení reagující na hmotněprávní posuny v právním pojetí věci, společném jmění manželů, úpravě zaopatřovacích smluv, pachtu, práva stavby, rodinného závodu aj.

V neposlední řadě se do OSŘ promítá nové pojmosloví, které přináší nový občanský zákoník. Proto je potřeba v celém procesním předpisu změnit a důsledně používat pojmy jako např. právní osobnost namísto dříve používaného termínu způsobilost k právům a povinnostem, svéprávnost namísto způsobilost k právním úkonům, právní jednání namísto právní úkon, závod namísto podnik, člověk namísto pojmu fyzická osoba apod.

Novela insolvenčního zákona

Ministerstvo spravedlnosti připravilo jako samostatný zákon velkou novelu insolvenčního zákona s doprovodnou novelou zákona o insolvenčních správcích. Zapracování úprav vynucených novým občanským zákoníkem doprovází analytické koncepční vyhodnocení několikaleté účinnosti insolvenčního zákona. Ministerstvo spravedlnosti pomocí dotazníkového šetření uskutečnilo velký průzkum dosavadního fungování zákona a na jeho základě vznikla komplexní novela, která v sobě snoubí věcné i technické úpravy. Kromě nutných terminologických úprav dojde v insolvenčním právu například k těmto úpravám:

- nový způsob určování insolvenčních správců – zákon zakotví tzv. „kolečka" při výběru osoby insolvenčního správce soudem kvůli zvýšení transparentnosti ustanovování insolvenčních správců do řízení,

- oddělení insolvenčního práva a exekuce s tím, že se jasně stanoví přednost insolvenčního zákona; momentálně se souběh těchto dvou řízení projevuje v praxi velmi problematicky, komplikace způsobuje i samotné vymezení vztahu insolvenčního zákona a předpisů upravujících výkon rozhodnutí a exekuci, tedy, zda lze ustanovení těchto předpisů uplatnit v insolvenčním řízení, pokud insolvenční zákon konkrétní problematiku neupravuje, respektive, který předpis je lex generalis a který lex specialis,

- nově se zakotvuje institut společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení oddlužení a rovněž možnost oddlužení osob samostatně výdělečně činných za splnění dalších zákonných podmínek.

Rejstříkový zákon

Zákon o obchodních korporacích upravuje oproti stávajícímu obchodnímu zákoníku pouze právní poměry obchodních společností a družstev, zatímco obecné instituty (např. vymezení pojmu podnikatel a jeho jednání, prokura, závod, název, sídlo apod.) byly zařazeny do nového občanského zákoníku. Zápis právnických a fyzických osob do rejstříku však není upraven ani v ZOK, ani v NOZ. V průběhu rekodifikačních prací bylo rozhodnuto, že úpravě rejstříku a zápisů do něj bude vyhrazen zvláštní zákon – zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

Základním cílem rejstříkového zákona je zřízení jednotného, důvěryhodného, veřejného registru, který bude s účinky materiální publicity obsahovat zápisy co nejvíce druhů právnických osob. Nepůjde tedy jen o obchodní společnosti a družstva, ale též o nadace a nadační fondy, společenství vlastníků jednotek, ústavy a spolky.
Rejstříkový zákon sjednocuje dosavadní rozdělenou úpravu v obchodním zákoníku a v občanském soudním řádu do jediného zákona, neboť upravuje hmotnou i procesní stránku problematiky zápisu.

Rejstříkovým zákonem by mělo dojít též ke zrychlení zápisů. Návrh zákona umožňuje kromě standardního zápisu do rejstříku prostřednictvím rejstříkových soudů také zápis do rejstříku provedený přímo notářem. Tato možnost je přípustná při splnění podmínky, že zapisované skutečnosti mají podklad v notářském zápisu, obsah právního jednání je v souladu s právními předpisy a byly k němu předloženy všechny potřebné dokumenty.

V neposlední řadě má rejstříkový zákon vytvořit jednotnou platformu pro zobrazení informací o podnikajících fyzických osobách a podnikajících i nepodnikajících právnických osobách. Ministerstvo spravedlnosti hledalo způsob, jak informace o podnikajících fyzických a všech právnických osobách zpřístupnit uživateli přehledně na jednom místě a zároveň důvěryhodně. Po dohodě s Ministerstvem financí bude využita aplikace ARES, v níž se již dnes sdružují informace o výše uvedených osobách, oproti současnému stavu však bude možno přímo získat ověřený výpis zobrazených skutečností.

Doprovodný zákon

Velký doprovodný zákon představuje především soubor právních předpisů obsahující technické změny vyvolané zavedením nových občanskoprávních institutů a promítnutí terminologie používané novým občanským zákoníkem do právního řádu. Navrhovaný zákon obsahuje 125 částí a novelizuje 124 jiných zákonů po dohodě s jejich věcnými gestory. Jeho součástí však nejsou veškeré předpisy, které je nutné přijmout, nebo změnit. Samostatně tak budou připraveny například novely daňových zákonů Ministerstvem financí, novely zákonů z oblasti vnitřní správy Ministerstvem vnitra nebo nový katastrální zákon Ministerstvem zemědělství a Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním. Samostatně budou předkládány též podzákonné právní předpisy reagující na nový občanský zákoník.

Ani doprovodný zákon se všemi novelami od dalších gestorů nezajistí kompletní terminologické promítnutí nového občanského zákoníku do celého právního řádu. Takový úkol je nejen prakticky nemožný, ale především není vůbec nutný. Obecnou změnu totiž přináší přechodné ustanovení § 3029 odst. 1 NOZ, které zní „Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona." Ministerstvo spravedlnosti proto přistoupilo ke změně terminologie v jiných zákonech pouze tehdy, pokud v nich dochází k věcným změnám či doplněním konkrétních institutů.

Doprovodný zákon řeší i v poslední době diskutovaný problém právního režimu smluv vzešlých z veřejných zakázek, pokud k zahájení zadávacího řízení dojde před 1. 1. 2014, ale k podpisu smlouvy až za účinnosti NOZ. Novela zákona o veřejných zakázkách podřizuje tyto smlouvy dosavadnímu režimu soukromého práva, neurčí-li zadavatel v zadávacích podmínkách jinak. Tento závěr lze by měl být sice dovozen bez dalšího již z přechodného ustanovení § 3028 odst. 3 NOZ, ale po dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj jako věcným gestorem veřejných zakázek dojde tímto opatřením k výslovnému zpřesnění právní úpravy v zájmu právní jistoty stran.

Závěr

Návrhy zákonů, jejichž přijetím je podmíněno nabytí účinnosti rekodifikace soukromého práva, byly úspěšně dokončeny a předloženy do dalšího legislativního procesu vládě. Z pohledu Ministerstva spravedlnosti jako hlavního gestora a předkladatele těchto změn nic nebrání tomu, aby byl plánovaný termín nabytí účinnosti rekodifikace 1. ledna 2014 dodržen. Jakýkoli odklad účinnosti nového občanského zákoníku by byl nyní krokem zpět, který by relativizoval ohromné úsilí vynaložené již odbornou veřejností a jeho budoucími uživateli do přípravy a uvrhl celou společnost do značné právní nejistoty. Jsme i nadále připraveni učinit vše pro to, aby se v posledním zbývajícím roce pokračovalo v přípravách na dlouhodobě známý termín 1. ledna 2014, který je součástí platného práva ČR.

*Mgr. František Korbel, Ph.D. je náměstkem ministra spravedlnosti pro legislativu. Mgr. et Mgr. Dana Prudíková, Ph.D. je ředitelkou legislativního odboru ministerstva spravedlnosti.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.