Stejně, jako tomu je v současnosti, upravuje návrh občanského zákoníku vyživovací povinnost:
Srovnání se současnou úpravou: Návrh na ni navazuje a vychází z ní.
Současná právní úprava vylučovala přiznání tohoto (ale i dalších druhů) výživného, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. V praxi však někdy bylo hledisko dobrých mravů obtížně uchopitelné jak pro veřejnost odbornou, tak i laickou. Zatížení každého manželství již při jeho uzavření rizikem, že po případném rozvodu může kterýkoli z rozvedených manželů uplatnit vůči druhému kdykoli právo na výživné, může působit již při úvaze, zda uzavřít manželství, jako demotivující.
Oproti současné úpravě jsou proto do návrhu občanského zákoníku doplněna omezující ustanovení, inspirovaná úpravou německou a švýcarskou. Doplnění těchto ustanovení má poukázat na výjimečnost tohoto druhu výživného, která je důsledkem toho, že rozvodem manželství se mezi bývalými manžely ruší rodinné i právní vazby.
První omezení je obecné a je známé i současnému zákonu o rodině. Jde o již zmíněné hledisko dobrých mravů.
Druhé omezení spočívá v tom, že toto výživné soud přizná, jen pokud to lze na povinném spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na:
Soud při tom bude muset brát v úvahu:
Výčet těchto hledisek není uzavřený, takže soud bude muset zohlednit i jiné obdobně závažné skutečnosti.
V současnosti zásadně platí, až na některé zvláštní případy, že výživné se platí vždy jednou měsíčně.
V návrhu zůstává pravidlo měsíčního placení výživného zachováno, návrh však připouští, aby soud mohl rozhodnout i jinak. Také osoba povinná a oprávněná se mohou mezi sebou dohodnout na jiném režimu, který jim bude vyhovovat.