(Michaela Marksová, Helena Válková, MF Dnes 1. 3. 2014) MF DNES přetiskuje naléhavý dopis rozeslaný ministryněmi soudům a krajům kvůli přesunům ohrožených dětí.

Vážená paní, vážený pane, praxe soudů ve věcech svěřování dětí do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc byla v minulých dnech podrobena ostré mediální kritice. Spornou se stala otázka, kdy a jak mají soudy rozhodovat při svěření dítěte do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Na základě těchto skutečností se Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR obrátilo na Ministerstvo spravedlnosti ČR s žádostí o výklad nového občanského zákoníku v této oblasti.

Rozhodnutí, jež byla podrobena kritice, vycházela z nové právní úpravy soukromého práva; zákonný podklad analyzoval poradní orgán ministryně spravedlnosti – Komise pro aplikaci nové civilní legislativy – s následujícím závěrem: soudy mohou za podmínek stanovených zákonem svěřit dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců, pouze tehdy, bude-li takové řízení ukončeno v roce 2014 nebo později.

Ohledně rozhodnutí vydaných do 31. prosince 2013 platí, že až do svého zakončení se posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet před tímto dnem, podle dosavadních právních předpisů (zde podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině) s omezením daným ustanovením § 973 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Znamená to tedy, že dosavadní soudní rozhodnutí zůstávají novou právní úpravou nedotčena a soudům vzniká povinnost ve věci rozhodnout až tehdy, kdy tato lhůta uplyne.

Také Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR uvedlo ve svém tiskovém prohlášení již dne 2. prosince 2013, že lhůta šesti měsíců, na kterou může soud nejdéle svěřit dítě do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, se vztahuje výlučně na rozsudky soudů vydané od 1. ledna 2014 a nelze ji uplatnit vůči dříve vydaným rozsudkům.

Ptejte se dětí, kde chtějí být

Další spornou otázkou byla praxe, kdy soudy automaticky rozhodovaly o svěření dětí do ústavní výchovy (dětských domovů), neboť svěření do pěstounské péče (nebo nějaké jiné péče individuálního typu) nebylo možné a soudy ustanovení § 971 odst. 2 občanského zákoníku aplikovaly tak, že se dítě muselo stěhovat.

Ačkoli je teoreticky možné uvažovat o tom, že zařízení typu Klokánek a dětské domovy poskytují obdobnou „ústavní výchovu“, je za určitých okolností – s ohledem na místní poměry a zejména na zájem dítěte – vhodnější, aby dítě zůstalo v Klokánku. Dítě zůstane nezatíženo stěhováním ze zařízení, kde si již zvyklo.

Poradní orgán v této věci došel k závěru, že soudy mohou, je-li to v zájmu dítěte, rozhodnout o svěření dítěte vyžadujícího okamžitou pomoc za podmínek § 971 odst. 2 občanského zákoníku i do téhož zařízení opětně, to znamená nemusí být po uplynutí šestiměsíční lhůty přesunuto do jiného zařízení.

Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu dodává, že systém sociálněprávní ochrany dětí v České republice spočívá v zajištění okamžité, krizové, krátkodobé pomoci ohroženému dítěti do doby, dokud nebude pro dítě nalezeno řešení dlouhodobějšího charakteru.

V případě, že by Klokánky měly sloužit k zajištění dlouhodobé péče ohroženým dětem, mají možnost se transformovat a kromě zařízení

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.