(David Šmíd, Revue Sondy, 3.7.2013) V současné době se nacházíme v období velkých změn soukromého nebo chcete-li civilního práva. Ke změnám této velikosti dochází jednou za sto let. Na území České republiky k takto převratné změně došlo naposledy v roce 1950, kdy v rámci tzv. právnické dvouletky bylo změněno soukromé právo v čele s občanským zákoníkem na soukromé právo socialistické, podle vzoru Sovětského svazu. Předtím byla taková změna na území našeho státu zaznamenána v roce 1811 přijetím rakouského všeobecného občanského zákoníku.

Dnem 1. ledna 2014 vstoupí v účinnost nový občanský zákoník – zákon č. 89/2012 Sb. (dále též NOZ), který mění dosavadní podobu a instituty občanského zákoníku, který vznikl v šedesátých letech dvacátého století. Jedná se o největší změnu v našem právním řádu od roku 1989, která zasáhne každého z nás, neboť každý člověk postupuje podle občanského práva od narození až do smrti. Počínaje tímto článkem budeme čtenáře postupně seznamovat s novým občanským právem upraveným v NOZ, do kterého je nově zapracováno i rodinné právo, které bylo až dosud upraveno v samostatném zákoně.

Zákon o rodině a rodinné právo podle nového občanského zákoníku

 Úvodem se sluší čtenáře blíže seznámit s obsahem nové právní úpravy, aby měl představu, jak se nové rodinné právo oproti současné úpravě mění. Dosud u nás platí zákon o rodině č. 94/1963 Sb., který bude s účinností od 1. ledna 2014 zrušen a rodinné právo bude nově upravovat NOZ. Současná úprava rodinného práva obsažená v zákoně o rodině má 109 paragrafů, nová právní úprava jich má celých 320.

Právní problematika manželství a rodiny je rozmanitá a sahá takřka do všech oblastí soukromého (a mnoha oblastí veřejného) práva. V současnosti je právní problematika manželství a rodiny roztříštěná a kromě zákona o rodině se s ní můžeme setkat např. v dalších částech současného občanského zákoníku, za všechny bych uvedl společné jmění manželů. Soustředění úpravy na jediné místo v NOZ (byť stále s několika málo výjimkami -např. v dědění) představuje systémové řešení vhodné i výhodné.

Oproti současné právní úpravě obsahuje NOZ v části druhé nazvané rodinné právo zejména tyto nové či nově upravené instituty: povinnosti a práva manželů, oddělené domácnosti, rodinný závod, manželské majetkové právo, bydlení manželů, dále potom pravidla upravující vznik manželství, povinnosti a práva manželů, zánik manželství, příbuzenství (jeho pojem a druhy), vztahy mezi rodiči a dětmi včetně určování rodičovství a osvojení, poručenství a jiné formy péče o dítě, zejména opatrovnictví, svěření dítěte do péče a pěstounství. S uvedeným obsahem nového rodinného práva budou čtenáři na stránkách Sondy Revue postupně seznamováni.

 Definice manželství

„Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc.“ Tak praví ustanovení § 655 NOZ, kde začíná úprava rodinného práva. Podobné ustanovení bychom nalezli i v současné právní úpravě. Ustanovení § 655 vymezuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy vzniklý zákonem stanoveným způsobem. Zároveň se uvádí, že hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Toto ustanovení nepředstavuje definici manželství, jeho smyslem je výslovně stanovit, co je pro vlastní podstatu manželství typické, resp. charakteristické, bez čeho by manželství nebylo manželstvím (proto např. svazek dvou osob stejného pohlaví manželstvím být nemá). Není bez zajímavosti, že zákon o registrovaném partnerství č. 155/2006 Sb. není do NOZ, na rozdíl od zákona o rodině, začleněn a zůstává platným a účinným zákonem i po 1. lednu 2014.

Manželství je svazkem neboli společenstvím dvou osob různého pohlaví, a to svazkem jednak trvalým, jednak vzniklý způsobem, který závazně stanoví zákon. Trvalost manželství je třeba chápat jako naprosto nezbytný atribut, který manželství odlišuje, kromě zákonné regulace, od stavů či poměrů, kterým se lidově říkalo „na psí knížku“ (druh/družka) a které jsou předem uvažovány jako krátkodobé, přechodné. Hlavní účel manželství je vymezen jako založení rodiny a řádná výchova dětí. Děje se tak přesto, že je nepochybné, že existují i manželství, jejichž účelem je něco docela jiného. Účelem manželství může být vytvoření pevného základu pro plození a výchovu dětí, ale ke vzniku manželství mohou vést i důvody psychologické, zdravotní, důvodem existence manželství může být i vzájemná podpora sociální či naplnění ekonomických zájmů. Důvody, smysl či účel trvání jednotlivého manželství se navíc během času zcela nepochybně proměňují. Bude proto na soudu, před který se ta či ona otázka týkající se manželství dostane, aby uvážil, bude-li toho zapotřebí, jaký je konkrétní důvod, smysl, účel tohoto manželství, a podle toho pak jednotlivou spornou otázku posoudil. Nicméně se nelze domnívat, že to může být právě zákon, co zlomí současný narůstající trend odmítání manželství. Ani zákon nemůže mít -a nemá – sílu nařizovat v době vzrůstajícího počtu neplodných mužů a žen plození a výchovu dětí jako naplňování účelu manželství.

 Projev vůle ke vzniku manželství

„Manželství vzniká svobodným a úplným souhlasným projevem vůle muže a ženy, kteří hodlají vstoupit do manželství (dále jen ,snoubenci‘), že spolu vstupují do manželství.

Sňatečný obřad je veřejný a slavnostní, činí se v přítomnosti dvou svědků.“ Ustanovení § 656 NOZ klade ve shodě s Úmluvou o souhlasu k manželství, nejnižším věku pro uzavření manželství a o registraci manželství z r. 1962 (uveřejněna pod č. 124/1968 Sb.) důraz na svobodný a plný souhlasný projev vůle, tj. projev řádné, skutečné či opravdové vůle snoubenců před orgánem určeným k provedení sňatečného obřadu, totiž k přijetí sňatečných projevů vůle podle zákona, a to veřejně, slavnostně a před svědky. Vyžaduje se svobodný a úplný souhlasný projev vůle. Projev má být tedy dokonalý, bezvadný, řádný, perfektní. V tomto smyslu je třeba použitý výraz „úplný“ vykládat. Vyžaduje se, aby sňatečný obřad byl veřejný a slavnostní, učiněný v přítomnosti dvou svědků. Výraz „sňatečný obřad“ sice platná právní úprava dosud nezná, nicméně se jeví jako vhodné použít v zákonném textu přiléhavý pojem, který proces uzavření manželství vyjádří jednoduchým způsobem. 

Formy sňatku, církevní a občanský sňatek

„Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad v přítomnosti matrikáře, jedná se o občanský sňatek. Projeví-li snoubenci vůli, že spolu vstupují do manželství, osobně před orgánem církve nebo náboženské společnosti oprávněné k tomu podle jiného právního předpisu (dále jen ,oprávněná církev‘), jedná se o církevní sňatek.“ Ačkoli věcný záměr občanského zákoníku schválený vládou 18. dubna 2001 předpokládal do budoucna jen úpravu občanského sňatku s tím, že jen občanský sňatek má mít statusové i jiné právní následky v rovině soukromoprávní i veřejnoprávní, v samém závěru příprav návrhu NOZ bylo politicky rozhodnuto, že vhodnější je řešení, které občanským sňatkům postaví na roveň některé sňatky církevní, a to s ohledem na sociální citlivost odlišného státního zásahu do soukromého života osob poté, co byly církevní sňatky s právně statusovými účinky do našeho právního řádu v roce 1992 zavedeny.

Církevní sňatky se statusovými účinky budou součástí našeho právního řádu i nadále. Rovněž tak, jak je tomu dosud, NOZ říká, že sňatečný projev vůle snoubenců může být učiněn jen před orgánem církve nebo náboženské společnosti registrované ve smyslu zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů. Státní dozor nad dodržováním zákonných podmínek pro uzavření manželství se u církevních sňatků i nadále bude řešit zachováním institutu osvědčení vydaného příslušným matričním úřadem, bez něhož manželství uzavřít nelze, jakož i zachováním povinnosti ve lhůtě tří pracovních dnů prokázat příslušnému matričnímu úřadu uzavření církevního sňatku. NOZ dále upravuje vztah mezi občanským a církevním sňatkem takto: Byl-li uzavřen občanský sňatek, nemají následné náboženské obřady právní následky. Byl-li uzavřen církevní sňatek, nelze následně uzavřít občanský sňatek.

Orgán veřejné moci a osoba pověřená oprávněnou církví

„Jedná-li se o občanský sňatek, jiný právní předpis stanoví, kdo je orgánem veřejné moci provádějícím sňatečný obřad. Jedná-li se o církevní sňatek, je orgánem oprávněné církve osoba pověřená oprávněnou církví. Manželství se uzavírá tak, že osoba jednající za orgán veřejné moci, anebo osoba, která jedná za orgán oprávněné církve, položí snoubencům jako oddávající otázku, zda spolu chtějí vstoupit do manželství, kladnou odpovědí obou snoubenců vznikne manželství. Manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli.“ I nadále tedy bude platit, že občanský sňatečný obřad může provést v podstatě kterýkoli úřad, pokud je to stanoveno zvláštním zákonem (tím se rozumí zákon o obcích). Naproti tomu pokud jde o sňatek církevní, je třeba, aby příslušnost stanovila sama registrovaná církev či náboženská společnost.

Na otázku, kdy je manželství uzavřeno (kdy je dovršeno, kdy je sňatečné právní jednání perfektní), je třeba odpovědět tak, že v okamžiku vyjádření snoubence druhého v pořadí, pokud k němu došlo v přítomnosti oddávajícího a svědků. Vzhledem k tomu, že v některých církvích a náboženských společnostech nevzniká manželství projevem vůle obvyklým u občanského sňatku, je třeba připustit vznik manželství i jiným dostatečným prohlášením sňatečné vůle.

Příjmení manželů, dětí a připojované příjmení

„Snoubenci při sňatečném obřadu prohlásí, že a) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, b) si oba svá příjmení ponechají, nebo c) příjmení jednoho z nich bude jejich příjmením společným, a ten, jehož příjmení nemá být příjmením společným, bude ke společnému příjmení na druhém místě připojovat své dosavadní příjmení. Ponechají-li si snoubenci svá dosavadní příjmení, prohlásí při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmením jejich společných dětí. Ponechají-li si manželé svá dosavadní příjmení, mohou i později učinit prohlášení u orgánu veřejné moci, že se dohodli na společném příjmení jednoho z nich. Má-li v případě volby podle § 660 písm. c) snoubenec, jehož příjmení nemá být příjmením společným, připojované příjmení, může jako připojované příjmení zvolit pouze první příjmení. Volba podle § 660 písm. c) není možná, má-li již snoubenec, jehož příjmení bude příjmením společným, připojované příjmení.“ Platný právní stav doznal drobnou změnu pouze v přesnějším řešení otázky připojovaného příjmení. NOZ nově povinně upravuje, že příjmení popřípadě uváděné na druhém místě je příjmení připojované. Je důležité uvědomit si, že bude-li se po případném rozvodu manželství rozvedený manžel vracet ke svému příjmení, bude se vracet k té jeho podobě, kterou nahradil příjmením manželským. Otázka příjmení prvního a připojovaného se posléze ukazuje také v souvislosti s osvojením. Dohodu o rozdílném příjmení mohou manželé kdykoli změnit a dohodnout se na společném příjmení jednoho z nich ve smyslu ustanovení § 660 písm. a) NOZ. Pokud by se již narodilo společné dítě, které by neslo příjmení toho z manželů, který se rozhodl změnit příjmení na příjmení manžela, dojde ze zákona i ke změně příjmení tohoto dítěte.

Místo sňatečného obřadu

„Jedná-li se o občanský sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě, které k tomu určí orgán veřejné moci provádějící sňatečný obřad, přihlíží při tom k vůli snoubenců. Jedná-li se o církevní sňatek, uskutečňuje se sňatečný obřad na místě určeném vnitřními předpisy oprávněné církve.“ Ustanovení § 663 NOZ zmiňuje konkrétní místo, kde má, resp. může být občanský sňatek celebrován. Je to místo, kde dochází ke sňatkům pravidelně (místo obvyklé), anebo i místo výjimečné, kupříkladu nad i pod povrchem zemským, ale toto místo vždy určuje ten úřad, před kterým skutečně bude sňatečný obřad proveden. Výraz „určí“ nemá nikterak imperativní podtext, jde jen o to, že správní orgán jinak jednat neumí. Výslovně se stanoví, že vůle snoubenců, zvláštní přání, pokud jde o vhodné místo obřadu, má být pro úřad relevantním zřetelem. Naproti tomu jde-li o sňatek církevní, je třeba při volbě sňatečného místa vyhovět vnitřním předpisům církve, resp. náboženské společnosti.

Žádost o provedení sňatečného obřadu

„O provedení sňatečného obřadu snoubenci požádají orgán veřejné moci, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, a předloží doklady osvědčující jejich totožnost a způsobilost k uzavření manželství; jiný právní předpis stanoví, jaké doklady je třeba předložit. Orgán veřejné moci může předložení stanovených dokladů prominout, je-li jejich opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou.“ Z formulace, že snoubenci požádají příslušný úřad o provedení sňatečného obřadu, nelze dovodit, že podávají žádost, kterou se zahajuje správní řízení. Jde však o to, že musí být určeny alespoň doba a místo sňatečného obřadu určitých osob, což bez požádání snoubenců učinit nelze. Příslušným úřadem se rozumí ten úřad, který má provést sňatečný obřad. Zároveň snoubenci předloží příslušnému úřadu potřebné doklady. Bližší předpisy k tomuto ustanovení obsahuje zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „matriční zákon“). V úrovni volného uvážení (jde o posouzení míry obtížnosti překonání případné překážky) je možnost prominout předložení některých stanovených dokladů. O těchto otázkách rovněž ustanovuje matriční zákon.

Prohlášení snoubenců

„Snoubenci při sňatečném obřadu uvedou, dříve než učiní sňatečný projev vůle, že jim nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství.“ V citovaném ustanovení je uvedeno to, co u nás již tradičně zastupuje jak ohlášky, tak zdravotní prohlídky, totiž povinnost snoubenců uvést, že jim nejsou známy překážky manželství a naopak že jim je znám zdravotní stav (druhého z nich) a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Tuto povinnost mají snoubenci splnit dříve, než dojde ke sňatečnému projevu vůle, totiž k projevu vůle o vstupu do manželství. Proto se také napříště nebude mluvit o prohlášeních, ani o projevech vůle. Takové tvrzení také nemá právní následky.<o:p></o:p>

Povinnost poznat navzájem svůj zdravotní stav je imperfektní norma, mající spíše morální obsah. Skutečnost, že snoubenci před uzavřením manželství nepoznali svůj zdravotní stav, resp. že jeden ze snoubenců před druhým zatajil závažnou skutečnost týkající se jeho zdravotního stavu, ovšem nemá vliv na platnost manželství. Význam informace o zdravotním stavu druhého snoubence, zejména z hlediska přenosných chorob a chorob majících vliv na případné potomstvo, je však nepochybný. Úvahy o zavedení povinných lékařských prohlídek narážejí hned na několik závažných problémů. Jednak jde o rozsah lékařského vyšetření, ale zejména o právní následky spojené se zjištěním určitých chorob. Nezdá se být v souladu s Listinou základních práv a svobod a zejména s mezinárodními úmluvami o lidských právech, aby byl stanoven zákaz uzavření manželství v případě určitých nemocí, např. geneticky podmíněných, případně viru HIV. V neposlední řadě jde o otázku, kdo by měl být o zdravotním stavu informován a kým. Lékař je vázán povinnou mlčenlivostí a informaci o zdravotním stavu může poskytnout pouze pacientovi nebo rodinným příslušníkům, přičemž druhý snoubenec postavení rodinného příslušníka před sňatkem ještě nemá.

Osvědčení vydané matričním úřadem

„Má-li být uzavřen církevní sňatek, musí snoubenci nejprve předložit oddávajícímu osvědčení vydané matričním úřadem, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno. Osvědčení musí obsahovat potvrzení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky stanovené zákonem pro uzavření manželství. Od vydání tohoto osvědčení do sňatečného obřadu nesmí uplynout více než šest měsíců. Byl-li uzavřen církevní sňatek, je oddávající povinen do tří pracovních dnů od uzavření manželství doručit matričnímu úřadu, v jehož správním obvodu bylo manželství uzavřeno, protokol o uzavření manželství s uvedením skutečností podle jiného právního předpisu.“ V ustanovení § 666 NOZ se stanoví zvláštní podmínky pro uzavření církevního sňatku. Na prvním místě se uvádí, že matriční úřad v obvodu, v němž má být uzavřen církevní sňatek, má vydat osvědčení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství. Toto osvědčení musí snoubenci předložit oddávajícímu dříve, než přistoupí ke sňatečnému obřadu. V tu chvíli nesmí být dotyčné prohlášení starší než šest měsíců. Dále se pak uvádí, že oddávající je povinen doručit protokol o uzavření manželství s uvedením všech rozhodných skutečností do tří pracovních dnů příslušnému matričnímu úřadu, tj. matričnímu úřadu, v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno.

Ohrožení života snoubence

„Je-li život snoubence přímo ohrožen, může sňatečný obřad provést každý orgán podle § 658, popřípadě jiný úřad stanovený jiným právním předpisem, a to na kterémkoli místě, to platí obdobně i pro církevní sňatek. Mimo území České republiky může sňatečný obřad provést také velitel námořního plavidla plujícího pod státní vlajkou České republiky nebo velitel letadla zapsaného v leteckém rejstříku v České republice a je-li alespoň jeden ze snoubenců státním občanem České republiky rovněž velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí. V těchto případech není třeba předložit doklady jinak potřebné, přítomnosti matrikáře není zapotřebí.“ Je obvyklé uvažovat, a tedy také upravit situace, kdy je život člověka přímo ohrožen a přeje si spolu se svým partnerem, aby s ním byl ještě před svou případnou smrtí oddán. Nelze vyloučit ani situace, kdy takto ohroženi jsou oba snoubenci. Tady se pak zpravidla poskytují určité zákonné dispenze, které vznik manželství usnadní. Tyto právní ústupky se týkají jak pravidel o místní příslušnosti celebrujícího orgánu, tak pravidel o žádosti a dokladech, které se jinak požadují, nikoli však pravidel o „prohlášení“, které nahrazuje ohlášky (jinak by pravidla o sňatečném obřadu byla v neomluvitelném rozporu s ustanoveními úmluvy o souhlasu k manželství). Uzavření manželství v ohrožení života je velmi stará záležitost, kterou zná rovněž většina právních úprav. NOZ nespecifikuje, jak je třeba prokazovat přímé ohrožení života. Je nutné vycházet z toho, že ohrožení života musí být zřejmé. Snoubenec samozřejmě musí mít zachovánu způsobilost projevit svoji vůli ke vstupu do manželství. Jedná se o situace, kdy je vážné nebezpečí, že kdyby manželství mělo být uzavřeno běžným způsobem, snoubenec by se obřadu nedožil. Při církevním uzavření manželství v ohrožení života musí být splněn požadavek, aby manželství bylo uzavřeno před pověřenou osobou a aby šlo o církev nebo náboženskou společnost, která je registrována. Zjednodušená forma při uzavírání manželství v nebezpečí smrti (in articulo mortis) se projevuje i v podstatném zjednodušení předoddavkového řízení. V přímém ohrožení života lze v krajním případě uzavřít manželství bez předložení jakýchkoli dokladů, a to obou snoubenců. Předložení dokladů nahrazuje sdělení o tom, že snoubencům nejsou známy žádné okolnosti, které by uzavření manželství vylučovaly.

Manželství nevznikne, pokud alespoň u jedné z osob, které hodlaly uzavřít manželství, nebyly v projevu vůle o vstupu do manželství nebo ve sňatečném obřadu nebo v souvislosti s ním splněny takové náležitosti, na jejichž splnění je k tomu, aby manželství vzniklo, nutno bezvýhradně trvat. V případě církevního sňatku náleží k těmto náležitostem i skutečnost uzavření sňatku před orgánem oprávněné církve. Neprovádí-li se sňatečný obřad v případě přímého ohrožení života snoubence, jsou těmito skutečnostmi i osvědčení matričního úřadu, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření manželství, jakož i že mezi vydáním tohoto osvědčení a uzavřením sňatku uplynula doba nejvýše šest měsíců. Soud může určit, že manželství nevzniklo, i bez návrhu.

Sňatek mimo území České republiky

„Státní občan České republiky může mimo území republiky uzavřít manželství také před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky.“ Sňatek, tedy přesněji řečeno občanský sňatek, lze celebrovat rovněž v cizině před diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem České republiky.Kromě toho ale náš občan může uzavřít manželství i před příslušným orgánem cizího státu. Stačí, je-li českým občanem alespoň jeden ze snoubenců. (Z judikatury – R 26/1987: „Čs. občan může v cizině uzavřít manželství jednak před čs. orgánem k tomu zmocněným nebo před státním orgánem zmocněným k tomu právním řádem země, kde se manželství uzavírá.“) Manželství je zapisováno do zvláštní matriky, kterou s účinností od 1. 7. 2001 vede Úřad městské části Brno-střed.

Zmocněnec a uzavření sňatku v zastoupení

„Jsou-li pro to důležité důvody, může krajský úřad, v jehož správním obvodu má být manželství uzavřeno, na žádost snoubenců povolit, aby projev vůle jednoho ze snoubenců o vstupu do manželství za něj učinil jeho zmocněnec. Plná moc musí obsahovat údaje osvědčující totožnost a další rozhodné skutečnosti týkající se obou snoubenců a zmocněnce a prohlášení o příjmení. Musí v ní být rovněž uvedeno, že snoubencům nejsou známy překážky, které by jim bránily uzavřít manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů, svého bydlení a hmotné zajištění po uzavření manželství. Plná moc vyžaduje písemnou formu a podpis na ní musí být úředně ověřen.<o:p></o:p>

Odvolání plné moci je účinné jen tehdy, dozví-li se o něm druhý snoubenec dříve, než učiní svůj sňatečný projev vůle.“ Ustanovení obsahuje úpravu tradiční možnosti uzavření manželství zmocněncem, a to ve standardní podobě, tj. s omezením na jediného snoubence a s přivolením vyššího úřadu, a naopak bez omezení, pokud jde o stejnost pohlaví zmocněnce a zmocnitele, kterýžto požadavek by odporoval zásadě rovnosti pohlaví. Údajné estetické důvody nemohou tento stěžejní princip mezilidských vztahů daný ústavním pořádkem potlačit.

Způsobilost uzavřít manželství

„Manželství může uzavřít každý, pokud mu v tom nebrání zákonná překážka.“ Jedná se o relativně nové ustanovení, standardní v západních zemích. Jeho smyslem je učinit srozumitelnějším další zákonný text NOZ. Zavádí se pojem „zákonná překážka“. Zákonnými překážkami jsou nedostatek věku, nedostatek svéprávnosti, dříve uzavřené a dosud trvající manželství, resp. registrované partnerství, příbuzenství, jakož i poručenství, svěření do péče a pěstounství. Závady ve sňatečném projevu vůle nejsou zákonnými překážkami. Zákonnou překážkou není ani flagrantní porušení zákonných ustanovení o formálních náležitostech sňatku.

Nesvéprávnost

„Manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný. Soud může ve výjimečných případech povolit uzavření manželství nezletilému, který není plně svéprávný a dovršil šestnácti let věku, jsou-li pro to důležité důvody.“ Vychází se z dosavadního právního stavu s tím, že podle NOZ je možné „zplnoletit“ osobu, která dovršila věku šestnácti let. V souvislosti s možností přiznat plnou svéprávnost člověku před dovršením osmnácti let i z jiných důvodů než z důvodu uzavření manželství reaguje na tuto skutečnost zákon i v oblasti uzavírání sňatku. Zákonnou překážkou pro uzavření manželství je tedy nově nesplnění kumulativní podmínky, a to nezletilosti a zároveň nedosažení plné svéprávnosti. NOZ považuje uzavření manželství nezletilou osobou za výjimku, jestliže pro uzavření manželství existuje důležitý důvod. Třebaže v soudní praxi je v drtivé většině případů povolováno uzavření manželství pro těhotenství nezletilé snoubenky, je třeba konstatovat, že těhotenství samo o sobě není důležitým důvodem, který by zakládal právní nárok na povolení uzavřít manželství. Soud je povinen zkoumat, zda takto uzavřené manželství bude plnit svůj účel, tj. měl by se zabývat celkovou duševní vyspělostí snoubenců, jejich vzájemným vztahem, ekonomickou situací nově založené rodiny apod. Zákonní zástupci nezletilého jsou sice účastníky řízení, jejich stanoviskem k zamýšlenému manželství však není soud vázán. NOZ neřeší otázku, zda je možné povolit uzavření manželství za situace, kdy jsou oba snoubenci nezletilí. Z dikce zákona a z důvodu, že takové jednání NOZ nezakazuje, lze dovodit, že to možné je. Dosavadní soudní praxe ostatně rovněž připouští povolit uzavření manželství i v případě obou nezletilých snoubenců. Povolit uzavření manželství může soud pouze nezletilému staršímu šestnácti let. Nezletilý mladší šestnácti let nemá vůbec způsobilost k uzavření manželství. Pokud by došlo k uzavření manželství osobou mladší 16 let, takové manželství by vůbec nevzniklo.

Omezená svéprávnost

„Manželství nemůže uzavřít osoba, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena.“ S ohledem na znění zahraničních právních úprav se v NOZ zjednodušují dosavadní formulace a klade se důraz na skutečné omezení, nikoli na stav, který jako duševní porucha brání uzavření manželství.

Dřívější manželství nebo jiný obdobný svazek

„Manželství nemůže uzavřít osoba, která již dříve uzavřela manželství, ani osoba, která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, a toto manželství, registrované partnerství nebo jiný obdobný svazek uzavřený v zahraničí trvá.“ NOZ zahrnuje mezi překážky manželství i existenci jiného manželství, nebo existenci registrovaného partnerství či obdobného svazku uzavřeného v zahraničí. Jiným obdobným svazkem je např. občanský pakt solidarity (Pacte civile de solidarité, PACS), který je formou partnerského svazku ve Francii a který mohou uzavřít jak osoby stejného pohlaví, tak i dvojice různého pohlaví, zejména za účelem úpravy majetkových poměrů mezi sebou.

Zákaz manželství mezi příbuznými

„Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky, ani mezi sourozenci, totéž platí o osobách, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením. Manželství nemůže být uzavřeno mezi poručníkem a poručencem, mezi dítětem a osobou, do jejíž péče bylo dítě svěřeno, nebo pěstounem a svěřeným dítětem.“ Pokud jde o zrušitelné osvojení, může být zrušeno, naproti tomu vztah poručence a poručníka, jakož i vztah osoby, které bylo dítě svěřeno do péče, resp. pěstouna a svěřeného dítěte, zaniká nabytím plné svéprávnosti, popřípadě zrušením či zánikem takového poměru. Pokud jde o nezrušitelné osvojení, je výjimečně možné jeho zrušení právě pro případ uzavření manželství. Právní příbuzenství neruší přirozené příbuzenství do té míry, že by otevíralo možnost uzavření manželství mezi biologicky příbuznými osobami v zákonem stanoveném rozsahu.

Prohlášení neplatnosti manželství soudem

„Došlo-li k uzavření manželství, přestože tomu bránila zákonná překážka, soud prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem, ledaže manželství bránila překážka omezené svéprávnosti.“ Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené. Manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud zaniklo, nebo pokud již došlo k nápravě. Nově upravuje NOZ manželství upravené nezletilým: manželství nelze prohlásit za neplatné, pokud bylo uzavřeno nezletilým, který není plně svéprávný, nebo osobou, jejíž svéprávnost byla v této oblasti omezena, a bylo počato dítě, které se narodilo živé.

Projev vůle učiněný pod nátlakem

„Soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilím nebo jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn jen v důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního jednání. Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tak manžel mohl vzhledem k okolnostem nejdříve učinit, popřípadě kdy se dozvěděl o pravém stavu věcí. V případě stanoveném v předcházejícím odstavci prohlásí soud manželství za neplatné, třebaže zaniklo smrtí manžela dříve, než skončilo řízení o neplatnost manželství zahájené na návrh druhého manžela, nebo pokud potomci manžela, který podal návrh na prohlášení manželství za neplatné, navrhnou do jednoho roku po jeho smrti, aby soud prohlásil manželství za neplatné.“ Nově upravuje NOZ také to, co dosud bylo možné jen obtížně dovozovat, totiž že ten, kdo se provinil např. použitím násilí, se nemůže dotyčné závady sám a ve svůj prospěch dovolávat (zásada „Nebude popřáno sluchu tomu, kdo poukazuje na vlastní hanebnost.“). Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, je při rozhodování o majetkových povinnostech a právech třeba brát ohled na toho, kdo jednal v dobré víře.

Prohlášení neplatnosti soudem i bez návrhu

„Soud prohlásí manželství za neplatné i bez návrhu, a to i v případě, že již zaniklo, pokud bylo uzavřeno a) osobou, která již dříve uzavřela manželství, nebo která již dříve vstoupila do registrovaného partnerství nebo jiného obdobného svazku uzavřeného v zahraničí, pokud takové manželství, partnerství nebo jiný obdobný svazek trvá, b) mezi předkem a potomkem, mezi sourozenci nebo mezi osobami, jejichž příbuzenství vzniklo osvojením.“ Ve dvou zákonných situacích může být řízení o neplatnosti manželství zahájeno i bez návrhu, a to v případě bigamie a v případě příbuzenství. Neprodleně poté, kdy soud určí, že manželství není, rozhodne soud o otcovství ke společnému dítěti i o povinnostech a právech rodičů k němu. Majetkové povinnosti a práva muže a ženy se posoudí jednotlivě podle povahy. Nelze-li jinak, použijí se ustanovení o bezdůvodném obohacení. V těchto záležitostech je třeba brát ohled na muže nebo ženu jednající v dobré víře, jakož i na práva a právní zájmy společných dětí a třetích osob. O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství bylo prohlášeno za neplatné, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po prohlášení manželství za neplatné obdobně platí ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.