(Veronika Ryšávková, Dana Prudíková, MF Dnes, 22. 11. 2013) Lepší bude díkynovému občanskému zákoníku i pozice spotřebitele. Bude mít víc možností odstoupit od nevýhodné smlouvy, bude lépe chráněn také před podomními obchodníky i lichvou.

Paní Kopečková sice dobře ví, že si musí dávat pozor a nenakupovat nic od prodejců na ulici, ale tentokrát se nechala nachytat. Cestou z práce ji zastavil mladík s prosbou, jestli by vyplnila dotazník týkající se chodu její domácnosti. Z předstíraného sociologického průzkumu se však postupně vyklubala nabídka univerzálního elektrického čističe podlahových povrchů. Mladík byl rozený obchodník a čisticího robota natolik vychválil, že se paní Anna nakonec dala zviklat a rozhodla se, že rodině koupí užitečný dárek k blížícím se Vánocům. Jenže cestou z práce se jí to rozleželo v hlavě. Svěřila se proto celá nešťastná manželovi Josefovi. Když mu vylíčila průběh neuváženého obchodu, Josef zajásal, že není nic ztraceno. „To zvládneme. V televizi radili, že máme hlavně dát včas prodejcům vědět, že robota nechceme. Pak nic nemusíme platit,“ uklidňoval manželku.

Už stávající zákoník chrání spotřebitele v případě, že uzavřou smlouvu mimo provozovnu, tj. například na ulici. V takových případech totiž můžou do 14 dnů odstoupit od smlouvy bez udání důvodu. Pan Kopeček ovšem nepočítal s vynalézavostí prodejců, kteří neustále vylepšují své metody, jak podvést zákazníka. Když totiž Anna hned druhý den volala do firmy, která jí robota prodala, že si koupi rozmyslela, vysmáli se jí tam. Upozornili ji, že se ke koupi sice rozhodla na ulici, tedy mimo provozovnu, ale smlouvu šla podepsat do kamenného obchodu firmy, před kterým mladík postával, takže od smlouvy odstoupit nemůže. Odchytávání lidí na ulici není zdaleka jediným trikem, který někteří prodejci používají, aby obešli stávající zákon. Časté je také například pořádání zájezdů s občerstvením zdarma a zpáteční cestou přes prodejnu, kde dojde k podpisu smlouvy. V podobných případech dnes od koupě odstoupit nelze. Nový zákoník však bude spotřebitele chránit stejně, jako by byla smlouva uzavřená mimo obchodní prostory. Od ledna tedy paní Kopečková bude moci, pokud by se ještě někdy podařilo nějakému prodejci přemluvit ji k podobně „výhodnému“ obchodu, od smlouvy bez nervů odstoupit. A to dokonce bez udání konkrétního důvodu. Nebude tedy muset nikomu vysvětlovat, proč si nákup rozmyslela a že zboží vlastně nepotřebuje.

Lichva bude neplatná

Další novinkou bude ochrana spotřebitelů před lichvou. Sousedi Kopečkových potřebovali rychle peníze, a byli proto ochotni podepsat téměř cokoliv. Chtěli pomoci synovi, který se dostal do finančního maléru – jediným kritériem bylo, aby jim peníze přišly co možná nejrychleji. Neřešili tedy, že se zavázali zaplatit roční úrok 150 procent. To je začalo zajímat až v momentě, když nebyli schopni zaplatit ani ten, a přišli za Kopečkovými prosit o pomoc.

Pokud podnikatel takto zneužije něčí tísně či rozrušení a nabídne mu službu za nepřiměřeně vysokou cenu, může se spotřebitel od ledna bránit u soudu, že se jedná o lichvu a že je smlouva neplatná. V zákoníku najdeme i další pravidla pro ochranu těch, kteří nejsou v rovnocenném postavení při vyjednávání smluv.

„Zákon přichází s rozumnou ochranou slabších. Děti nebo zdravotně postižení, ale také spotřebitelé, nájemci bytů nebo zaměstnanci si zaslouží právní ochranu, protože jsou objektivně znevýhodněni. Konkrétní ustanovení se tak snaží o vyrovnání pozic,“ vysvětluje hlavní autor zákoníku Karel Eliáš.

***

DŮLEŽITÉ NOVINKY »Obchodní podmínky ve smlouvách nepůjde schovat. »Nově půjde odstoupit od úvěrové smlouvy, kterou jste následně sjednali na nevymáhat dluh a čekat, až zaplacení vybraného zboží. »Nepůjde bezdůvodně úroky narostou do smlouvě nečitelné (příliš nepřiměřené výše. »Pokud bude písmo ve malé) nebo text běžně nesrozumitelný, je smlouva platná, pouze pokud vám nezpůsobí újmu. Malý obchůdek bude více chráněn před nadnárodními společnostmi

Nový zákoník počítá s tím, že strany si mohou ujednat v zásadě vše, co je pro jejich účely vhodné, pokud se to nepříčí dobrým mravům, veřejnému pořádku či právu týkajícímu se postavení osob. Tento princip se však předpokládá pro strany, jejichž postavení je srovnatelné, například jedna společnost s jinou společností nebo pan Kopeček se sousedem panem Markem. V případě, že dochází k uzavírání smluv mezi stranami, které nejsou v rovném postavení (typicky obchodník se zákazníkem, ale také třeba pronajímatel vůči nájemci), zákoník se snaží práva a povinnosti obou vyvážit a osoby ve slabším postavení více chránit. Jak se tato ochrana například projevuje? * Zákoník například výslovně stanoví, že ačkoliv lze běžně sjednat různě dlouhou promlčecí lhůtu (tj. lhůtu, ve které lze právo, aby vám někdo zaplatil dlužnou částku, účinně vymáhat u soudu), tak to neplatí ve vztazích mezi podnikateli a spotřebiteli, kde spotřebitel je slabší smluvní stranou, pokud by to bylo v jeho neprospěch. PŘÍKLAD Podnikatel by si rád omezil svou odpovědnost tím, že by si dohodl se spotřebitelem, že jeho práva se promlčí již po půl roce, zatímco zákon stanoví tříletou promlčecí lhůtu. To však nemůže. * Dalším příkladem je situace, kdy věřitel nevymáhá bezdůvodně od dlužníka dluh a úroky mezitím narostou do stejné výše jako původní dlužná částka. Za této situace věřitel ztrácí právo požadovat další úroky, a to až do doby, než uplatní své právo u soudu (například vymáhání dluhů Dopravním podnikem). * Zákon také výslovně říká, že nelze vyloučit či omezit právo slabší strany na náhradu škody. Pokud by si to strany ve smlouvě sjednaly, nebude se k takovému ustanovení přihlížet. Například by podnikatel rád uvedl do smlouvy či obchodních podmínek, že neodpovídá za škodu vůbec. To však nemůže. * Zákon také více chrání stranu, která je slabší v důsledku nedostatku informací. Tzv. neúměrné zkrácení je novinka, kdy plnění jedné ze stran je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá strana. Podmínkou je, že ta ze stran, která byla vzájemnou smlouvou zkrácena, o tom nevěděla, a naopak druhá strana o tom věděla, či alespoň vědět musela. Podmínkou naopak není, že slabší strana musí jednat v tísni, rozrušení nebo z nezkušenosti (jak je to vyžadováno u lichvy). PŘÍKLAD Děda Adam vyklízel půdu a našel vcelku zachovalý starý nábytek. Vzhledem k tomu, že děda domeček před nedávnem rekonstruoval a nakoupil si všechno moderní a nové, byla mu stará komoda k ničemu. Když dovezl nábytek do starožitnictví, zkušený prodejce nepřiznal neznalému dědovi, že jde o velice vzácné kousky vysoké hodnoty, ale vyplatil mu pouze „pár šupů“ za materiál. Cenné kousky pak obratem prodal za několikanásobně vyšší hodnotu. CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? A když budu zkrácen, znamená to, že budu moci od smlouvy odstoupit? Nebo bude smlouva neplatná? Neúměrné zkrácení neznamená, že by byla smlouva neplatná, ani že se od smlouvy odstupuje. Zkrácená strana se může domáhat zrušení smlouvy u soudu, a to ve lhůtě jednoho roku od jejího uzavření. Pokud by soud smlouvu zrušil, vracelo by se vše do původního stavu. Namísto rušení je ale také možné, aby strana, která se jednáním obohatila, doplnila, o co byla druhá strana zkrácena. Pokud by tedy starožitník dědovi Adamovi doplatil cenu za starožitný nábytek, nebyl by důvod smlouvu rušit.

Novou povinností zákazníka je vrátit do 14 dnů zboží, které nechce. Obchodník zase musí poukázat zaplacenou částku zákazníkovi do dvou týdnů poté, co se dozví o jeho odstoupení od smlouvy.

Bude možné odstoupit i od smluv, které byly uzavřeny v prodejně

Nový zákoník víc chrání situace, kdy spotřebitel uzavřel smlouvu na dálku, tedy telefonem či přes internet, nebo mimo obchodní prostory podnikatele, což může být třeba při podomním prodeji či na předváděcím zájezdu. Smlouva musí být v souladu se všemi informacemi, které dostal spotřebitel v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. Jedná se například o informace ohledně povinnosti zaplatit zálohu, ohledně zaplacení nákladů na dodání zboží nebo ohledně podmínek mimosoudního vyřizování stížností atp. Změny v obsahu smlouvy mohou být pouze v případě, kdyby si to spolu strany ujednaly. Stejně jako tomu je dnes, bude možné i po Novém roce do 14 dnů odstoupit od smlouvy na dálku či podomního prodeje bez udání důvodu. Nově však bude možné odstoupit i od smluv, které byly sice uzavřené v prodejně, ale bylo to těsně potom, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tento prostor, například na ulici. Na rozdíl od stávajícího zákona nevadí, když se podnikatel o odstoupení dozví později než za 14 dní od převzetí zboží spotřebitelem. Důležité je, zda spotřebitel v této lhůtě od smlouvy odstoupí fakticky, tedy například sepíše a pošle dopis či e-mail. Rozhodující roli pak bude hrát třeba poštovní razítko v případě písemného odstoupení nebo čas odeslání e-mailu. Když podnikatel spotřebitele nepoučí o možnosti odstoupení, prodlužuje se lhůta o rok. Pokud to udělá dodatečně, běží čtrnáctidenní lhůta ode dne následujícího po poučení.

CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? Někdy se stane, že si v e-shopu objednám nějaké zboží, ale nemají je zrovna na skladě, takže mi přijde třeba až za tři týdny. Běží mi lhůta k odstoupení od chvíle, kdy jsem si zboží objednal, nebo kdy mi přišlo? V tomto případě bude běžet lhůta od chvíle, kdy zboží přišlo, resp. kdy si ho spotřebitel vyzvedl, ale není tomu tak vždy. V případě, že si objednáte třeba sedací soupravu a dostanete nejdřív sedačku a až později dvě křesla, která k soupravě patří, bude lhůta běžet až od převzetí poslední části zboží. Kdyby se smlouva týkala opakované pravidelné dodávky zboží – například vám každé čtyři týdny má chodit měsíční vitaminová kúra – lhůta běží od první dodávky zboží. U smluv týkajících se poskytování služeb pak běží lhůta od data uzavření smlouvy.

Nepřiměřené úroky budou neplatné Novinkou v občanskémzákoníku je i institut lichvy. Dnes takové ustanovení chybí. Ujednání, ve kterém by si strany sjednaly nepřiměřené úroky či nepřiměřenou smluvní pokutu, dnes mohou soudy prohlásit za neplatné pouze z důvodu porušení dobrých mravů. Novýobčanskýzákoník počítá s lichvou výslovně. Jedná se o situaci, při které osoba zneužije tísně, nezkušenosti či rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jiného, aby od něj získala plnění, které je nesrovnatelně vyšší než to, co musí sama vydat. Je to obecné ustanovení, soud bude vždy přihlížet ke konkrétním podmínkám, za kterých byla smlouva uzavírána. CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? Jak bude soud posuzovat, co je a co není lichva? Jsou na to speciální limity? Zákoník nestanoví přesné limity toho, co je a co není lichva. Požadavky na takovou úpravu zde sice byly, ale je pravda, že pro každého mohou být tyto situace individuální. Pro důchodkyni bez dalšího příjmu bude otázka hranice nepoměru v plněních jinde, než je u zaměstnané osoby v produktivním věku. To samé platí i o nabytých zkušenostech a tísni. Proto bude soud každou tuto situaci posuzovat jednotlivě. Lichva byla přece trestným činem. Na této koncepci se něco mění? Nemění, lichva dál zůstává trestná. Ochrana proti lichvě v občanskémzákoníku, která spočívá v možnosti zmenšení škodlivých následků pro slabší stranu například úpravou nepřiměřených ujednání, doplňuje trestněprávní rovinu, jejímž hlavním cílem je potrestat pachatele trestné činnosti.

Z úvěrů nabízených prodejci se dá vyvázat Důležitou a velmi užitečnou novinkou je vyvázání spotřebitele z úvěrové smlouvy, když pomocí něj hradí cenu zboží z hlavního závazku, od kterého nicméně v mezidobí odstoupil. Doposud toto bylo možné pouze u omezeného množství smluv, nově se tato možnost rozšiřuje na všechny spotřebitelské smlouvy. Podmínkou nicméně je, že úvěr musí alespoň zčásti sloužit k zaplacení ceny kupovaného výrobku. Když spotřebitel využije svého práva a odstoupí, nesmí ho podnikatel za toto jeho jednání jakkoliv trestat. PŘÍKLAD Paní Anna, kterou chytil podomní prodejce na ulici, chce koupit rodině k Vánocům robota, ale přesahuje to její momentální finanční možnosti. Půjčovat od rodiny si ale nechce, má to být přece překvapení. Využije proto nabídky prodejce, který spolu s robotem nabízí i úvěr, ze kterého lze nákup financovat. Pokud by paní Kopečková následně úspěšně odstoupila od smlouvy o nákupu robota, účinky odstoupení se budou vztahovat i na uzavřenou smlouvu o úvěru.

Slovníček PODNIKATEL Pro účely ochrany spotřebitele se za podnikatele považuje jak osoba, která uzavírá smlouvy související s její obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, tak též osoba, která podnikatele přímo nebo nepřímo zastupuje. SLABŠÍ STRANA je kdokoliv, kdo je vůči druhé smluvní straně, se kterou sjednává smlouvu či jinak jedná, v nevýhodném, slabším postavení. Může jí být spotřebitel, ale i dítě či osoba postižená. Na rozdíl od spotřebitele se nemusí jednat pouze o osobu fyzickou, ale mohou jimi být i osoby právnické. ADHEZNÍ SMLOUVY jsou ty smlouvy, jejichž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (účet v bance, služby telekomunikační společnosti, plynárny...). TIME-SHARE se používá k označení spotřebitelských smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení a jiných rekreačních služeb. DOBRÉ MRAVY nejsou definované v zákoně, jde o pravidla vycházející z etiky a morálky. VEŘEJNÝ POŘÁDEK jde o základní prvky fungování společnosti, bez nichž by zanikl řád; nemohu si sjednat například to, že převedu nemovitost bez zápisu v katastru. NEÚMĚRNÉ ZKRÁCENÍ je závazek, který je od počátku objektivně hrubě nevyvážený ve vzájemném plnění stran. Zkrácená strana jej může napadnout a domáhat se jeho zrušení či změny. LICHVA je neúměrné zkrácení, které je doprovázeno zneužitím situace slabší strany. Lichva způsobuje neplatnost a je i trestným činem. OBCHODNÍ PODMÍNKY jsou standardizovanou a závaznou součástí smlouvy, pokud na ně smlouva odkazuje a pokud jsou k ní připojeny nebo jsou stranám známy (např. z nabídky či z internetu). Nově nebude možné v nich schovávat překvapivá ujednání. ABSOLUTNÍ NEPLATNOST působí vždy přímo ze zákona, od počátku, a není třeba, aby se jí někdo dovolával. Soud k ní přihlíží i bez návrhu. RELATIVNÍ NEPLATNOST právní jednání (například smlouva) se považuje za platné až do okamžiku, kdy se osoba, na jejíž ochranu je relativní neplatnost stanovena, této neplatnosti dovolá. Dovolat se lze oznámením neplatnosti druhé straně, pokud tato oznámení nerespektuje, rozhoduje o ní soud. Než uzavřete smlouvu, musíte být přesně informováni

Spotřebitelem je každý člověk, který mimo své podnikání nebo povolání jedná s podnikatelem nebo s ním uzavírá smlouvu. Typicky člověk nakupující obuv či oblečení v obchodě. Nemůže jím být právnická osoba, tedy společnost. Podnikatelem je podle nového zákoníku ten, kdo vykonává soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost. Považuje se za něj osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo třeba osoba s živnostenským oprávněním. Není tedy důležité, jestli jde o člověka nebo právnickou osobu, důležitá je jeho podnikatelská činnost. Je totiž zcela běžné, že stejná osoba někdy vystupuje jako podnikatel a vzápětí naopak v roli spotřebitele. PŘÍKLAD Pan Kopeček je úspěšný podnikatel, ale když jde v poledne na oběd nebo si jde po práci koupit novou sekačku na trávu, nevystupuje jako podnikatel, ale jako spotřebitel a je v takových situacích i více chráněn zákonem než při svých podnikatelských aktivitách. Zákoník ukládá podnikateli, aby v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy informoval zákazníka o všech důležitých záležitostech, které mohou hrát roli v jeho rozhodování. Musí tak učinit jasně, srozumitelně a v jazyce, ve kterém je uzavíraná smlouva. V případě, že je možné vyložit obsah smlouvy různě, platí, že se použije výklad, který je pro spotřebitele nejvýhodnější. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou závazná a strany se od nich ve smlouvě nemůžou odchýlit. Zákonem zakázaná jsou zejména taková ujednání, která: * omezují nebo vylučují práva spotřebitele v případě, že budou plněna vadně nebo že bude spotřebiteli způsobena škoda (paní Kopečková nemůže zakoupit robota a současně se ve smlouvě vzdát práv na reklamaci) * dávají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebitel toto právo nemá * zavazují spotřebitele ke splnění smlouvy za takových podmínek, se kterými se před uzavřením smlouvy nemohl seznámit * dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran * odkládají určení ceny až na dobu plnění nebo umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž by měl spotřebitel právo při podstatném zvýšení ceny od smlouvy odstoupit * umožňují, aby podnikatel nevrátil spotřebiteli to, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře či od ní odstoupí (není možné, aby paní Kopečková nedostala zpět zaplacenou zálohu, ačkoliv si již nákup dávno rozmyslela) * zakládají podnikateli právo vypovědět závazek bez přiměřené výpovědní doby (nejde, aby podnikatel vypověděl třeba smlouvu o ubytování „na hodinu“) * zbavují spotřebitele nároku uplatnit sporné právo u nezávislého subjektu, tedy u soudu * nutí spotřebitele plnit, k čemu se zavázal, zatímco podnikateli by vznikla taková povinnost až splněním podmínky závislé na jeho vůli CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? Co se stane, když jako spotřebitel uzavřu s nějakým podnikatelem smlouvu, ale nevím, že je v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele? Smlouva jako celek zůstane dál platná – jejím uzavřením jste dali najevo svou svobodnou vůli a zákoník vás o ni nepřipraví. K ustanovením, která by byla v rozporu se zákonem, se nepřihlédne. Nebudou mít tedy žádný právní účinek, ale na zbytek smlouvy to nebude mít dopad. Spotřebitel se nemůže ani platně vzdát práva, které je v zákoníku na jeho ochranu (dopředu souhlasit s tím, že nebude uplatňovat reklamaci věci, pokud bude mít vadu).

Smlouva v bance vám musí být jasná

Zakládali jste si v bance účet, objednávali jste si dodávky plynu, sjednávali smlouvu s telefonním operátorem? Všechny smlouvy, které vám byly předloženy a jejichž obsah jste nemohli ovlivnit, jsou tzv. adhezními smlouvami. Takové smlouvy nejsou výsledkem vyjednávání stran, ale jejich obsah definuje pouze ta silnější z nich s tím, že slabší strana má pouze možnost smlouvu podepsat či odmítnout. Zákoník ale i zde myslí na ochranu slabší smluvní strany, aby ta silnější nezneužila svého postavení a nevnutila slabší straně jednostranně své podmínky. Jednak je nutné, aby silnější strana seznámila slabší stranu s těmi doložkami v adhezních smlouvách, které odkazují na podmínky uvedené mimo hlavní text smlouvy, a s jejich významem, který musí pochopit průměrně rozumný člověk. Jinak bude doložka neplatná. Výslovné seznámení není nutné pouze za situace, že slabší strana musela význam doložky znát například z důvodu, že stejnou smlouvu uzavírá opakovaně a předtím slabší strana neměla s plněním dle této doložky problém. Určitě jste se také již setkali se smlouvami s extrémní hustotou textu psanými malým nečitelným písmem tak, aby klienty pokud možno co nejvíce odradily od jejich studia. Pokud bude doložka v adhezní smlouvě obsahovat ujednání, které lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo bude pro průměrně rozumného člověka nesrozumitelná (tj. dotčený člověk nebude schopen zjistit důsledky, které pro něj taková smlouva bude mít), je takové ujednání platné pouze za situace, pokud nepůsobí slabší smluvní straně újmu, nebo pokud druhá strana prokáže, že význam doložky slabší straně dostatečně vysvětlila. Slabší strana je také chráněna při uzavírání smlouvy adhezním způsobem před doložkou, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod. I v tomto případě se bude moci slabší strana dovolat neplatnosti takového ujednání. Jedná se zejména o situace, kdy se smlouva odchyluje od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech. PŘÍKLAD Již jsme líčili situaci Kopečkových, kteří když kupovali auto a neměli dost peněz, půjčili si část kupní ceny od společnosti, která nabízela peníze zdánlivě rychle a bez problémů. Smlouva se jim zdála jasná, ale nevšimli si odkazu na obchodní podmínky uvedené nenápadně malým písmem na druhé straně – za úvěr tak nakonec museli zaplatit ještě několik neočekávaných a naprosto absurdních plateb. Například poplatek za zprostředkování. Nově by byli chráněni lépe. CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? Týká se tato ochrana pouze spotřebitelů, nebo se jí mohou dovolávat i podnikatelé? Adhezní smlouvy mohou být uzavírány i mezi podnikateli, protože i ti mohou být v určitých situacích slabší stranou. Typicky podnikatel, který rozjíždí své podnikání a jde si žádat do banky o úvěr. Podnikatelé si však mohou pravidla k ochraně slabší strany mezi sebou vyloučit, pokud však strana neprokáže, že doložka mimo vlastní text smlouvy hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

Pokud vracené zboží poničíte, musíte zaplatit škodu

Do 14 dnů od odstoupení od smlouvy musí spotřebitel koupené zboží vrátit. Opět stačí, když ho v této lhůtě alespoň odešle. Stejnou lhůtu má podnikatel na vrácení peněz a počítá se od chvíle, kdy mu bylo odstoupení od smlouvy doručeno. Peníze musí vrátit stejným způsobem, jakým se k němu dostaly od spotřebitele (např. bankovním převodem či složenkou), jiný způsob platby si spolu ale mohou strany dohodnout, když to pro ně bude výhodnější. Vracet se budou i náklady na nejlevnější možné dodání zboží, které podnikatel nabízí.

PŘÍKLAD Praděd Adam si objednal přes internet novou mikrovlnnou troubu, aby si mohl ohřívat obědy, které si nechává vozit. Nejlevnějším způsobem doručení byl poštovní balík, jenže praděd si objednal dvakrát tak drahou kurýrní službu, protože si chtěl nechat mikrovlnku vynést až k sobě do patra. Když se rozhodne nevyhovující troubu vrátit, zaplatí mu firma vedle zboží také cenu za poštovní balík, nikoli za kurýra. CO BY MOHLO BÝT NEJASNÉ? V jaké podobě musí podnikatel akceptovat vrácené zboží? Když totiž chci nějaké zboží vyzkoušet, většinou zničím původní obal, takže ho nemůžu zpátky zabalit, nebo ho složím a už nejde rozložit do původního stavu. Samozřejmě není možné, abyste zboží vrátili v originálním neporušeném obalu, a obchodník to od vás až na zákonem stanovené výjimky ani nemůže chtít. Na druhou stranu ale nový zákoník zohledňuje situace, kdy zákazník věc 14 dní vytrvale používá a s vědomím toho, že bude věc vracet, si s užíváním nebere servítky. Spotřebitel tak bude odpovídat za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s ním jinak, než bylo nutné s ohledem na jeho povahu a vlastnosti.

PŘÍKLAD Mikrovlnná trouba, kterou si praděd Adam objednal přes internet, mu vůbec nevyhovovala. Měla malý displej a tlačítka, takže na ně Adam neviděl. Přišel na to, až když troubu rozbalil a vyndal z krabice, kterou předtím potrhal. Kdyby troubu za takové situace vrátil, nic navíc neplatí. Pokud by si v ní ale například ohříval mléko, které by vzkypělo, nebo dal ohřát skleněnou misku, která není určená do mikrovlnky, a ta praskla a poškodila vnitřek, odpovídal by za snížení hodnoty, popř. škodu. Za snížení hodnoty nic hradit nemusíte v případě, že vám podnikatel nesdělil podmínky, lhůtu a postupy pro odstoupení od smlouvy, nebo vás neodkázal na formulář pro odstoupení od smlouvy. V některých případech už z logiky věci od smlouvy odstoupit nejde. Například v případě, že byste si objednali dva dny před Štědrým dnem čerstvě vyloveného a vykuchaného kapra, těžko si lze představit, že byste si koupi na Štěpána rozmysleli a zkaženou rybu vrátili.

Zákon proto upravuje situace, kdy od smlouvy odstoupit nemůžete. Je to zejména: * u věcí, které jste si nechali upravit na míru, například jste si u objednaného obleku nechali zkrátit nohavice a rukávy * v případě zboží podléhajícího rychlé zkáze, jako třeba maso, čerstvé ovoce nebo řezané květiny * zboží, které se už nevratně smísilo s jiným zbožím, například když si koupíte barvu a přidáte k ní ředidlo * zboží, které se prodává v hygienickém obalu, který byl porušen * u hudby, filmů nebo počítačového programu stažených z internetu nebo na nosiči s porušeným obalem * u předplatného na noviny nebo časopisy * tam, kde se cena určuje podle burzy nebo podobného trhu * u smlouvy o opravě nebo údržbě provedené v místě určeném spotřebitelem a na jeho žádost * u smluv o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času v nějakém konkrétním termínu, například u jízdenky nebo vstupenky do kina

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.