(Miloš Šenkýř, Lidové noviny, 3.1.2014) Škody na majetku, ublížení na zdraví, nehmotné újmy: to vše dostalo s novým občanským zákoníkem striktnější vymezení. Ani výše odškodného už nezůstává sešněrovaná jako v uplynulých 50 letech.

Za smrt blízkého člověka 240 tisíc korun jeho manželce či dětem. Za zranění, při němž člověk ztratí sluch, až 360 tisíc korun jako odškodné, za nucenou amputaci nohy až 240 000 korun, za těžký otřes mozku 7200 korun.

            Dosud to měli soudci jednodušší: při jednání o odškodném za úrazy sáhli pro tabulku vydanou ministerstvem zdravotnictví, propočítali, rozhodli, zda sumu snížit, nebo ve výjimečných případech zvýšit.

            Občanský zákoník, který s novým rokem vstoupil do našich životů, ale vše mění. Lidský život už nebude mít jednotnou hodnotu, stejně jako třeba amputovaný prst. Vždy když bude soudce čekat rozhodování o výši odškodného, budou muset zvažovat mnohem hlouběji i další souvislosti.

            Právě ztráta prstu na ruce může mít jiný faktický dopad pro klavírního virtuosa a jiný pro pěvce vystupujícího vedle něj. A to budou muset soudci vyhodnocovat.

            Ministerstvo spravedlnosti jde v příručce týkající se odškodného ještě dál: zdůrazňuje, že rozdíl bude i ve vztahu k věku zraněného. Ani tím to nekončí – výše se může odvíjet i od osoby, jíž je náhrada určena. „Je například zřejmý rozdíl, trvá-li manželství jen krátkou dobu, nebo několik desetiletí, jaké byly poměry mezi manželi za trvání manželství, bylo-li zahájeno řízení o rozvod manželství, žili-li manželé vůbec spolu a z jakých důvodů žili odloučeně,“ zní v komentáři k zákonu.

            Určení výše odškodného, pokud se spor dostane až k soudu, může být dokonce tak komplikované, že stručný návod potřeba bude. Poslouží i pro případy, kdy dojde k mimosoudnímu vyrovnání.

            Materiál s doporučeními už vzniká. „Metodika, která by byla oporou, dostává konečnou podobu. Zveřejníme ji během měsíce,“ řekl LN mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig s tím, že není třeba mít obavy, rychleji se žádné spory před soudy nedostanou. Ty, které začali soudci řešit dříve, totiž podléhají pravidlům původního zákoníku z roku 1964 a navazujících předpisů.

Za zničený hrníček může viník zaplatit i desetitisíce Podobné uvolnění však nečeká jen uplatňování škod ve vztahu k lidskému zdraví. Podobných změn je více a v důsledku prodraží i některé formy pojištění včetně povinného ručení či havarijní pojistky u aut.

            Autoři zákona a zákonodárci se totiž v mnohém oprostili od dosavadního převažujícího vnímání věcí jen jako materiálu.

Člověk, který zničí (navíc se škodolibostí či zlým úmyslem) třeba váš oblíbený hrníček po mamince či starou rodinnou fotografii, totiž s velkou pravděpodobností zaplatí mnohem více než jen cenu nového hrnku v obchodě či poukázky na výrobu nového snímku.

            Odškodné za věci s osobním významem pro majitele totiž bude možné hodnotit s ohledem na tuto cenu. A žádat za ně mnohonásobně víc, než by stály při novém nákupu nebo při výrobě repliky.

            Opět bude na soudu, nakolik vyjde argumentům vstříc při rozhodnutí o náhradě škody – a také při její formě. Právě u hmotné škody v podobě poškození totiž zákoník upřednostňuje uvedení do původního stavu.

            „Pokud by však poškozený volil určitý způsob restituce jen za účelem šikany škůdce, nedostalo by se mu právní ochrany,“ zdůrazňují legislativci. Právě uvedení do původního stavu v sobě skrývá další rozdíl oproti předpisu, který přestal platit s koncem roku 2013. Už nepůjde jen o samotnou cenu oprav.

            I důvodová zpráva, kterou měli na stole poslanci při schvalování zákoníku, uvádí konkrétní příklad: pokud někdo poškodí několik let stará čalouněná sedadla v automobilu, oprava bude logicky stát víc, než na kolik by tato již opotřebená sedadla přišla v době poškození, pokud by je dotyčný prodával či kupoval.

            Dosud přitom odškodné dosahovalo většinou jen „momentální“ ceny, zbytek doplácel majitel či pojišťovna. Pokud ale bude potřeba provést nápravu a nepůjde získat stejně stará a vypadající sedadla, musí viník zaplatit celou hodnotu. Tedy nová sedadla, byť ho pak náhrada vyjde dráž, než je obvyklá cena poškozených sedaček.

Vzdát se práva na náhradu škody? Už to půjde Dosavadní zákoník neumožňoval vzdát se zákonného práva „do budoucna“. Zavázat se, že pokud mi někdo způsobí škodu, nebudu ji po něm vymáhat. Konkrétně že od něj třeba nebudu chtít náhradu, pokud poškodí moje auto, když se mu nepovede opravit střechu nad ním.

            Teď už taková pravidla do budoucna možná jsou: ale opět s výjimkou. Omezení se nevztahuje na škodu způsobenou úmyslně či hrubou nedbalostí. Také pravidlo není možné využít například k omezení práv spotřebitelů a nesmí se týkat přirozených práv (tedy práva na život či na zdraví).

Cedule upozorňující na riziko už stačit nemusí Tuhle situaci známe všichni: u zchátralého domu padá omítka a upozorňuje na to tabulka. Pokud někdo přesto na pozemek vstoupí, tak to podle zákoníku automaticky neznamená, že se vzdává práva na náhradu újmy, která mu může vzniknout.

            Existence cedule však může mít významný vliv na posouzení, zda se oběť nechovala nedbale, a jaká náhrada by jí tudíž měla příslušet.

            V québeckém občanském zákoníku vznikla inspirace i pro další častý problém: kdy na sebe člověk vezme dobrovolně riziko oběti a například ještě vejde do hořícího domu zachránit tam dítě.

            Byť jeho čin může být nebezpečným, riskuje při něm vlastní život, zdraví nebo majetek, neznamená to současně vyloučení či vzdání se práva na náhradu újmy. Zákon ale zdůrazňuje, že tak musí člověk udělat „neprozřetelně“ – v situaci, kdy určitá osoba jedná ukvapeně, nerozumně, ale i v afektu.

Naopak těžší hlavu zřejmě budou mít chovatelé zvířat, nejen psů. Od Nového roku musejí více zvažovat, s kým své miláčky pustí ven, komu je svěří či jak zajistí jejich ubikace, aby neutekli. Pokud totiž takový pes (či třeba opice nebo had) někoho pokoušou či způsobí škodu, ponesou ji oni.

            To je situace, kterou původní občanský zákoník neupravoval. Nový je v tom jednoznačný. Pokud nedošlo ke krádeži či odebrání zvířete, je odpovědnost na chovateli. Chabou útěchou mu může být fakt, že pokud zvíře někomu svěřil nebo jinak poskytl, nahradí škodu společně a nerozdílně.

Dovolené: cestovky dostanou nůž na krk V mnoha dalších „škodových“ novinkách nového zákoníku je však ještě jedna, která by lidem mohla udělat radost – náhrada za újmu způsobenou narušením dovolené.

            Dosud nejčastějším způsobem řešení situace, kdy klient skončil ve špatném hotelu či nedostal zaplacený servis, byla reklamace a vrácení (mnohdy ani ne všech) zaplacených peněz.

            Nová újma za narušenou dovolenou vyzdvihuje význam dovolené v životě a je také jedním z požadavků, které na tuzemské právo měla Evropská unie. Klienti tak nyní budou moci v případě nespokojenosti nejen žádat vrácení ceny, ale také odškodné. Jeho výši bude soud určovat podle jednotlivých okolností a lze zatím jen spekulovat, k jak vysokým sumám bude sahat. Jistě se budou odvíjet také od základní ceny zájezdu.

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.