(Martin Kofroň, Ekonom, 30.5.2013) Jednou z významných změn v oblasti zajištění závazků, kterou přináší nový občanský zákoník, je oproti dnešnímu stavu poměrně obsáhlá úprava zajišťovacího převodu práva.

Zajišťovací převod práva je relativně jednoduchý a dostupný způsob zajištění pohledávek. V posledních letech se rozšířil zejména v obchodní praxi úvěrových a dalších finančních institucí. Podstata tohoto zajištění spočívá v podmíněném převodu určitého práva z dlužníka na věřitele, při nesplnění zajištěného závazku se převod stává nepodmíněným. Tímto právem bývá často vlastnictví věci, s níž zajišťovaný závazek souvisí.

Rozšíření tohoto zajišťovacího nástroje v praxi je v rozporu s tím, jak nedostatečně je v současném právu upraven.

Aktuální znění občanského zákoníku věnuje zajišťovacímu převodu práva dvě krátké věty, které v podstatě říkají jen tolik, že zajištění převodem práva je možné, a to na základě písemné smlouvy. Dnešní zákon tak neposkytuje vodítko pro řešení řady sporných situací, které při aplikaci zajišťovacího převodu nastávají. Není divu, že soudy, jež na základě takto kusé zákonné úpravy rozhodují, často dospívají k nepředvídaným, odporujícím si či sporným závěrům. To platí i pro některé závěry v judikatuře Nejvyššího soudu.

Rozšířenou úpravu zajišťovacího převodu práva, kterou obsahuje nový občanský zákoník, je třeba přivítat. Již samotná existence zevrubné zákonné úpravy tohoto nástroje přináší tolik potřebnou jistotu účastníkům závazkových vztahů, zejména věřitelům. Nová úprava je po obsahové stránce zdařilá a vyvážená. Na jedné straně poskytuje věřiteli potřebnou flexibilitu. Na straně druhé brání věřiteli, aby ze zajištění získal větší prospěch, než jaký odpovídá jeho nárokům ze zajištěné pohledávky.

Autor je advokát, KPMG Legal

Zdroj: Ekonom

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.