(Mgr. Eva Kratochvílová, Práce a mzda, Wolters Kluwer 1.4.2015)

O otázkách souběhu bylo pojednáno již nesčetněkrát, nicméně odborná veřejnost zatím nenašla jednotný názor na to, zda je souběh od 1. 1. 2014 přípustný, či nikoliv a jaké důsledky má nová právní úprava ve vztahu k té dřívější. Cílem tohoto příspěvku je upozornit na možná úskalí, která v případě faktické existence souběhů mohou v praxi vyvstat.

V současné době uplynul více než rok od účinnosti rekodifikace soukromého práva, přesto však není otázka souběhů funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance definitivně vyřešena. Laická i odborná veřejnost se v uplynulém roce opět ocitla v nejistotě, zda je takový souběh podle nové právní úpravy občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“), resp. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“), možný a jaké důsledky vyvolá nová úprava ve vztahu k té dřívější. Existence souběhů bývá na jedné straně odůvodňována principem legální licence, nebo naopak zatracována s odkazem na to, že výkon funkce člena statutárního orgánu postrádá podstatné znaky závislé práce, jak jsou definovány v § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).

Pro účely tohoto příspěvku je třeba nejdříve vymezit pojem souběhu funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance (dále jen „souběh“). Souběhem funkce člena statutárního orgánu a zaměstnance se rozumí případy, kdy je se členem statutárního orgánu vedle smlouvy o výkonu funkce uzavřen ještě pracovněprávní vztah, jehož předmětem je druh práce, který se překrývá v rámci pracovněprávního vztahu s kompetencemi člena statutárního orgánu, resp. obchodním vedením.

Obchodním vedením se rozumí dle ustálené judikatury „řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 29 Odo 479/2003, ze dne 25. 08. 2004), případně „organizace a řízení podniku, který náleží společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví apod.“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 5 Tdo 94/2006, ze dne 05. 04. 2006). Pro úplnost je třeba na tomto místě uvést, že předmětem tohoto příspěvku nebudou souběhy, při nichž je vedle funkce člena statutárního orgánu v rámci pracovního poměru vykonáván druh práce odlišný od obchodního vedení (např. IT podpora, účetnictví). Souběhy, jejichž předmětem není obchodní vedení, nejsou dosavadní judikaturou považovány za nepřípustné1.

Přípustnost souběhu v historickém průřezu

Názory odborné veřejnosti na to, zda je souběh od 1. 1. 2014 přípustný a jaké důsledky má nová právní úprava ve vztahu k té dřívější, se liší. Prvním ukazatelem dalšího vývoje této problematiky bylo sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 7. 2014, které jednoznačně stanovilo, že souběh funkcí je od 1. 1. 2014 nepřípustný.2 Lze předpokládat, že i judikatura bude v tomto směru konzistentní s dřívějšími rozhodnutími, a souběh bude nadále jako nepřípustný odmítat. Než přistoupíme k zamyšlení se nad přípustností souběhu, je na místě nabídnout stručný průřez vývoje této problematiky. Odlišné přístupy lze rozdělit na tři časové úseky: (i) na období do konce roku 2011, (ii) období mezi roky 2012 – 2013 a (iii) období od 1. 1. 2014.

(i) Od poloviny 90. let 20. století se v českém prostředí začal objevovat souběh smluv o výkonu funkce a pracovních smluv. Lze dovodit, že jedním z důvodů, proč se tento jev v českém prostředí začal vyskytovat a následně se hojně rozmohl, bylo daňově nevýhodné postavení členů statutárních orgánů a jejich zařazení v systému sociálního pojištění.

Nemocenské pojištění u jednatelů s. r. o. nebylo daňově uznatelným nákladem a bylo hrazeno ze zisku společnosti. U členů představenstva představovalo daňově neuznatelné náklady: odměna člena představenstva, pojistné vyplacené na sociální, nemocenské, důchodové a zdravotní pojištění. Otázka posouzení přípustnosti souběhu funkce a pracovního poměru byla až do 31. 12. 2011 výlučně v dispozici soudů, neboť právní řád neobsahoval žádnou výslovnou právní regulaci, která by existenci souběhů upravovala. Nejvyšší soud České republiky sice opakovaně judikoval, že je třeba k posuzování podmínek přípustnosti souběhu přistupovat individuálně 3, nicméně byl souběh obecně pokládán za nepřípustný. Souběžný pracovněprávní vztah byl potom považován judikaturou za absolutně neplatný.4 (ii) S účinností od 1. 1. 2012 bylo do právního řádu novelou obchodního zákoníku č. 351/2011 Sb. doplněno ust. § 66d zákona č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“), jímž byl souběh umožněn. Z ust. § 194 odst. 5 obchodního zákoníku vyplývalo, že smlouva, která omezuje nebo vylučuje odpovědnost člena představenstva za škodu, je neplatná. Později doplněné ustanovení § 66d odst. 2 zákaz ust. § 194 odst. 5 prolamoval.

Současně došlo v rovině právní úpravy nemocenského a důchodového pojištění k rozšíření okruhu pojištěných osob o členy statutárního orgánu (zákon č. 470/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2012). Předmětná novela obchodního zákoníku neobsahovala přechodná ustanovení, jimiž by bylo možno vymezit vztah této právní úpravy k dříve uzavřeným smlouvám. S ohledem na tuto skutečnost byla v právním řádu založena určitá dvojkolejnost – souběhy založené na základě smluv uzavřených do 31. 12. 2011 jsou vyššími soudy považovány za nepřípustné a souběhy existující na základě smluv uzavřených v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2013 bude třeba ve světle tehdy platné právní úpravy považovat za platně uzavřené. Níže se budeme věnovat otázce, co se s touto úpravou stalo po 1. 1. 2014.

(iii) Předpisy rekodifikace soukromého práva s účinností od 1. 1. 2014 neobsahují výslovnou úpravu těchto souběhů, přestože původní návrhy ZOK v rámci legislativního procesu taková ustanovení obsahovaly. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti, ze dne 11. 7. 2014, dovozuje nepřípustnost souběhů s účinností od 1. 1. 2014, podobné závěry nabízí rovněž komentáře k ZOK5.

S touto problematikou rovněž souvisí i otázka, jak se vypořádat po 1. 1. 2014 se souběhem, který byl platně sjednán v předcházejícím období v souladu s dřívější právní úpravou. Takové otázky zatím nebyly vyšším soudům předloženy, a proto lze přístup soudů k takovým případům pouze odhadovat. Je zřejmé, že souběh bude i v těchto případech spíše odmítnut. Na výběr se nabízejí následující argumentační východiska:

a) souběh je nepřípustný s odkazem na ust. § 1791 NOZ, které stanoví, že nelze uzavřít dvě smlouvy, jejichž předmětem bude totožná kauza, neboť v takovém případě by jeden ze vztahů, tedy pracovněprávní vztah, postrádal svoji kauzu;

b) souběh je nepřípustný a pracovněprávní vztah bude v důsledku právní nemožnosti plnění sistován (pozastaven) z důvodu zákonem nastalé překážky výkonu práce6 s odkazem na ust. § 199 zákoníku práce a následně obnoven po odpadnutí této překážky;

c) dalším řešením této situace se jeví aplikace ust. § 3041 odst. 1 NOZ, které stanoví, že právní povaha právnických osob upravených tímto zákonem se řídí ustanovením tohoto zákona ode dne jeho účinnosti. Aplikace tohoto ustanovení na souběhy založené v období 2012 – 2013 by znamenala, že veškerá plnění ze souběžné pracovní smlouvy by byla od 1. 1. 2014 plněním odporujícím zákonu, z takového důvodu by šlo o absolutně neplatné jednání pro rozpor se zákonem (§ 580, 588 NOZ). Tento přístup nás však přivádí do slepé uličky, neboť původně platnému pracovněprávnímu vztahu by chybělo takové skončení, které předpokládá zákonná úprava. Celou situaci pak navíc komplikují otázky spojené s odměňováním.

Mgr. Eva Kratochvílová Advokátní koncipientka advokátní kanceláře Noerr s. r. o., studentka v doktorandském studijním programu Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení na PFUK.

Plný text článku najdete na internetových stránkách:

www.mzdovapraxe.cz/archiv/dokument/doc-d49983v61500-limity-zavisle-prace/

Převzaté texty nevyjadřují názor Ministerstva spravedlnosti ČR.