(Filip Glotzmann, Lidové noviny, 14.6. 2013) V článku Občanský zákoník přinese „revoluci“ (LN 10. 6.) se objevily výrazné nepřesnosti a zavádějící informace, které je třeba uvést na pravou míru.

Hned na začátku článku je uvedeno: „Vlastník bytu bude muset žádat společenství vlastníků o souhlas se zástavou bytu bance. Pokud jej nezíská nebo se ostatní majitelé nedokážou sejít v dostatečném počtu, má smůlu.“ Autorka si však špatně přečetla zákon. Ten se týká opačných situací, kdy společenství vlastníků (nikoli vlastník bytu) zajišťuje svůj dluh – například společenství zvažuje výstavbu výtahu v domě, potřebuje půjčit prostředky od banky a jako zástavu nabídne několik bytů svých členů. V takovém případě musí souhlasit celé společenství.

Pokud ale chce půjčku vlastník bytu, rozhoduje se sám a je jen jeho věcí, zda dá byt do zástavy bance.

Nový občanský zákoník rozhodně nepodmiňuje zastavení bytu jeho vlastníkem souhlasem společenství vlastníků. Bylo by to zcela proti základním zásadám svobodného nakládání s vlastním majetkem.

Článek též obsahuje neúplnou informaci, že se na orgány společenství vlastníků použijí ustanovení o spolku. To je sice pravda, musí se však jednat o přiměřené, a tedy vhodné použití. Tak například v zákoníku nenajdeme funkční období členů volených orgánů společenství vlastníků, a proto musíme zabrousit do ustanovení o spolcích, podle kterého je toto období pětileté, neurčí-li stanovy něco jiného. Není ale již pravdou, že: „Členové společenství vlastníků za jeho závazky ručí celým svým majetkem.“ Za dluhy společenství vlastníků ručí jeho člen pouze v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech domu.

Dále je uvedeno, že ustanovení o založení společenství vlastníků působí poněkud komicky, protože údajně „ukládá povinnost založení společenství v domě s nejméně pěti jednotkami a třemi různými vlastníky nejpozději po prodeji již první jednotky“. Komický je v tomto případě výklad autorky. Ze zákoníku jasně vyplývá, že jde o první další převod. Dům musí mít alespoň pět bytů a alespoň tři různé vlastníky; v případě prodeje dalšího bytu čtvrtému vlastníkovi má vzniknout společenství.

Za problematické označuje článek též ustanovení, které dává možnost vypočítat podíl na společných částech domu jinak než podle podlahové plochy bytu. Ale co je na tom problematického? Zákon tu, na rozdíl od dnešního stavu, nabízí širší škálu možností pro výpočet podílu a dává prostor svobodné vůli vlastníků. Při výpočtu tak může být zohledněna nejen výměra bytu, ale i jeho umístění, vybavení, kvalita aj. V praxi tak může hrát roli například, zda má byt vyšší stropy či krásný výhled, zkrátka jakou má cenu. To vše ale jen za předpokladu, že se na tom vlastníci domluví. Jinak se i nadále uplatní dosavadní pravidlo poměru velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě.

Nepravdivé je též tvrzení Jana Šímy, šéfa pražské správní firmy Jiviš, podle kterého nový občanský zákoník neřeší patovou situaci společenství vlastníků, kdy se ve větších domech vlastníci nejsou schopni sejít v usnášeníschopném počtu. Tento nedostatek totiž naopak nový občanský zákoník řeší. Není-li svolané shromáždění způsobilé usnášet se, může se rozhodnout o týchž záležitostech mimo zasedání. Nový občanský zákoník tak umožňuje takzvané hlasování per rollam.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.