(Jiří Pospíšil, MF Dnes, 18.10.2013) Česká republika je známá jako země milovníků zvířat. V českých domácnostech žijí dva miliony psů a milion koček. Minulý rok jsme řady pejskařů rozšířili i já s paní Medou Mládkovou, když si v plzeňském útulku získal naše srdce zlatohnědý kříženec retrívra Tristan. Za dobu naší péče se Tristan stal jedním z nás, členem „rodiny Musea Kampa“.

Že zvíře není pouhá věc, chápe asi každý, kdo doma nějaké má. Znamená pro nás mnohem víc. Je pro nás partnerem v osamění, věrným přítelem a společníkem. Je ostuda, že až dosud občanský zákoník nereflektoval, že zvíře není věc, ale je živá bytost jako my.

Právě proto jsem po vzoru německého zákoníku prosadil změnu, která přispěje k vyšší ochraně zvířat. Na zvíře se bude nahlížet jako na smysly nadaného živého tvora, který má zvláštní význam a hodnotu.

Při ochraně života či zdraví života zvířete bude právně možné způsobit i škodu – například zachránit cizího psa z rozpáleného auta i za cenu rozbití okénka. Pokud někdo ublíží zvířeti, bude povinen uhradit náklady na léčbu, a to i kdyby přesáhly cenu zvířete. Vyšší ochrany se dočkají také majitelé zvířat, v potaz bude brána i jiná než peněžní hodnota zvířete, například citový vztah. Nový občanský zákoník dává majiteli mazlíčka právo na náhradu takzvané ceny zvláštní obliby, to znamená nemajetkové újmy, kterou utrpí, pokud mu ho někdo zraní nebo, nedej bože, zabije.

I v tomto směru se náš právní řád konečně dostává na úroveň obvyklou v západní Evropě.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.