Jan Januš (Hospodářské noviny, 5. 4. 2013) Relativně nedávno vláda rozhodla, že se od začátku příštího roku definitivně začneme řídit novým občanským zákoníkem. Tahle „jistota" však nemusí mít vůbec dlouhého trvání.

Ve sněmovně totiž právě probíhá další dějství hry o existenci, či neexistenci nového soukromoprávního kodexu, čítajícího přes 3000 paragrafů. Zákoníku jako takovému nejspíše už nikdo oponovat nebude, neznamená to ale, že by měl úplně vyhráno. Boje o jeho osud se teď povedou přes tzv. doprovodnou legislativu, jejíž první větší balík mají právě poslanci na stole.

Nový občanský zákoník patrně není třeba obšírně představovat. Doba pokročila, ještě před půl rokem by to nutné bylo. Nyní už si většina lidí uvědomuje, že nový kodex se skutečně nebude týkat jen dědění nebo sousedských vztahů, a začala vnímat i další vlajkové lodi rekodifikace – zákon o obchodních korporacích a zákon o mezinárodním právu soukromém. Je sice pravda, že tyto předpisy ještě úplně nevystoupily ze stínu (o čemž svědčí i jejich opomenutí v návrhu poslanců KSČM na odklad účinnosti nového občanského zákoníku), na důležitosti obou to ale nic nemění.

Podnikatelé a firmy už o zákoníku dobře vědí. Čtou palcové titulky o největší revoluci v právu (v závislosti na historickém přehledu a odvaze autora samotného článku jednou za dvacet, podruhé za padesát a potřetí dokonce za sto let), které tentokrát nejsou vůbec zavádějící. Stále více lidí si začíná uvědomovat, že změna spočívající ve větší smluvní volnosti, širším respektování svobody vůle a opuštění praxe zneplatňování smluv z milionu formálních důvodů má něco do sebe a nemusí být zase až tak špatná. Naopak se dá ve vlastním byznysu i celkem dobře využít. Jde ale o to, aby revoluce neskončila dříve, než začne.

Máme totiž před sebou, s trochou cukrářské nadsázky řečeno, teprve korpus. Dřív než začneme dort servírovat, musíme jej ještě výrazně vylepšit, nazdobit a celkově dodělat... Vrátíme-li se opět do roviny práva, jde například o to, že díky novému občanskému zákoníku zhruba víme, jak budou probíhat převody nemovitostí, naše představa ale nemůže být úplně konkrétní, protože nám zatím chybí s novou úpravou souznící znění katastrálního zákona i daňových předpisů. Zatím nemáme schválený ani rejstříkový zákon, změny v občanském soudním řádu vymezující postupy soudů nebo třeba novinky v insolvenčním zákoně...

Obavy praxe se stáčejí čím dál častěji právě tímto směrem. Jak to dopadne s doprovodnými změnami? Kdy o nich bude jasno? A jak vlastně budou vypadat? Vzhledem k rozsáhlé a přebujelé lidové tvořivosti při tvorbě i těch nejodbornějších zákonů lze odpovědi na tyto otázky najít jen ve věštecké kouli.

Říct, že se tyto vedlejší změny nestihly připravit, a tak bude lepší nový zákoník odložit o rok či dva, je svým způsobem to nejjednodušší řešení. Zároveň ale alibistické, nekoncepční a zpátečnické.

Znovu se ukazuje, že v našem právním řádu je bez ohledu na hierarchii jasná a konkrétní prováděcí vyhláška pro každodenní život leckdy důležitější než obecný zákon. Snad tak v následujících týdnech (nejen) poslanci dokážou, že i v České republice jde některé zásadní věci dotáhnout do konce a nezůstat jen na půl cesty.

***

Nyní už si většina lidí uvědomuje, že nový kodex se nebude týkat jen dědění nebo sousedských vztahů, a začala vnímat i další vlajkové lodi rekodifikace – zákon o obchodních korporacích a zákon o mezinárodním právu soukromém.

O autorovi| Jan Januš, Autor je šéfredaktorem měsíčníku Právní rádce.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.