(Právo, Jiří Hardoš, 14.12.2013) Spotřebitele je třeba chránit, a to tak, že velmi. Tímto heslem se podle všeho řídili tvůrci nového občanského zákoníku.

Zdůraznit lze třeba snahu znepříjemnit život nepoctivým obchodníkům, pro které se v Česku zažilo označení „šmejdi“. Kodex totiž reaguje na některé jejich triky.

            Zároveň ale platí, že revoluční změny se spotřebitelskému právu spíše vyhnuly. Ustanovení týkající se spotřebitelských smluv někdy přebírají dosavadní úpravu, byť s určitými změnami. I v novém občanském zákoníku tak lze najít například výčet tzv. zakázaných ujednání, která když se dostanou do smlouvy, tak se na ně hledí, jako by ve smlouvě vůbec nebyly uvedeny.

Nově jsou výslovně zapovězena ta, která zákazníka zbavují práva podat žalobu, případně mu ukládají povinnost obrátit se na rozhodce, jenž se nemusí řídit právními předpisy chránícími spotřebitele.

            Z některých ustanovení, která neplatila pro všechny případy, zase tvůrci kodexu udělali obecné pravidlo. Příkladem je propojení smlouvy na pořízení nějakého zboží s úvěrem, který spotřebitel dostane na uhrazení ceny za nějakého přispění stejného podnikatele.

            Pokud spotřebitel odstoupí od smlouvy, automaticky skončí i související smlouva o úvěru. A zákazník za to nebude moci být nijak sankcionován.

            Toto se bude vztahovat na smlouvy uzavřené na dálku, například přes internet. V ostatních případech to bude platit jen tehdy, když si strany nesjednají něco jiného.

            Další změny se týkají situací, které jsou dnes ne zcela jasné, jako v případě tzv. neobjednaného plnění. Co se zbožím, které vám přijde, aniž jste si ho objednali? Kdo je jeho vlastníkem? A co s ním můžete dělat?

            „Dnes se spíš dovozuje, že se spotřebitel stává vlastníkem této věci. Jenže kdyby to byla pravda, tak je to nejlepší způsob, jak se zbavit radioaktivního odpadu,“ poukazuje s nadsázkou na mezery stávající úpravy exnáměstek ministerstva spravedlnosti a spoluautor nového kodexu Filip Melzer, který působí na katedře občanského a pracovního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

            Podle nového zákoníku se spotřebitel stane tzv. poctivým držitelem. Nebude vlastníkem, ale bude moci věc užívat nebo vyhodit, aniž by mu z toho vznikly nějaké povinnosti. Na spotřebitele se bude vztahovat i ochrana před tzv. překvapivými ujednáními. Tedy například před tím, aby se ustanovení o vysoké smluvní pokutě vsunulo na místo, kde by je nikdo nečekal. Například v rámci obchodních podmínek.

Před podpisem smlouvy musí obdržet dostatek informací

CO SE MĚNÍ: Nový občanský zákoník ukládá podnikatelům, aby spotřebitele ještě před uzavřením smlouvy zásobili informacemi, které pro něho mohou být důležité. Mimo jiné ho budou muset informovat o své totožnosti, kontaktu na sebe, budou muset popsat nabízené zboží nebo službu, sdělit cenu, způsob platby i dodání nebo jej poučit, co dělat v případě, že dodané zboží nebo služba budou mít vady.

            Podobně široké informační povinnosti sice obsahuje i současný občanský zákoník, ovšem pouze u smluv uzavíraných na dálku. Tedy například přes eshop. Melzer ovšem upozorňuje na to, že nový kodex obsahuje pár výjimek. Takto důkladné informování odpadne třeba při obstarávání „záležitostí každodenního života“.

Klíčový paragraf: § 1811/2 Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a tyto skutečnosti nejsou zřejmé ze souvislostí, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku

            a) svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo nebo adresu pro doručování elektronické pošty nebo jiný kontaktní údaj,

            b) označení zboží nebo služby a popis jejích hlavních vlastností, c) cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků,

            d) způsob platby a způsob dodání nebo plnění,

            e) náklady na dodání, a pokud tyto náklady nelze stanovit předem, údaj, že mohou být dodatečně účtovány, f) údaje o právech vznikajících z vadného plnění, jakož i o právech ze záruky a další podmínky pro uplatňování těchto práv,

            g) údaj o době trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou, h) údaje o funkčnosti digitálního obsahu včetně technických ochranných opatření a

            i) údaje o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem, které jsou podnikateli známy nebo u nichž lze rozumně očekávat, že by mu mohly být známy.

Příklad: Petr s Jarmilou plánují, že si nechají vyrobit kuchyňskou linku. Firma, kterou si vyhlédli, bude dobře připravená na povinnost, kterou zavede nový občanský zákoník, a předem si připraví veškeré podstatné informace o sobě, výrobcích, možných způsobech platby nebo o tom, jak postupovat, kdyby byla linka vadná.

            Jakmile Petr s Jarmilou dorazí do kanceláře, aby obchod dohodli, dostanou tento soubor informací v praktické, tištěné podobě. Na každodenní nákupy se ale široká informační povinnost vztahovat nebude. Z prodejny potravin nebo z trafiky si tak Petr žádný štos papírů odnášet nebude. Hodnocení Filipa Melzera: Posilování ochrany spotřebitele má smysl, což ukazují i medializované kauzy současnosti. Nový občanský zákoník tuto ochranu přiměřeným způsobem rozšiřuje. Tedy tak, aby to nepřiměřeně nezatěžovalo podnikatele a současně byl spotřebitel dostatečně chráněn. Je tím vyvažována nerovnost jejich postavení, způsobená kromě jiného i nedostatečnou informovaností spotřebitele.

Už žádné klamavé nabídky

CO SE MĚNÍ: Naláká vás prodejce na výhodnou cenu a vynikající podmínky, po uzavření smlouvy však zjistíte, že je vše jinak? Po 1. lednu nebudete si muset zoufat a smůlu bude mít naopak vykutálený podnikatel, který vás tahal za nos.

            Nový občanský zákoník totiž u smluv uzavíraných na dálku nebo mimo obchodní prostory stanoví, že smlouva musí obsahovat i údaje, které podnikatel sdělil spotřebiteli před jejím uzavřením. Pokud se budou lišit, aniž se na tom strany shodly, bude platit jednoduše to, co bude příznivější pro spotřebitele.

            „A to, co je pro něho výhodnější, by si měl určit spotřebitel sám,“ podotýká Melzer.

            Výhodnější nabídky se bude moci spotřebitel dovolávat i ve chvíli, kdy ji smlouva obsahovat nebude. Samozřejmě ale platí, že pokud bude učiněna pouze ústně, bude zřejmě problém s důkazy.

Klíčový paragraf: § 1822/1 Smlouva musí obsahovat i údaje sdělené spotřebiteli před jejím uzavřením. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají. Uzavřená smlouva musí být v souladu s údaji, které byly spotřebiteli sděleny před uzavřením smlouvy. Tyto údaje lze změnit, pokud si to strany výslovně ujednají, jinak platí jako obsah smlouvy údaj pro spotřebitele příznivější.

Příklad: Bořek by rád strávil zimní měsíce ve Španělsku. Přes internet si najde inzerát podnikatelky, která nabízí zprostředkování ubytování. A to přesně podle Bořkova gusta: dům na pláži za přijatelnou cenu. Jaké je však jeho překvapení, když po uzavření smlouvy a zaplacení zálohy zjistí, že konečná cena bude mnohem vyšší.

            Bořek sice může do 14 dnů odstoupit od smlouvy, to se mu však nechce kvůli nedostatku času. Podle nového občanského zákoníku by jako obsah smlouvy platila původní příznivější nabídka.

Hodnocení Filipa Melzera: Další nový institut, který účinně zabrání některým podnikatelským praktikám. Podnikatelé se mnohdy řídí heslem „slibem nezarmoutíš“ ve snaze nalákat co nejvíce klientů. Citované ustanovení je konkrétním promítnutím zásady zdůrazněné v úvodu občanského zákoníku (§ 3 odst. 2 písm. d)), že daný slib zavazuje, pokud tedy podnikatel naslibuje a pak neplní své sliby a uzavře smlouvu s jiným obsahem, pak taková smlouva zavazuje strany v tom rozsahu, který je pro spotřebitele příznivější.

Při odstoupení od smlouvy dostanete zpět peníze i náklady na dodání

CO SE MĚNÍ: Nový občanský zákoník, podobně jako ten stávající, umožní do 14 dnů odstoupit od smluv uzavřených na dálku nebo mimo obchodní prostory, třeba s podomním prodejcem. A to bez udání důvodu. Prostě bude stačit, že si spotřebitel obchod rozmyslí. Čtrnáctidenní lhůta začne běžet okamžikem převzetí zboží. V případě, že půjde o několik druhů zboží nebo bude dodáváno na několik částí, bude běžet ode dne převzetí posledního kusu. Pokud půjde o opakované dodávky zboží, lhůta se bude počítat naopak hned od první dodávky. Byť doba zůstává stejná, spotřebitelům se fakticky od 1. ledna o nějaký den prodlouží.

            Oznámení o odstoupení od smlouvy nebude muset být ve lhůtě 14 dnů podnikateli doručeno, ale postačí, když bude v jejím průběhu jen podáno na poštu.

Klíčový paragraf: § 1818 Má-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, nevyžaduje se, aby uvedl důvod, a s právem odstoupit od smlouvy nelze spojit postih. Využije-li spotřebitel právo odstoupit od smlouvy podle ustanovení tohoto dílu, považuje se lhůta pro odstoupení za zachovanou, pokud spotřebitel v jejím průběhu odešle podnikateli oznámení, že od smlouvy odstupuje. CO SE MĚNÍ: Podnikatel bude muset spotřebiteli před uzavřením smlouvy sdělit další podstatné údaje, mimo jiné jej poučit o právu od smlouvy odstoupit. Pokud tak neučiní, prodlouží se lhůta na rok a 14 dnů. V případě smluv uzavíraných na dálku si tak spotřebitel oproti dnešku polepší. Současný zákoník totiž lhůtu prodlužuje „pouze“ na tři měsíce.

            Pokud však podnikatel svou chybu napraví a poučí spotřebitele dodatečně, začíná běžet původní čtrnáctidenní časový úsek. Klíčový paragraf: § 1829/2 Nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s § 1820 odst. 1 písm. f), může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

CO SE MĚNÍ: Po odstoupení od smlouvy začne běžet další čtrnáctidenní lhůta, v jejímž rámci spotřebitel vrátí zboží a podnikatel peníze. A to včetně nákladů, které spotřebitel zaplatil za dodání, třeba za poštovné. Bude mít vždy ovšem nárok na nejlevnější způsob, který mohl využít.

            A pokud podnikatel předem spotřebitele neupozornil, že v případě odstoupení od smlouvy ponese sám náklady na vrácení zboží, zaplatí i tento výdaj. V současnosti to jde vždy z kapsy spotřebitele.

Klíčový paragraf: § 1832/1 Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, vrátí mu podnikatel bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů od odstoupení od smlouvy, všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Podnikatel vrátí spotřebiteli přijaté peněžení prostředky jiným způsobem jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasil a pokud mu tím nevzniknou další náklady. Hodnocení Filipa Melzera: Nová právní úprava se přizpůsobuje právu Evropské unie, se kterým byla ta dosavadní do určité míry v rozporu. Současně reaguje na změny v evropském právu, které posilují postavení spotřebitele. Při reklamaci máte ihned nárok na vrácení peněz

CO SE MĚNÍ: Klasická, dvouletá záruka, v jejímž rámci podle současného občanského zákoníku prodávající odpovídá „za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době“, v novém kodexu takto uvedena není. Objevily se proto interpretace, že zákoník se zárukou v dnešním smyslu nepočítá. „Někteří záruku zpochybňují. Ona tam však ve skutečnosti stále je,“ nesouhlasí s takovým výkladem Melzer.

            A upozorňuje na to, že právo spotřebitele na reklamaci vad, které se vyskytnou do dvou let od převzetí zboží, zákoník obsahuje i nadále. Neoznačuje ho však jako záruku, nýbrž hovoří o právu z vadného plnění.

            „Je to jenom změna nálepky, na obsahu se nic nemění,“ zdůrazňuje právník.

            I po Novém roce by tak měl prodávající odpovídat kupujícímu za to, že věc nemá při převzetí vady a má naopak vlastnosti, které si strany dojednaly. Zákoník dá kupujícímu možnost uplatnit právo z vady, která se u zboží objeví do dvou let od převzetí. Klíčový paragraf: § 2165/1 Kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době 24 měsíců od převzetí.

CO SE MĚNÍ: K posunu dojde u reklamace. V současnosti se přihlíží k tomu, zda vadu lze, nebo nelze odstranit. Nový občanský zákoník rozlišuje, zda je vadné plnění nepodstatným, nebo podstatným porušením smlouvy.

            V prvním případě bude mít kupující právo na odstranění vady nebo přiměřenou slevu. Když prodávající neodstraní vadu včas nebo ji opravit odmítne, bude moci zákazník požadovat slevu nebo bude moci od smlouvy odstoupit, což znamená vrácení peněz. Pokud však půjde o podstatné porušení smlouvy, bude moci zákazník okamžitě zvolit, zda chce věc opravit, vyměnit, dostat slevu nebo odstoupit od smlouvy.

            „Podstatné porušení smlouvy je, když si řeknu, že kdybych to byl býval věděl, tak bych tu smlouvu neuzavřel. Nebude to situace, kdy vám upadne kolečko, které půjde lehce přišroubovat zpět,“ vysvětluje Melzer.

            „Odstoupení od smlouvy, tedy vrácení peněz je dnes až druhým krokem v pořadí. Podle nového občanského zákoníku může spotřebitel u podstatného porušení smlouvy chtít peníze zpět hned,“ dodává právník.

            Novinkou bude také to, že při výměně rozbité věci nezačne běžet nová záruční doba. Odborníci tak upozorňují na to, že pro zákazníky bude výhodnější odstoupení od smlouvy. Klíčový paragraf: § 2106/1 Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo

            a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,

            b) na odstranění vady opravou věci,

            c) na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo d) odstoupit od smlouvy. CO SE MĚNÍ: Byť v novém občanském zákoníku chybí záruka se starým obsahem, kodex přejímá ze současného obchodního zákoníku „záruku za jakost“. „Záruka nově označuje situaci, kdy se někdo zaručí za to, že nějaká věc bude mít nějakou dobu nějaké vlastnosti,“ upozorňuje Melzer.

            Úprava podle nového občanského zákoníku tak odpovídá například situacím, kdy nějaký výrobce poskytuje delší než zákonnou dvouletou záruku, třeba doživotní. Výrobce tím nejčastěji garantuje jakost produktu, který by měl být plně funkční po jím stanovenou dobu.

Klíčový paragraf: § 2113 Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, že věc bude po určitou dobu způsobilá k použití pro obvyklý účel nebo že si zachová obvyklé vlastnosti. Tyto účinky má i uvedení záruční doby nebo doby použitelnosti věci na obalu nebo v reklamě. Záruka může být poskytnuta i na jednotlivou součást věci.

Hodnocení Filipa Melzera: Snad je vhodné doplnit, že podstatné porušení smlouvy nenastává jen proto, že kdybych věděl, že věc bude vadná, tak bych si ji nekoupil. Jde o situaci, kdy je z prohlášení stran nebo z jejich zjevných zájmů zřejmé, že by i odstraňování vady tyto zájmy narušovalo tak zásadně, že by pro ně koupená věc neměla hospodářský význam. V těchto případech je zcela namístě, aby kupující mohl ihned od smlouvy odstoupit. Jinak má vše směřovat k zachování smlouvy k odstranění vady nebo k poskytnutí slevy z ceny.

Rozbijete věc a chcete ji vrátit? Zaplaťte škodu

CO SE MĚNÍ: Když si po Novém roce na dálku nebo mimo obchodní prostory koupíte nějaké zboží a budete chtít v rámci čtrnáctidenní lhůty odstoupit od smlouvy, nebudete mít problém. Komplikace ale přijde, pokud takové zboží rozbijete.

            Nový občanský zákoník nezakazuje zboží před vrácením běžně užívat. Spotřebitel ale bude zodpovědný za jeho poničení. Výjimkou budou situace, kdy podnikatel spotřebitele předem nepoučí o možnosti odstoupit od smlouvy. Pak by spotřebitel za škodu neodpovídal.

            „Současná právní úprava tyto situace výslovně neřeší, judikatura se dosud neustálila. Přesto se domnívám, že rozumný výklad i současného práva by měl vést ke stejným výsledkům. Nicméně právní úprava je nyní jasnější,“ míní Melzer.

Klíčový paragraf: § 1833 Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti. To neplatí, pokud podnikatel nesdělil spotřebiteli informace podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f).

Příklad: Josef si přes internet objedná novou kytaru. Od chvíle, kdy ji obdrží, má 14 dnů na rozmyšlenou. Pokud by se mu nelíbilo, jak nástroj hraje, může v této lhůtě odeslat oznámení o odstoupení od smlouvy. Následovalo by vrácení kytary a peněz.

            Pokud by ale Josef vzal nástroj na vánoční koncert, jako správný rocker kytaru v závěru vystoupení rozmlátil a následně by se snažil odstoupit od smlouvy, příliš by si nepomohl.

            Rozbití nástroje na kousky obvykle nelze považovat za nakládání „s ohledem na jeho povahu a vlastnosti“ – Josef by tedy musel hradit škodu.

Hodnocení Filipa Melzera: Z této úpravy je zřejmé, že nové právo se snaží být vyvážené. Poskytuje spotřebiteli ochranu jen tam, kde to skutečně dává smysl.

            Na druhou stranu v těch případech, kdy se spotřebitel sám chová nepoctivě nebo neopatrně, není pro dodatečnou ochranu místa. Daná pravidla chrání spotřebitele před kupováním zajíce v pytli. Pokud však zjistí, že mu koupená věc nevyhovuje a že ji bude chtít vrátit, má s ní podle toho zacházet.

„Šmejdi“ přijdou o svůj fígl s podpisem smlouvy na prodejně

CO SE MĚNÍ: Nový kodex se snaží reagovat i na aktuální problémy, které trápí Česko.

            Jednou ze změn je také ustanovení, podle kterého jsou smlouvy uzavřené v prodejně krátce po oslovení někde jinde nebo na propagačním zájezdu považovány za kontrakty uzavřené mimo obchodní prostory.

            Byť se to na první pohled nezdá, bude to mít důležitý dopad na práva spotřebitele.

            Dá mu totiž možnost si obchod do 14 dnů rozmyslet a odstoupit od smlouvy.

Klíčový paragraf: § 1828/2 Za smlouvu uzavřenou mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání se považuje také smlouva uzavřená

            a) v prostoru obvyklém pro podnikatelovo podnikání, pokud k jejímu uzavření došlo bezprostředně poté, co podnikatel oslovil spotřebitele mimo tyto prostory, a

            b) během zájezdu organizovaného podnikatelem za účelem propagace a prodeje zboží či poskytování služeb.

Příklad: Paní Marie jde po ulici, když tu ji náhle osloví mladý, sympatický muž v dobře střiženém obleku. Popřeje jí hezký den, pochválí jí náušnice a chvíli si s ní vykládá o počasí. Rozhovor se postupně stočí úplně jiným směrem a mladík najednou paní Marii nabízí velmi výhodný mobilní tarif.

            Seniorku nakonec přesvědčí a k podpisu smlouvy ji pozve „do tepla a klidu“ blízké prodejny. Paní Marie souhlasí a není si vědoma toho, že se tím připravuje o možnost vše si doma promyslet, poradit se s dětmi, které tarifům rozumějí, případně od smlouvy odstoupit.

            Podle nového občanského zákoníku by však i v takovém případě šlo o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostor a žena by o právo odstoupit od smlouvy nepřišla.

            Nejde však o jediné zkušenosti, které má paní Marie s dravými prodejci. Občas totiž se svými známými jezdí i na předváděcí zájezdy po Česku. Například na posledním výletu do Lednice ji prodejci při prezentaci v místním hotelu přesvědčili, aby si nakoupila sadu takřka „kouzelných“ hrnců za 30 tisíc korun.

            Jakmile kývla, odvedli ji pomocníci prodavačů do přilehlého kumbálu, který byl cedulkou označen za „provozovnu“. Zde paní Marie podepsala smlouvu. Nijak jí to nevadilo, bylo to totiž mnohem pohodlnější než posledně, kdy obchodníci celý zájezd vezli do kamenné prodejny v úplně jiném městě.

            Po návratu domů se hrnci pochlubila manželovi. O toho se nejprve pokoušely mdloby, později ženu donutil, aby sepsala oznámení o odstoupení od smlouvy. Firma jí ale suše oznámila, že smlouvu uzavřela v prostorech obvyklých k podnikání, a tak od smlouvy odstoupit nemůže. Podle nového občanského zákoníku by o tomto právu nebylo sebemenšího sporu.

Hodnocení Filipa Melzera: Základním smyslem této úpravy je ochrana proti momentu překvapení. Když jdete nakupovat, psychicky se obrníte proti různým marketingovým praktikám. Když na vás někdo náhle „vybafne“, tak tuto obezřetnost nemáte. Někteří podnikatelé toho velmi dobře využívají a zneužívají, a proto jsou vám schopni vnutit věci, které byste si jinak nekoupili. U zájezdů je to ještě horší, neboť tam ještě přistupuje moment vděčnosti a také závislost, aby se ti lidé vůbec dostali zpět domů.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.