(Jiří Hardoš, Právo, 23.11.2013) Nový občanský zákoník přináší uvolnění pro uzavírání, změnu i zánik smluv a závazků. Pokud stranám nebude vyhovovat zákonná úprava, budou si moci práva a povinnosti určit po svém. Vedle větších možností ale kodex zároveň více dbá na ochranu slabší strany.

Například hned v několika ustanoveních obsahuje ochranu před tzv. překvapivými ujednáními. Tedy před tím, aby někdo včlenil třeba ustanovení o vysoké smluvní pokutě extrémně malým písmem na místo, kde by je nikdo nečekal. A to v rámci obchodních podmínek nebo pak i kdekoli v textu smlouvy, která se uzavírá tzv. adhezním způsobem. To je smlouva, kterou již má jedna ze stran připravenou, a druhá ji buď podepíše, nebo nechá být. Vedle spotřebitelů, kteří by takto měli být chráněni již v současnosti, nová úprava pomůže především menším živnostníkům.

Smluvní a závazkové právo ještě třeba s rodinným patří k oblastem, kde s příchodem nového občanského zákoníku nedochází ke zcela revolučním změnám. „Některé instituty jsou nové, úprava některých smluv obsahuje dílčí změny, avšak nejde o radikální změnu právní úpravy,“ říká bývalý náměstek ministerstva spravedlnosti a spoluautor nového kodexu Filip Melzer, který působí na katedře občanského a pracovního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Nový zákoník především sjednocuje úpravu smluv a závazkového práva „pod jednu střechu“. V současnosti totiž paragrafy o smlouvách najdeme v různých zákonech, navíc se mohou lišit.

Kodex také často výslovně stanoví pravidla, o kterých se sice současné zákony nezmiňují, lze je však dovodit z obecných ustanovení nebo judikatury a v praxi se tak nic moc měnit nebude. Příkladem může být úprava předsmluvní odpovědnosti nebo lichvy. Nový zákoník obsahuje i pojmy, které současné zákony neznají. V některých případech, jako třeba u závdavku, jde o úplné novinky. V jiných, jako u výprosy nebo pachtu, jde jen o zavedení nových termínů pro něco, co již v zákonu nebo judikatuře máme. Pacht je v současnosti zařazen pod nájmem a zjednodušeně řečeno znamená, že nájemce (pachtýř) s věcí hospodaří a ta mu přináší výnosy. Například zemědělská půda. Výprosa je zase označení pro situaci, kdy vlastník někomu přenechá nějakou věc bezplatně k užívání a kdykoli může požadovat její vrácení.

Třeba když si od souseda půjčíte šroubovák.

Jednáte jen naoko? Odpovídáte za škodu

CO SE MĚNÍ: Plánujete s někým uzavřít obchod, ale rádi byste ho přiměli, aby sáhl hlouběji do kapsy? Jedním ze způsobů, jak toho docílit, je, že se na scéně objeví další zájemce. Pokud však s druhým zájemcem jednáte jen naoko a vůbec nemáte v úmyslu s ním smlouvu uzavřít, bude se na vás vztahovat ustanovení o tzv. předsmluvní odpovědnosti. A vy budete odpovídat za škodu, která mu tím vznikne.

Klíčový paragraf: § 1728/1 Každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít.

CO SE MĚNÍ: Další ustanovení umožňuje požadovat náhradu škody, která vznikne jedné ze stran tím, že se druhá strana na poslední chvíli bezdůvodně rozhodne smlouvu neuzavřít. Podle Melzera nárok na náhradu škody v podobném případu judikoval již v současnosti Nejvyšší soud.

Klíčový paragraf: § 1729 (1) Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.

            (2) Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

Hodnocení Filipa Melzera: Předsmluvní odpovědnost stávající občanský zákoník upravuje velmi nedostatečně, vlastně vůbec. Přitom jde o přímý projev tzv. principu poctivosti, na který jsme v našem právu, na rozdíl od vyspělých států, poněkud pozapomněli. Lze velmi přivítat, že nový občanský zákoník tento princip stejně jako předsmluvní odpovědnost již upravuje výslovně. Tato úprava může nepochybně napomoci kultivaci ve smluvních vztazích, které by neměly být založeny na tom, že se druhou stranu pokouším nějak doběhnout.

Nezbylo vám nic? Vemte si dary zpět

CO SE MĚNÍ: Darovací smlouva dozná určitých změn, které jsou inspirovány rakouskou úpravou. Novinkou bude možnost odvolat dar kvůli nouzi dárce. Jde o situaci, kdy se dárce, nikoli vlastní vinou, dostane do finančních potíží. Do tak velkých, že nezvládne platit za základní životní potřeby, tedy jídlo nebo bydlení. Pokud k něčemu takovému dojde v současnosti a obdarovaný se ke svému dřívějšímu mecenáši najednou nezná, tak ten má zpravidla smůlu. „Staré právo toto vůbec neřeší. V podstatě se vychází z toho, že dotčený člověk má právo na sociální dávky,“ říká Melzer. Podle nového kodexu bude moci požadovat vrácení daru. Samozřejmě za situace, kdy je ještě co vrátit. Ať již samotný dar, nebo výtěžek z něj. Pokud by se obdarovaný chtěl vrácení daru vyvarovat, připadá v úvahu, že by místo toho zchudlému „sponzorovi“ pravidelně finančně přispíval.

Klíčový paragraf: § 2068/1 Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba.

Příklad: Jiří zdědil dva byty. Ze zahraničí se vrátí jeho bratranec Roman a zeptá se ho, zda by si nemohl byt pronajmout. Jiří má dobře placenou práci a chce svému bratranci pomoci. Proto mu byt nepronajme, ale rovnou daruje.Jednoho dne  se však Jiřího štěstí zlomí. Utrpí těžké poranění, skončí na vozíčku a všechny své úspory postupně vyplatí za drahou, ale neúčinnou léčbu. Nakonec skončí i bez svého bytu a musí do nájmu. Peněz se mu nedostává, a tak žádá o pomoc Romana. Marně. V současnosti by byl Jiří odkázán na sociální dávky. Podle nového kodexu bude moci žádat o vrácení daru, případně o příspěvky na živobytí.

Hodnocení Filipa Melzera: Odvolání daru pro nouzi v našem právním řádu platilo až do roku 1951, pak se předstíralo, že u nás nouze neexistuje. Je na místě, aby obdarovaný, který dar či jeho hodnotu dosud má u sebe, v případě velmi tíživé situace dárce, do které se nedostal vlastní vinou, darované prostředky využil k jeho podpoře.

Nevděčný obdarovaný může o dar přijít

CO SE MĚNÍ: Nový občanský zákoník ze současného kodexu převzal a přeformuloval možnost odvolat dar pro nevděk obdarovaného. Byť se to tak nyní nenazývá. Podle současné úpravy se může dárce domáhat vrácení daru, pokud se k němu nebo k jeho rodině obdarovaný chová způsobem, který hrubě porušuje dobré mravy. Tím je míněna situace, kdy obdarovaný projevuje svůj „vděk“ třeba bitím nebo okrádáním dárce. Vnovém občanském zákoníku je to upraveno velmi podobně, byť trochu podrobněji. Dárce bude moci odvolat dar do jednoho roku od chvíle, kdy mu obdarovaný ublížil. Právo odvolat dar přitom přechází i na jeho dědice, pokud mu v tom někdo nebo něco zabránilo.

Klíčový paragraf: § 2072 (1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

            (2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

CO SE MĚNÍ: Kodex reaguje i na situace, ke kterým může dojít, ale stávající zákoník je neřeší. Od Nového roku tak bude jasné, že vedle samotného daru bude muset nevděčný obdarovaný, jakožto nepoctivý držitel, vrátit i výtěžek z majetku, který od dárce obdržel. Klíčový paragraf: § 2073 Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

Příklad: Filip dostal od svého otce byt. Nebydlí v něm, ale pronajímá jej. Jednoho dne se pohádá s otcem a surově jej zbije. Filipův otec se po několika měsících úspěšně domůže vrácení bytu od nevděčného syna. V současnosti by bylo otázkou, komu by připadlo nájemné, které Filip vybral v době od napadení otce. Podle nového občanského zákoníku by patřilo otci.

CO SE MĚNÍ: Jednou z novinek, které kodex přináší, je darování pro případ smrti. „To dnes není možné. Znamená to, že si dárce s obdarovaným za života sjednají, že se obdarovaný stane vlastníkem v okamžiku smrti dárce,“ vysvětluje Melzer. Darování pro případ smrti se blíží odkazu, který spadá pod dědění. Jsou však mezi nimi rozdíly. Například odkaz může zůstavitel (kdo odkazuje) odvolat. U darování pro případ smrti to možné není. Pokud by obdarovaný nepřežil dárce, přišli by na řadu dědicové.

Klíčový paragraf: § 2063 Darování závislé na podmínce, že obdarovaný dárce přežije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2057.

Hodnocení Filipa Melzera: Podrobnější úprava odvolání daru pro nevděk je na místě. Starý zákoník, který tento problém řeší jednou větou, nechává mnoho otázek otevřených. V zásadě je třeba uvítat i možnost darování pro případ smrti.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.