Karel Eliáš (Lidové noviny, 26.2.2013). Naše vláda má rozhodovat, co s novým občanským zákoníkem. Myslím, že i já mám k tomu co říci. S novým občanským zákoníkem žiju třináctý rok. To je docela dlouhá doba. Na počátku byl státnický čin tří mužů – Motejla, Rychetského a Zemana, kteří se jako ministr spravedlnosti, předseda Legislativní rady vlády a premiér rozhodli, že náš stát bude mít nový občanský zákoník. Prosadili schválení jeho tezí, podle nichž se kodex stavěl, jakkoli se na ministerstvu spravedlnosti změnilo obsazení křesla šéfa úřadu ještě desetkrát a ve vládě se střídala levice s pravicí. Od 18. dubna 2001, kdy Zemanova vláda schválila projekt nové kodifikace, do 20. února 2012, kdy hotový zákon podepsal prezident Klaus, uběhlo hodně vody. Co se odehrálo mezi tím, byla neskutečná dřina, při níž nejednou víc než studium, tvůrčí práce a diskuse v rekodifikační komisi i mimo ni vyčerpávaly byrokratické a politické reálie.

Občanský zákoník je ve Sbírce zákonů a praxe dostala 21 měsíců, aby se připravila na jeho účinnost. Takový čas na přípravu naše veřejnost nedostala při schválení žádného jiného kodexu. Přesto se objevily hlasy, že času je málo, že je třeba účinnost zákoníku odložit, jinak že zkolabuje justice a bůhví co ještě. Když se v roce 1991 schválil obchodní zákoník, nabyl účinnosti za dva týdny a svět se nezhroutil a ani ta justice nezkolabovala.

Kritici namítají, že nový občanský zákoník je jiný než starý a že v praxi budou potíže. Přirozeně, že je jiný! Žijeme v právním prostředí podle paradigmat, která nám starý zákoník vnutil. Ani si už neuvědomujeme, proč byla tak nastavena. Od roku 1949 u nás nelze osvojit zletilého, protože se řeklo, že účelem osvojení je vychovat dítě k lásce v lidově demokratickém zřízení, a ne budovat rodinu jako kapitalistickou buňku. Od roku 1950 je u nás stavba právně oddělena od pozemku a odůvodnilo se to tak, že opačný přístup, sledovaný v Evropě po tisíciletí, odporuje zemědělské politice KSČ. Naše občanské právo umožňuje soudu, aby i pro malicherná pochybení prohlásil smlouvu za neplatnou, i když to strany sporu nechtějí. Tak je tomu proto, že občanský zákoník z roku 1964 nechránil zájmy osob, ale právní stav, kterému se říkalo socialistická zákonnost. Kde je lidová demokracie, kde zemědělská politika KSČ, kde socialistická zákonnost? Občanské právo, do něhož tyto běsy zmutovaly, máme stále.

Doporučeno slovutnými profesory

S paní docentkou Hendrychovou jsme byli s novým zákoníkem od první čárky až po diskuse v ústavně právním výboru Poslanecké sněmovny. Prožili jsme s ním různé turbulence a říkali si, že od politiky lze čekat cokoli, ale že nám nikdo z hlav nevyndá, co jsme do nich dlouhým studiem dostali. Profesním vysvědčením pro nás bylo, když v Legislativní radě vlády šest slovutných profesorů a docentů soukromého práva dalo zákoníku doporučení. Že je na právnických fakultách také pár asistentů, kteří chtějí získat kritikou zákoníku ostruhy a snad i hérostratovskou slávu, je normální příběh lidského snažení.

Po dvanácti letech práce, diskusí, seminářů, konferencí, oponentur, jednání právníků, politiků a všech, koho to zajímalo, vyšel zákoník 22. března 2012 ve Sbírce zákonů a stal se platným zákonem. Část veřejnosti se začala připravovat na jeho účinnost. Lidé i firmy analyzují nové příležitosti. Soukromé i veřejné instituce od katastru po banky investují do vzdělání, softwaru, nových agend, smluvní politiky. V odborných časopisech vycházejí studie o nové úpravě. Vychází literatura, pro různá nakladatelství se píší komentáře a učební texty. Nyní se má rozhodnout, že ti, kdo chtěli být připraveni a investovali, vynaložili své prostředky marně, a že se vyhoví těm, kdo zamýšlí zákoník otevřít až týdny po jeho účinnosti, dojde-li k ní vůbec. Inu, to naštěstí není moje starost ani má odpovědnost.

* Autor je hlavním autorem nového občanského zákoníku

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.